|
| ||||
| ||||
|
Strana 10 C Y K t L. Rok 1926
způsobem, až nynější panující pakultura bude přivedena k nemožnosti. Zatím nutno se spokojiti sporadickou, ale dobrou snahou ušlechtilých jedinců, kteří si uchovávají zájem pro tyto věci nehmotné, náboženské. Po stránce v ý t v a r n é panuje proti dřívějšku jakási ochablost, vzniklá jednak ztíženou možností býti provozovánu, jednak nemožností nalézti nakladatele. Řídká výjimka jen potvrzuje pravidlo. Přesto však naše doba není v té příčině sterilní. Díla mnohých skladatelů českých prorazila si cestu do světa, a v poslední djbě jsou to zvláště tři jména, jež jsou chloubou našeho umění : Říhovský; Sychra, Foerster. Každý značí jistý program a tvoří odlišný typ. Charakteristiku jejich, opírající se o zevrubné ocenění alespoň význačnějších skladeb, přinese svým časem na tomto místě povolané péro. V přítomném čase sledujeme pouze příležitostně jednotlivá díla, občas vycházející. Po-zornost naši upoutává poslední větší dílo Foerstrovo g l a g o l s k á m š e. Skladba tato byla dokončena v červnu r. 1922 a má svůj původ v indultu papežském, daném diecesím v Cechách a na Moravě dne 21. května 1920, stran užívání jazyka lidového a staroslovanského v liturgii katolické. Myšlenkově jest pokračováním a vystupňováním vCeské mše« z roku 1920. Glagolská mše jest psána pro smíšený sbor a varhany. Obsahuje šest stálých částek mešních v řeči staroslovanské. Protože dílo jest určeno k provozování při mši svaté, je stavěno koncisně (obsahuje celkem 364 taktů), bez zbytečného opakování textu, jehož bylo užito ve větší míře jen v Credu při amen ; zde značí velkou gradaci celého Creda. V Agnus několikerým opakováním »daruj nám mír«, ostatně v polyfonii přirozeným, skladba vroucně doznívá. Kyrie složeno jest v tonině lydické. První invokaci nGospodi pomiluj začínají mužské hlasy s průvodem varhan v hluboké poloze. Tenor má hlavní thema celého Kyrie, jež zní : Go-spo - di po - mi - lui ! Soprán a po něm alt odpovídají protivětou Go-spo - di po - mi - luj načež tenor v doslovu své dřívější thema čistě diatonické poprvé proráží chromatickým sestupem, čímž otvírá skladateli bránu k dalšímu hojnému používání chromatiky a z ní plynoucí modulace v církevních toninách, a naopak. Vzniká zde nový typ církevní skladby: při veškeré modernosti z ní vane duch hudby církevní. Ve střední části »Kriste pomiluj« počíná soprán s průvodem altu thematem tenoru poněkud vychýleným : ~—©—Kri - ste po - mi luj ! Vystřídají je mužské hlasy, načež opět jinou větou o tercii výše stupňuje své volání, aby je zase tenor chromaticky zvýšené za doprovodu jednotlivých, střídajících se hlasů a varhan dovedl k původní tonině. Příklad tento je typický i pro další části, proto jej zde uvádíme podrobně : | ||||
|