|
| ||||
| ||||
|
--- 92 —
demie krestanské dostalo, v kazdém ohledy vzorné. druhu zcela jíného naskytovalo se práteltim cír- Úchvatnę znęly písnę v unisonu, picmile dojí- kevního umęní hudebního pri pontifikálním Requiem, maly krásné písnę ctyrhlasné. které se zvláštní zna- které v pátek o hodinę S. v dominikánském ko- lostí a umęleckým vkusem v ladué roucho harmo- stele farním u sv. Jiljí vdp. kan. Schwarz slouzil. nické odęl prof. Jos. Foerster, který zároveń co K té pifiezitosti studoval ucitel pęvecké školy, pan známý v tom oboru mistr mohutný sbor na harmo- Chlum, po delší dobu s 3. rocníkem školy velikou nium doprovázel, Celek rídil P. Ferd. Lehner, mši „pro Defunctis” od J. 0. Pitonilro*) z Proske-ovy osvędciv se v hravém ovládání tak imposantního „Musica Divina” Tom. L cís 12.. Pri provozování sboru co výborný dirigent. prevzal kostelní sbor sv.-Vojtęšský vęty trojhlasné Druhý den na to, dne 29. listopadu o S. hod. dílem od solistű, dílem v silnęjším obsazení pred- ranní, slouzena jest v dominikánském kostele slavná nášené; škola pęvecká tvoiila 4h1. sbor; p. Chlum zádušní mše sv., pri kteréz od pęvecké školy (roc- Hdil, Ac se studium pocalo se jiz v zái•í, pro ve- níku III.) Akademie krestanské, sesílené sborem liké tęzkosti díla nebylo predce mozno celek pre- sv.-Vojtęšským prednešena byla „M i s s a p r o D e- moci a proto zpíváno jest „Dies irae” jen chorálnę, functis” od G. 0. Pitoniho, a chorální „Dies pri cemz jako i pozdęji opęt pi-i Uommunio varhany irae”. doprovázející zpęv prehlušujíce dojem rušily. Má-li Kdo velkolepou skladbu Pitoniho zná, i byt si o zdaru ostatního spravedlivę souzeno býti, treba jenom z partitury, pochopí, ze se tu jednalo o roz- predevším uváziti, zc zevnęjší okolnosti, zejmena rešeni velmi tęzkého úkolu a ze ocekáváni bylo tu- ranní hodina a nevolná parní lázeń v malém sálu díz napnuté. Skladba dotýcná zádá si sboru nejen koncertním minulého vecera na spoluúcinkující silnę obsazeného, ale i v slohu „á la capella” dobre nepi•íznivę pűsobily. Na vrub toho sluší pricítati, obeznámeného a vycviceného. Zdál se nám krok ze sbory tak nevynikaly, jako podle posledních tento tím odváznęjší, jezto, jak nám známo, cho- zkoušek bylo by se dalo ocekávati. Prihodilo-li se vanci dotcené školy v podobné skladbę sil svo- napotom téz solistűm zejmena v nevyrovnatelnę jich ještę nezkusili. Obavy naše byly však zbytecné krásném, avšak téz nad pomýšlení tęzkém „Ilostias Výsledek zajisté ku krátkosti doby, v které skladba et preces” cos lidského, ze totiz dissonance pouze byla nastudována, vzhledem k nepríznivé pro zpęv pri nejúzkoztlivęjší cistotę p~ednesu tak úzasnę ranní hodinę a listopadovému mlhavému pocasí byl se rozvádęjící, na místo rozvodu dűslednę disso- celkem velmi slušný. Nękteré cástky, na pr. offer- nancemi zűstávaly, ze pak dále nebylo sporeno torium a tercetta, vyzadovaly ještę vętšího vypra- silou na rohodná místa effektní : jest z toho cování, kdezto opęt jiné, jako Bequicm a Kyrie, opętnę výslcdno poucení, aby i urnęlci nejosvęd- Sanctus a Benedictus velmi pęknę a vzletnę jsou cenęjší a ti snad piedevším, kdyz jde o úkol umę- provedeny. Ponękud nemírnę vystupovaly basy, ja- lecký tak vznešený, slávy nevyhledávali v sebe- koz by1 i prűvod na varhanech pri choráhtím „Dres dűvęre, nýbrz v obętovné a oddané pilnosti a na- irae” príliš hlucný. Celkový dojem však byl ve- potom zejmena aby svędomitę se podrizovali kaz- lebný. Coz ponéknd rušilo, p~icísti dluzno s hora dému