|
| ||||
| ||||
|
Strana 48 C Y R I L Rok 1926
ianova 5. Partítura 10 Kč, hlasy unisono po 1 Kč, 2h1. 1-50 Kč. Doporučujeme tuto skladbu prodchnutou vřelou úctou k velikému světci, jehož jubileum též u nás se důstojně oslaví. Vinko Vodopivec : »K r i s t u s u k r a l j u!« 16 eucharistických zpěvů pro smíšený sbor. Se svolením Gorického ordinariátu. V Gorici 1926. Nákl. vlastním. Prodává Katoliška knigarna v Gorici. Celkem 16 eucharistických krátkých zpěvů bud chvalozpěvů, nebo rozjímání, nebo k Božskému Srdci Páně, v nichž střídá se jednohlas se smíšeným sborem, nebo ženský dvoj i trojhlas. Některé skladby jsou bez průvodu, většina s průvodem varhan. Skladatel mezi Slovinci známý četnými vydanými skladbami nehledá nových cest, ale v hladké a plynné formě zhudebňuje slova a podkládá je přiměřeným průvodem, který hlasy většinou podpírá. Někde by samo-statnější průvod účinnost skladeb značně zvětšil. Skladby nečiní potíží ani intonačních ani rytmických a Ize je v praxi dobře upotřebiti. Sešitek obsahující 24 stran je pěkně vypraven. -r. Zvony. Zvony. Ant. Šorm. Pověstí o českých zvonech. Sbírka pověstí. Praha 1926. Cyrilo-Meth. kniht. V. Kotrba. Cena Kč 3'50. Stran 64. Úhledná tato knížečka při-chází právě vhod v době, kdy každá osada snaží se dopiniti svoje zvonění, které padlo za obět válce. Není jistě s podivením, že zvony, které svými kovovými hlasy tolik zasahují v život lidu, byly obetkány takřka tajemnými zkazkami lidové poesie. Jest zajímavo čísti ty pověsti o zvonech potopených, vyrytých a vyměněných. Knížkou vzbudí se zájem o zvony všude, kam pronikne. Její pěkná úprava k tomu po-může. Knížka ozdobena je několika případnými kresbami O. Kuntové. VARHANY Sjezd umění varhanního pořádaný hudeb-ním institutem university Frýburské v Br. vedením řed. prof. P. W. Gurlitta byl přeložen z dubna na 27-29. červenec. ÚMRTÍ. Dne 17. dubna zemřel v Novém Městě v Kraňsku skladatel Antonín Foerster, bratr našeho skladatele, kapelníka na domu, prof. Jos. Foerstera a strýc skladatele J. B. Foerstera. Odchází s ním markantní osobnost v dějinách vývoje slovinské hudby, u jejíhož rozvoje stál Foerster jako vynikající pedagog a skladatel. Narodil se r. 1837 v Osenicích jako syn učitele. Absolvoval práva, ale pak věnoval se hudbě a stal se r. 1865 regenschorim biskupského chrámu v Senji v Chorvatsku. Roku 1867 odstěhoval se do Lublaně, kde zůstal až do světové války, kdy opustil Lublaň a přesídlil k svému synu do Nového Města v Krajině. Možno ř:ci, že vychoval skorem všechny hudebníky slovinské, byl po 33 let učitelem zpěvu na středních školách lublaňských, v semináři bohosloveckém a také řidifelem jím založené varhanické školy. Již r. 1878 založil se svými přáteli slovinské »Cecilitino Družstvo, a byl 30 let redaktorem hudebních příloh časopisu »Cerkveni Glasbenikp. Jeho úsilovné práci zdařilo se přes veliké překážky zreformovati církevní hud u slovinskou. Za tím účelem složil také mnoho církevních skladeb, mší, matet atd. Avšak i ve světské hudbě vykonal pro hudbu slovinskou věci veliké. Jeho opera >Gorenjskí slavček4, která obdržela podle návrhu poroty, v níž zasedali naši skladatelé Smetana, Bendl a Lud. Procházka, prvou cenu zemského výboru krajinského, jest první slouinskou operou a nabyla mezi Slovinci popularity. Dne 19. dubna pohřben byl zesnulý v Novém Městě, při čemž lublaňská »Glazbena Maticae zazpívala nad jeho hrobem smuteční sbor zesnulého »Umrl je mož« a národní píseň »Pomladi se vse veseli«. Foerster, ač rodem (;ech, zasvětil celý život svůj bratrskému národu slovinskému, pro nějž v dlouhém svém po-žehnaném životě mnoho vykonal. R. i. p.! Opat kláštera Sekavského ve Štýrsku P. S ú i t b e r t B i r k I e zemřel březnu t. r. Zabýval s' studiemi chorálu a vydal o něm několik spisů. -- Bývalý dómský kapelník Solnohradský F. X. G r u b e r zemřel v témž měsíci. — Nestor dánských skladatelů P. E. L a n g e-M ů 11 e r zemřel stár 75 let. - V Paříži zemřel profesor fugy a kontrapunktu na konservatoři A n d r é G é d a 19 e, který často naslouchal chorálním melodiím v Solesmes, jimiž byl nadšen. R ÚZNÉ ZPRÁ V Y Skutek piety pražské obce Beethovenovi. K této zprávě dostává se nám od m. r. Rud. Procházky tohoto vysvětlení: Nebylo třeba předem ziišfovati, že Beethoven bydlil „U zlatého jednorožce, protože to bylo dávno známo. Dům ten, jak patrno ze všech kronik, je totožný s palácem Wolkensteinským. Avšak jest více známo, že tam bydlil také Mozart. (Viz mou knihu: Mozart v Praze). Již ve svém essayi »Beethoven v Prazep (12. 12. r. 1920) napsal jsem: »Týž kníže Lichnovský, který přišel r. 1789 s Mozartem do Prahy, doprovázel sem po devíti letech také mladého Beethovena. Jako tehdy Mozart, ubytoval se také Beethoven po boku svého příznivce »U zlatého jednorežcee v Lázeňské ulici na Malé straně, pozdějším paláci Auerspergském a pak Wolkensteinském. Netřeba se o to příti, který z hudebních pěvců pro hudební život staré Prahy je důležitější. Mozart i Beethoven patří na pamětní desku! Bylo by záhodno, aby byli při otázkách pamětních desk bráni v potaz odbornic-. jazzband v kostele. Americký kazatel Dyer učinil v jistém městě lcalifornském pokusy »oživiti« bohoslužbu za pomoci jazzbandu. 1 ento roztomilý reverend uznává, že se hudba jazzbandu výborně hodí k náboženským obřadům a povznáší ducha k vznešeným myšlenkám. Nynější hudba chrámová prý působí na věřící tísnivým dojmem a zdržuje je od návštěvy kostela. Proti gustu . .. .« Cyrillo-Methodějská knihtiskárna V. Kotrba v Praze. — Nákladem Ob. Jednoty Cyrilské. | ||||
|