|
| ||||
| ||||
|
Strana 20 C Y R I L Rok 1926
Jan P. Stikar J. B. Foers#erova Glagolská mše. (Pokračování.) Vůbec můžeme pozorovati, kterak skladatel podivuhodně způsobem sobě vlastním buduje harmonie a modulace přímo hymnické krásy. Materiál harmonický, skýtaný v nes-četných možnostech čtyř i vícezvuky, chromaticky různě zbarvenými, skladatel zkušenou rukou vybírá a tvoří nové vdissonancea, které však našemu uchu zcela líbezně znějí. I stín v hudbě, theoretická i praktická dissonance, musí sloužiti světlu, t. j. souzvuku. K dosažení tohoto cíle přj komponování jest třeba krasocitu, kritičnosti, zkušenosti a trochu pokory. Ta přibližuje Věčné kráse. Bez zastavení plynou dále melodie, přednášené bud jedním hlasem, brzy zase dvojhlasně, až piným sborem, na několika místech homofonně, po většině však samostatně. Rytmus melodií se řídí potřebami textu, takt se v Gloria devětkráte vystřídá ; obsah textu na několika místech přímo vytváří zvukomalbu. Setkáváme se i s harmonickým příznačným motivem osoby Kristovy : je - di - no - ro - dny Isu - se Hri - - - ste. b--= — --- - ~~_ ř—_ b ť tt Isu - se Hri - ste I I ~-~ ~ I ť I ~:- ď I á b l ~- ~ ~ Isu - se Hri - ste. -ram__ r-I dolce I bt bim. ~- ~ 92 Man. Ke konci Gloria opět velebná harmonie kvartsext. akordu a mohutné vinění hlasů přj tomto jméně a po třetí ve 12. taktu Creda mluví s dostatek. Velkým dojmem působí mixolydické invokace při slovech »vzemljaj grěhy mira=, před-nášené tenorem a basem, na něž soprán s altem unisono na dominantě odpovídají, aby konečně celý sbor v rozdělených hlasech pokorně přednášel: pri mi mol-je - ni - ja, mol - je - - ni - ja na - ša! jest to ohlas společné modlitby duší křesfanských, shromážděných ve jménu Páně při svaté oběti a jest to chór tajemného šumění modliteb celého tvorstva všech časů. V posledním díle Gloria od slov »jako Ty jedin svát, zpívaných v akkordu fis-dur celým sborem, cítíte až do konce stále stoupající vzruch. Hned v druhém taktě na slovo N | ||||
|