|
| ||||
| ||||
|
Strana 26 C Y 1Z I L Rok 1926
O vztahu instrumentální hudby k liturgii. (Přednáška V. Ř í h o v s k é h o o Cyrilském sjezdu v Hradci Králové r. 1923.) V poslední době rozvířil se v odborných kruzích církevněhudebních boj o otázku, je-li moderní instrumentální hudba církevní přípustna k bohoslužbě. V některých církevně-hudebních časopisech německých a švýcarských ostře proti ní vystupují a namnoze ji na-prosto odmítají. Protože i u nás slyšel jsem dosti námitek proti ní, dovolím si na její obranu pronésti několik slov a sice hlavně o v z t a h u j e j í m k 11 t u r g i i. Rozeznáváme trojí způsob zhudebnění církevního textu, totiž; Chorální, vokální a instrumentální. — Každý jednotlivý druh má svou vlastní individualitu, a ač se zpívá mnohdy tentýž text, přece bývá výraz skladby vždy naprosto odlišný. Následující vývody budou se týkati hlavně instrumentální skladby a to zase na prvním místě moderní mše s průvodem nástrojů. V této vystupuje zmíněná rozdílnost v nejostřejším světle. Chceme-li si vysvětliti zajímavý tento zjev, jakého sotva stává při stejném námětu ve světské hudbě, jsme nuceni pozorovati dva druhy nebo typy. jež se jeví ve skladbě mešní. V říši skladeb mešních na-lézáme opět dva druhy skladatelů (podobně se s nimi setkáváme při zhudebňování textů vůbec), jakými se na př. jeví v dramatické skladbě, totiž: o p e r n í s k 1 a d a t e 1 é a h udební d ramatikové. V církevně-hudebním směru zůstává rozdělení toto čistě t h e o r e t i c k é, poněvadž ve skutečnosti vyskytují se málokdy díla naprosté s 1 o h o v é č i s t o t y, nýbrž po většině bývá to vždy jakási smíšenina různých typů. První typus v oboru zhudebnění mše zastupují skladatelé, jimž jest o b s a h n á 1 a d o v ý základem skladby, druhý typ obrací se ke zhudebnění j e d n o t l i v o s t í textu, pokud výraz církevní tomu dovoluje. Vrafine se tedy k výše uvedené otázce. Jak je možno, že tolik různorodých skladatelů nalézá zálibu v t o m t é ž textu ? Snad proto, že je zapotřebí stále nových mší, avšak to nás zde nemůže zajímati. Hudebně esthetická odpověd bude se opírati o s v é r á z mešního textu. Slova textu církevního tvoří výraz náboženského niterného života, aniž by se dotýkala něčeho o s o b i t é h o a přece se hodí slova ta pro v š e c h n y věřící, protože onu osobitost nevylučují, nýbrž právě slučují. Vždyf se modlíme mnohdy na př. »Otče náš= z nejrůznějších důvodů. Jednou děkujeme, podruhé prosíme atd. Dále pozorujeme, že větší díl rozjímavé náboženské literatury přimyká se těsně k všeobecným modlitebním formám, na př. k Otčenáši, Zdrávas Královno, Věřím v Boha, Desateru Božích přikázání atd. Skla-datel se pak též stává rozjímavým věřícím anebo má jím aspoň býti, aby skladba jeho odpovídala věrně výrazu slov. Tedy právě svým v š e o b e c n ý m rázem poskytuje mešní text možnost, aby byl zhudebněn způsobem nejrůznějším. Byla-li zde řeč o všeobecnosti textu mešního, budou se další poznámky týkati oněch částí mše, které bývají v hudebním rouše na kůrech přednášeny, totiž K y r i e. G I o r i a, C r e d a atd. — Jen tyto části ukazují různost slohů. Zpěv celebrantův zůstal i v onom čase, jemuž běžně říkáme »úpadek církevní hudby« vždy stejný, chorální. Okolnost tato musila nutně vésti k různorodosti slohu, ba ke z j e v n é protichůdnosti mezi oltářem a kůrem a to tím více, čím více se skladba vzdalovala rázu chorálu. Mohli bychom zde uvésti porovnání s hudebním dramatem. Zpěvy kněze jsou recitativy, hudební skladby na kůru prokornpované části dramatu. Avšak proti takovému srovnání mluví dva důležité důvody. Totiž moment obsahový a hudební. Obsahový moment mohl by býti vzat v úvahu toliko tehdy, kdyby byla oněm recitativům přidělena úloha sprostředkovací, pro porozumění děje důležitá. Takovou úlohu však zpěvy kněze nemají. Naopak, máme zde dvojakost: kněz na jedné straně, věřící, za-stoupeni kůrem na druhé straně. Ale o b ě strany se m o d 11, patří tedy obsahově do téže kategorie. Tolik o textu. Bylo zde odůvodněno a dokázáno, že církevní text hodí se pro různé zpracování, af již chorální, vokální či pro zhudebnění s průvodem nástrojů. Nyní přistupme ke stránce hudební. Jak má totiž text býti zpracován a čeho vyžadují liturgické předpisy. Je známo, že přísní Caeciliáni i Cyrilisté nepřejí hudbě s průvodem nástrojů. Vskutku můžeme napočítati v oficielním spolkovém ceciliánském katalogu německém mezi čtyřiceti tisíci jen asi okolo dvou set čísel skladeb instrumentálních (tedy sotva 5 procent), jež byly schváleny. A to jsou většinou skladby novějšího data a dostaly se do seznamu mnohdy jen zadními dvířky. A i tu ještě bývaly zuřivě trhány a vtipy pro- | ||||
|