pokynntí dirigentovu. Poslednéjší není do- uvedeným nepríznivým okohrostem. I sluší vzdáti jista tentokráte odpovędným za to, ceho se snad zaslouzenou chválu všem úcinkujícím, jakoz i uci- pohrešovalo, naopak pojištęno mu zűstává spraved- teli Fr. Chlumovi, který niladistvý sbor obezrele a livé uznání jednak za odvahu, ze se záky svými pevnou rukou i•ídil. se pokusil o takové mistrovské dílo první velikosti hudební odbor Akademie krestanskó vyznamnou co do krásy a umęlecké dokonalosti, ovšem také a dűstojnou touto oslavou Karla 1V., Otce vlasti, co do tęzkosti a tím mladé síly na nejprudší oheń zabezpecil sobę trvalou vdęcnost v srdcích všech privykal, a napotom vűbec za nesmírnou pilnost, vlastencűv a prejeme jemu zdaru ku všem jeho dal- obratnost a obętovnou vytrvalost, s jakou nescíslná ším podnikűm. + cvicení a zkoušky az do provozování rídil. Jen toho zeleti dluzno, ze takové vęci, jednou verejnę „Christliche Akademie” píše násle- prednešené, obycejnę zase do archivu a to na vzdy dovnę: Slavnost Karlova. I'anrętní den Sooletý se ukládají, neboE pri klassických dílech toho druhu úmrtí Karla IV. byl oslaven od Akademie kre- jest castęjší poslouchání a spolucvicení posluchaci stanské duchovním koncertem v svatvecer a slav- právę tak nutno, jako zpęvákűm mnoho zkoušek, ným requiem na výrocní den samý dne 29. listopadu. ac má li úcel jen ponękud dokonale dosazen býti, Pri koncertu v sále zálozny svato-Václavské úcin- jemuz takové Úsilí platí. V. L. kovaly kromę chovancű pęvecké školy Akademie Redakce dodává: S liturgických prícin dluzno krestanské téz kostetní sbory z Karlína, od sv. Voj- litovati, ze po epištole nezpívalo se Graduale, ani tęcha a avat, Ducha za i•ízení F. Lehnera, celkem Tractus, jejichz vypuštęní nicím odűvodniti nelze, více nez I50 zpęvákű a zpęvacek. Na programu nýbrz ihned Dies irae následovalo, a to tím více, byly výhradnę ceské rorátní zpęvy dne nedélydho jelikoz pęvecká škola oba zpęvy pri prílezitostech z dohy Karla IV., které za tím úcelem Lehner vęrnę drívęjších chorálnę velmi správnę prednášela. Kdyz dle kancionálu Královéhradeckého vydal, prof. vűbec męl by se jiz text zkracovati, mohlo se, s nę- F irster nękteré písnę z nich pro ctverohlas harmo- kterými liturgiky v souhlasu, na základę kongre- nisoval, ostatní pak na harmonium doprovázel. gace ritű snáze nękolik slok, v nichz zádná prosba P~edvésti v koncertním sálu bez všelikého jiného se neobsahuje, vypustiti. strídání celou serií chorálű v jednotlivostech sice pűvabných, celkem však pi•edc ponękud jednotvár- Bohemie referuje následovnę: Koncert sgri- ných, zdálo se býti na první pohled pokusem dosti rituel. Hudební odbor Akademie krestanské uspo- odvázlivým; poradatel męl však v úmyslu vzorným rádal za prícinou pamatecní slavnosti Karla 1V. provozováním nezkráceného „Rorate” v celistvosti predevcírem produkci, v niz zpívaly se stareceskc obrátiti zase více pozornost posluchacstva, mezi kterým cetní hosté z venkova se nacházeli, na tyto *) Űius. Ottav. Pitoni, nar, 1657 v Rieti, zemrel zpęvy národní, které druhdy v národę ceském tak 1743 co kapelník u sv. Petra v ÍZímę jeden populárními byly, po vymrení však kűrű literát- z nejgeniálnęjšíeh a nejucenęj'ích slclaclateli po- ských více neb ménę v zapomenutí pi•icházely. A zdęjši klassické skoty. Requiem toto dokonal r, tento úcel pri tak výtecném obsazení a peclivém 1688 v Rímę. Proske a jiní pripisuji mu nej- provedení také skutecnę dosazen jest. Prekvapeni vysšf ceny. | ||||
|