|
| ||||
| ||||
|
Strana 64 C Y R I L Rok 1926
sbormistr pěvěckého spolku aPřerubK. Napsal mnoho církevních skladeb a koledy, moravské dvojzpěvy, moravské tance a kantáty, též velká díla pro sola, sbor, orchestr (Mučedníci, Tři doby země české, Bard národa atd ). Pohřeb konán za velké účasti obyvatelstva. Se zesnulým rozloučil se děkan Frant. Přidálek a předseda »Přerubue p. Fiala. Pohřben byl v Charvátech. VARHANY V rubrice této chcemei čtenáře Audsley — Temple of tonee. Kniha anglického architekta o tom, jaly vybudovat varhanní tón pro jisté účinky (varhany kostelní, koncertní a divadelní). Spočívá na důkladné znalosti předcházejících pokusů v tom směru. Vydala firma John Fischerle Bro. v New Yorku (119 west 40 th. sted). Celý název díla: The Temple of Tone. A disquisition on the science and art of organ appointment, accordiny to the Audsley System of compound fonal flexibility and expression with typical specifications for all classe of organs etc. By George Ashdown Audsley, L. L. D., ecclesiastical and organ architect, author of »The ard of organ Buildinga etc. — Kniha je za 5 dolarů t. j. asi za 160—170 Kč. A. M. Zvony. Zvony. Nová zvonová hra objevila se u nás více jak po dvou stech letech na krajinské výstavě v Pelhřimově a těšila se nemalé pozornosti návštěvníků, které přivábila ze všech konců republiky. Jistě s radostí je možno zaznamenati tento pokrokčes. zvonařství, nebol nejen že dosud nebylo u nás zvon. hry tak velkých rozměrů, ale ani není známo, že by kdy z rukou českého mistra bylo vyšlo podobné dílo. Celá zvonová hra vážila 61 q čisté zvonoviny (největší zvon 12 q) a sestávala ze 14 zvonů téměř v chrom. postupu rozsahu decimy, tonů e1- f1 - fisl - gisl - a' - aisl- h1, c2, cis2, dis', e2, fL, fis', gisz, které byly objednány před tím farními úřady v Prostějově, Pustiměři, Os'avanech, V. Němčicích, Zámku Zdáře, Mor. Prusech, Dl. Lhotě, Polomce. Poměrně krátkou dobu před výstavou (asi měsíc) vznikla v Chrám. družstvu myšlenka, sestaviti z objednaných v té době vhodných zvonů zvonovou hru a až do kollaudace s napětím byl očekáván výsledek. Všecky zvony však hned při prvém lití se zdařily tak, že mohly býti vystaveny a po celý měsíc hrány na ně pomocí klávesového zařízení, pod. v principu tomu, které sestavil r. 1538 vynálezce zvonové hry Barth. Knech, i vícehlasé tyto písně: Státní hymny českosl., Tisíckrát pozdravujeme Tebe, Matko pře-svatá, Papežská hymna, ze Smetanova Tajemství, Matičko Boží obětuj, Bývali Čechové, Moravo Moravo, Aby nás Pán Bůh miloval. O kvalitě zvonů po stránce hudební zcela příznivě mluví výsledek kollaudace vykonané po ulití hned v továrně R. Manoušek v Brně. V době výstavy uspořádalo Chr. družstvo v Pelhřimově dvě odborné přednášky o zvonech, (které konal taj. J. Dobrodinský) při nichž probrán byl kulturní vývoj zvonu, dějiny zvonařství, hlavně českého, hudební a akustické vlastnosti zvonu. Po přednáškách vykonáno praktické zkoušení zvonů přesnými ladičkami a učiněny ukázky různých ladění zvonů, při nichž hlavně byl pozorován účinek ladění melodického i harmonickéio. Přednášky byly obě hojně navštíveny, hlavně z řad duchovenstva J. D. NB. Zmiňujeme se o zajímavémtom to po-k u s u, přinášejíce spolu obraz zvonové této hry, která ovšem byla upravena pouze pro výstavu, sestávala ze zvonů věžních pro jednotlivé chrámy ulitých. Zvon-kovou hru máme vlastně doposud pouze jednu v Praze v Lorettě, která je prací holandskou. RŮZNÉ ZPRÁVY Odhalení Fibichovy desky v Praze. Dne 16. června večer byla na Novém městě pražském při intimní slavnosti odhalena Zdeňku Fibichovi pamětní deska na domě v Ostrovní ul č. 1, kde Fibich vy-tvořil všechna svá velká díla až do Sárky. Deska je zhotovena podle návrhů architekta Janáka a prof. Kysely. Slavnostní řečník prof. dr. Zdeněk Nejedlý vyložil význam místa, na němž deska jest vsazena, a Emil Pollert jménem Klubu solistů Národního di-vadla pojednal o jubilejním cyklu a o lásce, s níž celé Národní divadlo cyklus provádělo. Z lásky k mistrovu dílu utvořeno bylo komité k uctění Zdeňka Fibicha postavením pomníku na Slovanském ostrově. Sbory aVěnoc a »Tichá noc=, zpívala »Tipografía<, dirigovaná sbormistrem V. B. Aimem. HOVORNA. =Duchovní koncerty«, lépe řečeno »kostelní koncerty«, byly dle zásad hlásaných v DMotu proprioa Pia X. od nejd. našeho pana arcibiskupa již dvakráte přísně zakázány. Přece se však pořádají dále, bud, že ješitnosti některých řiditelů kůru nepostačí, hráti jen Pánu Bohu, ale chtějí se uměním svým blýskati před pozvanými odpadlíky a židy, bud, že kostel chud^ potřebuje podpor takových lidí — hrozno, že by i zde platilo Dpaupertas meretrix<. Hudební skladby bez církevního textu a bez vztahu k liturgii nejsou v kostele přípustny. Rovněž ani modlitby z oper neb vážné ji lak, však světské skladby. Když si takových extravagancí v kostele dovolují naši vynikající řiditelé kůrů, není divu, že si kostelní šumaři dovolují i trochu více. Můžeme teď v kostelích slyšeti socialistickou píseň práce, >Zelení hájové«, Už mou miloue, >Hra-nice vzplála« atd. atd. A proč by ne? A kde jsou hranice mezi dovoleným a nedovoleným? Neplatí-li takovým muzikantům slovo Páně: »Dům můj, dům modlitby jest, vy jste jej ale učinili ...« ? Domnívám se, že by redakce katolických listů měly odepříti uveřejňování programů takového zneuctívání domu Božího a snižování ho na koncertní síň. B. K. Cyrillo-Methodějská knihtiskárna V. Kotrba v Praze. — Nákladem Ob. Jednoty Cyrilské | ||||
|