|
| ||||
| ||||
|
Strana 62 C Y R 1 L Rok 1926
každý z nás zvláště mládeži přeje ! Obrodí-li vzkříšená jednota lidový zpěv v kostele, vykoná tím veliké dílo. Vzpomíná krásných responsorií svatého týdne — v nichž zpěv k zbožnosti každou mysl i srdce uchvacuje ! V přesném liturgickém zpěvu at hledá chrámový sbor celou svoji slávu ! To ovšem nevylučuje i produkce koncertní a zpěvní samostatné i v rámci spolkové činnosti. Přeje jako protektor nyvým pracím zdaru a požehnání Božího! — P. Fr. Jemelka zmiňuje se o činnosti pěveckého sboru jednoty při pohřbech ! Je to pohanský názor, který v ní vidí — žebrotu. V době humanity a demol Z CYRILSKÉHO R UCHU U CIZINĚ. AMERIKA. Ze světového eucharistického sjezdu v Chicagu (20.---24. června 1926). (Pokus o před-nes mešních částek Ordinaria, Kyriale Romanum č. 8. — >Missa de Angelis< — sborem šedesáti dvou tisíců školních dětí katolických škol chicagských při mši sv. ve stadiu dne 21. června ) Na otázku administrace »Cyrila< — zdaliž je to vůbec pravdou co přinášely časopisy, oznamující o zpěvním tomto pokusu zcela posud neslýchaném, odpovídám, že zpráva byla pravdiva. Ovšem však hned musím dodat, že pokus tento, se kterýmž co do čísla zpěváků — jakož i jménem skladby (»andělská mše<) dělalo se zde tolik novinářské reklamy pro sjezd, byl skutkem spíše arcidiecesní školní administrativy, nežli skutkem hudebně významným. Nicméně je to pokus, který pro jedinečnost svou, jakož i příležitost, při které byl proveden, zaslouží aby byl zachycen, a též i případně posouzen. Ze by totiž byla specielní obtíž o kterou se jednalo — to jest vésti sbor tak obrovský, záslužně rozluštěna, to se říci nemůže. Ale z chyb se učíme! Účelu, .zjednat pro obrovské shromáždění 250.000 lídu sedícího ve stadiu zpěv mše sv. důstojný, bylo sice dog saženo a mnohým se to líbilo, ale pro hudebníka to nebylo. Je to pouze ze zájmů hudebních co zde o tom podávám: Předně, děti-žáci čtyř posledních roků obecné školy t. j. IOti—14tiletí — to dosti dobře neuměli, ačkoliv se dost a dost na tom pracovalo. K něčemu takovému musí být hudební ovzduší delšího trvání, aby z něho mohli vyjít žáci znající n a z p a m ě t celou tu mešní skladbu a to do poslední noty. Jinak nelze řiditeli jak se patří sboru tomu velet a ho ovládat. A to právě by bývalo musilo být zajištěno nejdříve : možnost absolutního komanda, jinak je vše na slabých nohách, v kritickém okamžiku může selhat, a nelze s tím vůbec mnoho dělat. Tak na př. se divím, pro nebyli zpěváci rozděleni na dva díly — vždyf je to docela pravidlem pro přednes těchto zpěvů předepsaným, přivádí žádoucí rozmanitost a život do zpěvu a zmenšilo by bývalo překážky fysicky nepřekonatelné v překonatelné. Nevím, ale možno, že se tak stalo pro ne-spolehlivost zpěváků — ale ani to není omluvou, protože rozdělení to, kdyby se tak nacvičilo ve školách, bývalo by docela nic neubralo, ba přidalo na jistotě zpěvu. Ale aby si již čtenář sám mohl představit ty obrovské fysické obtíže podniku, musím tuto vykreslit v hlavních rysech jak to dopadalo. V elipsovitém amfitheatru na straně jedné, otevřené, stál obrovský oltář na vysokém vyvýšení, po obou stranách trůny kardinálů a blíže nich sedadla pro různé hodnostáře církevní, a prostý klerus zaujal místa na sedadlech stadia blíže oltáře. Za oltářem na otevřeném prostranství, tísnily se davy lidu, podobně četné jako ty, které obsedly stupně stadia a čítaly na 200.000 lidí. Dno stadia zasedli na lavicích žáci-zpěváci v průvodu ct. sester učitelek a někde i kněží. Já zasedl na levé straně stadia, asi tak v prostřed v první řadě sedadel, vyvýšené asi 6 stop nad půdu stadia. Občasně slyšel jsem zvuky, velmi slabé, ve kterých jsem tušil ony obrovské varhany s bronzovými píšfalami, ale zněly zcela nesouvisle, nebylo možno poznat ani tón, ani harmonii, jako by hrála nějaká harmonika někde hodně daleko, anebo nějaký gramofon, a ještě to čiperný vánek odnášel. Dole pod oltářem stála tribuna, na ní řiditel v oděvu bělostném, vedle něho pár trubačů. Když se všechno připravilo ke mši sv., zavzněl jejich signál, motiv prvního Kyrie. Já — jak praveno, byl jsem v prostředku té délky v níž byl rozložen dole sbor těch 62.000 zpěváků — ale trubky zněly na tuto vzdálenost pouze jako dětské hračky : výška tónů byla zřetelná, avšak tón slabý a hudební jakost žádná. (Dokončení příště.) „Church Music and Catholic Liturgy” (Círl | ||||
|