|
| ||||
| ||||
|
Rok 1926 C Y R I L Strana 21
»svát« dává skladatel nastupovati varhanám v jednoduchém, ale grandiosním fis moll, nechav ze sboru vymizeti velkou tercii. Jediná tato nota stačí, aby způsobila v nás představu ohromného kontrastu mezi tímto světem a řekněme i naším zpíváním a mezi oním nepřístupným světem Božím, kde celý vesmír zvučí harmonií chvály a slávy. Po nástupu tenorů s basy a altu na slova rTy jedin Gospoda vylétá soprán, doprovázen sextakkordy hlasů, do vysokého a ve velkém forte. Fughettové nástupy jednotlivých i dvojic hlasů, kde se, jakož i ve varhanách, po devětkráte v různých hlasech ozývá zdrobnělý motiv z Kyrie končí unisonem mužských hlasů na »amenll, ských a mužských hlasů ve dvojím mohutném s jásavým Fis dur varhan tento díl skončil. Třetí, nejdelší a hned řekněme nejtěžší intonaci knězově dvojhlasem sopránu a altu, kreslí před vámi dětsky prostinký obrázekaby se od celého sboru v protipohybu žen-»amen« pohybem grave a ritardando Celé Gloria jest hymnickou radostnou básní. částí glagolské mše je Credo, jež počíná po jenž na slova •nebu i zemlji« v unisonu na- ne - bu i zemlii Doprovázející varhany klidným střídáním sekundových se sekstakkordy tvoří harmonickou basi pro hlasy zpěvné, které s přibráním tenoru v příznačné harmonii osoby Kristovy vrací se do původní toniny, aby bas v solu povýšené posvátné recitace na slova : DI ot Oica rozenago prěze vsěh věky zabočil do harmonie As dur. Varhany celé této části jsou typicky foerstrovské : v jeiich čtverozvucích spočívá jistota, v sekstakkordech očekávání něčeho velikého, jakoby tyto sekstakkordy byly meta-fysickým promítnutím hudby andělů před posledním soudem do říše tónů. To dodává Foerstrovým varhanám ohromného účinku dramatického, když po této harmonické přípravě na-stává rozuzlení nebo přechod do jasných harmonií trojzvukových. V dalším nasazují dvojice hlasů vysokých a hlubokých krátké věty, a sice první dvojice v ostinátní kvintě es — as, jež ke konci spadá v modulované kadenci kvintou ges-ces. Druhá dvojice odpovídá vysokým hlasům opakováním slov -Boga ot Boga ve dvou krátkých úryvcích v hranicích harmonie pětizvuku, obsaženého ve varhanách a sboru. Po změně taktu ve '/„ který pak zůstává až do konce Creda, a enharmonické modulaci z Ces dur do h moll, počíná bas slovy »rozena, nestvorjena ...`, za prodlevy varhan na tonice H a kontrapunktického jejich doprovodu diatonicky stoupající thema, jež po něm přejímá tenor, pak alt a na konec soprán, který po jednom taktu sklání se o oktávu níže. Varhany krásně modulují a soprán na slova yIže nas radí člověk ...a za doprovodu altu pěje svůj andělský zpěv Zvěstování. Všechno lidské se tiší: (Viz příklad na str. 22.) Alt samotný zpívá pak za tichého průvodu varhan v c moll o vtělení Syna Božího: Pouhý rozložený trojzvuk es dur, kde při slovech aiz Marija Děvy« ozve se zvětšený kvintakkord. Co v mnohých latinských mších je vyjádřeno při »Et incarnatusc velkým vynaložením melodie, harmonie, sól i sborů, takže se tato část pokládá za succus celé mešní skladby, zde je vyjádřeno nejvyšší prostotou, bohatou mlčením. Bezprostředně do doznívajícího c moll vpadají vysoké hlasy malou nonou des na slova »raspát že za ny-. Sluchový konflikt je způsoben obsahem textu: Utrpení Kristovo. Rovněž při slově »mučen« je to naznačeno zvětšeným trojzvukem, v melodii bolestnou zmenšenou kvartou, a průchodnými tóny v průvodu. Na prodlevě v pedálu na D nastupují jednotlivé hlasy, basem počínaje, krátkým thematem ve vzrušeném pohybu, řekl bych allegretto, zvěstí o Vzkříšení. Tenory a basy, po nich pak soprány s alty v oktávách, jež mají značiti lehkost a přece i sílu vítězství nad | ||||
|