|
| ||||
| ||||
|
rorátnf zpévq v pűvodní jejich formé spojenými monisace míst vícehlasých s patrným úspęcÍxenf
sbory kostelními od sv. Vojtęcha, svatého Dw•ha, obratnę sleduje podstatu hudby staré Také jest z Karlína od zákű školy pęvecké pri Akademii, známo, ze skladatelé nyní zijící, aby si zachovali které úhrnem tvorily velkolepé tęleso vokální 160 zdání pűvodnosti za našich dnűv tak tęzce dosti- hlasű cítající. Kostelní tento a staroliturgický zpęv zitelné, rádi a úmyslné utíkají se ku zvláštnostem osady spracoval vęrnę dle kancionáln Králohradec- zásad drívęjších, címz jakousi podobnost snadno kého Ferdinand Lehner; harmonisace ctverohlasű lze vysvętliti. Také se pochopuje, ze zpęvy pro pochází od riditele chrámové hudby J. Fbratera. bohoslttzbn urcené, prednášejí-li se v jednom tahu Prvnęjší byl dirigentem celku, poslednęjší dopro- pri verejné slavnosti, která není vlastního rázu cír- vázel na harmoniu varhany zastupujícím. S tęzí kevního, nikdy nemohou poskytovati takových vnad se dá urciti doba pűvodu skladeb stejnę pamęti- rozmanitosti, jako pri podobných produkcích zvykem hodrých, jako velezajímavých. Jen priblíznę lze bývá, byt by i Unisono s vícehlasností se strídalo urciti, ják dalece nazpęt sahají. Výrazným a nyní a prednáška brzy tomu, brzy onomu aneb veškerým ještę bluboce dojímavým a pozbnznjícfm zpęvűm mo- smíšeným hlasűm se svęrovala. A prede i na tomto hútné pűvodnosti a vęrící vroucnosti vtisknuta jest místę neminuly se zpęvy dojmu hlubokého a trvan- peceE umęlecké doby dávnominulé ve smyslu do- livého, v podstatę jejich sídlícího a to tím ménę, mácích dęjin kulturnę historických velezajímavé kdyz provozováuí velmi dobrým nazvati sluší a vý- Nękteré modnlatorní tahy s moderními postupy kony všech spolmícinknjících veškerou chvála za- souhlasící zde nikterak závaznými nejsou, aniz ja- sluhují. kýmkoliyęk pochybnostem místa dávají; nebot har- P Pęstování zpęvu církevního. Diecése KY-álOvéhradeCká. Z Hradce Králové. výhra jest naše. Prátelé hudby posvátné tęší se jiz z odpravení starého šlendriánu. Schátralá starena Kdyz jsem cetl loni ve 4. císle „Cecilie” odstoupila místo své dítku andęlsky krásnému; strucnou poznámku o uprázdnęní místa riditele kűru jest sice ještę v plenkách a mine nęjaká doba, nez katbedrály Králové Hradecké, nemohl jsem se pri odroste a odchováno bude v cistou, krásnou, ne- vzpomínce na minulé doby ubrániti trpkému úsmęvu. beskou bytost, však to nejdűlezitęjší stalo se jiz : Męl jsem v case svých studií gymnasijních dosti ono se zrodilo a zdravé jsouc pri zivotę se zachová, prílezitosti, abych dűkladnę poznal smęr, jakým se ano ošetrováno jest neunavnou pécí riditele kűru, tehdy nesla hudba v krásném tom velechrámn, a p. Nešvery, a varhaníka jeho, p. Ullmanna. Dnes ac nemohl jsem se ubrániti výroku: „Veni, audivi, jiz mozno ríci, ze tito pánové nezklamali nadęje judicavi” — toz jsem na druhé stranę príšerným prátel hudby, posvátné, ze nezklamou všeobecné onęm produkcím zase díkem zavázán; onyE napl- dűvęry v nę skládané. V p. Nešverovi nalezl kűr nily mne hlubokým opovrzením k celému smęru kathedrály naší té energické ruky, po jakéz s krvá- svętáckého šlendriánu v domu Pánę provozovaného, cejícím srdcem vzdychal, ruky, která dovede orga- a vzbudily ve mnę rozhodnou vűli pűsobení proti nisovati a ríditi, — v panu Ullmannovi nalézly var- tomuto šlendriánu, pűsobení k znovuzrození chrámu hany obratného mistra, jenz na nástroji —celkem dűstojné posvátné hudby církevní. Nebudu široce chatrném — dovede vyvoditi zvuky dűstojné místa líciti ono — Bohu díky — minulé remeslování ; posvátného. bylot v S. císle „Cecilie” dosti ostrými tahy nastí- U obou pánű naskytuje se vlastnost pffiaflivá; nęno, a vystavęn mu tu nehynoucí pomník — ovšem neschází ovšem odpűrcű, kterí s okem zasmušilým ne slávy, nýbrz spravedlivého posmę.;hu a zaslou- a s nęmým úzasem sledují obraty, kteréz se na zené hany. Byla to v pravdę „ohavnost, anaz stála kűru dęjí, a se znacnou porcí nedűvęry hledí vstríc na místę svatém.” Nepreháním; byla to v skutku zavádęní reformy hudební; však doufáme, ze i u ohavnost a plodila ohavnost kazdodennę, vyhánęla tęchto bolestné vzdechy po minulých dobách casem vęrící lid z chrámu, odnášela zboznost ze rtű i z duše se utíší a ze celým srdcem prilnou k smęru no- jeho, spravedlivou nevolí a zlorecením pinila srdce vému. Jest s podivením, kterak se v nich tak pevnę všech — plodila všudy hrích a nepravost; budiz o zahnízditi mohla láska k provozovanému šlendriánu, ní dosti povędíno; at drímá v zaslouzeném odpo- však zrejmo z toho, ze dlouhým zvykem i nepo- cinku s celým tim haraburdím chraptivých kotlű rádek sobę clovęk oblíbí a ze domnívá se, jakoby a vrískavých polnic. — ani jinak býti nemohlo, nez aby nestoudná nevęstka V témze 8. císle „Cecilie” v clánku ,Musica necistou ohavností naplńovala dűm Nejcistšího. — sacra a diecésní jednota v Hradci Králové« uznána Však na druhé stranę s netajenou radostí jest byla volba riditele kűru i varhaníka kathedrály nám vyznati, ze vętšina obecenstva, a to zvláštę naší za štastnou. A dnes jiz s oprávnęnou nadęjí obecenstva hudebnę vzdęlaného, se zavádęním re- výrok ten stvrditi mozno, dnes jiz ríci mozno, ze formy souhlasí. P. riditel kűru všestrannou laska- | ||||
|