|
| ||||
| ||||
|
Strana 66 C Y R I L Rok 1926
Kromě toho z příležitostných skladeb uvésti jest kantátu, složenou k 50. narozeninám strahovského opata Frant. Mich. Dallera. Skladby Ohlschlágelovy byly hojně rozšířenv a všude s úspěchem provozovány.') Svého času došly zvláštního uznání i se strany dráždanského dvora saského.') Stejnou lásku, jako hudební skladbě věnoval Ohlschlágel i praktickému provádění hudebních skladeb, svých i cizích, a oddal se s celou duší všem povinnostem, které s úkolem ředitele f i g. kůru na Strahově byly spojeny. ') A že povinnosti tyto nebyly tak jednoduché v tehdejší době a že vyžadovaly hojně práce, píle a času uvidíme z následujícího. Bylof povinností tehdejšího regenschoriho — a je tomu ostatně podnes tak -- nejprve sestaviti si příslušný repertoir a k tomu opatřiti si potřebný notový material. Pokud dle seskupení jednotlivých fondů, které tvoří obsah hudebního archivu na Strahově, lze zjistiti, repertoir Ohlschlágelův byl zastoupen nejen jeho skladbami vlastními, i ale celou řadou skladeb autorů jiných. Zvláště četně, objevuje se ve sbírce hudebnin po Lohe]ovi Ohlschlágelovi na Strahově zůstavených Frant. Xav Brixi. Kromě toho celá řada skladeb od neznámého skladatele, e) dále skladby Ditterse z Dittersdorfu, Filse, Haydna Josefa i Michaela, Holzbauera, Iwanschitze Isfrida Kaysera, Kohla, J. A. Koželuha, Laubeho, Loosa a jiných Jak se v tehdejší době rozumí samo sebou psal si Ohlschlágel veškerý, k provádění skladeb potřebný notový materiál sám vlastní rukou. A to nejen vlastní skladby nalézáme v jeho sbírce vlastnoručně psané (autografy), 3) ale jeho rukopisem psány i skladby autorů jiných. 10) Zřídka objeví se v jeho sbírce ruka jiná. A jest to opravdu zajímavý, neobyčejně vkusný rukopis, se kterým se ve sbírce Ohlschlágelově všude potkáváme, r') na prvý pohled rozeznatelný od ostatních rukopisů: jak noty tak i text psán pěknými, zřetelnými, písmo humanistické připomínajícími tahy. Leč opatřením si repertoiru a rozepsáním potřebného notového ma- t e ř i a 1 u nekončí ovšem práce regenschoriho. Nyní přichází na řadu to nejdůležitější: n a-cvičení a provedení skladeb. K tomu potřebí především sboru pěvců, po př. orkestru instrumentalistů (v době o níž tuto jde nezbytných), a varhaníka. 5) Ohlschliigel ve své rukopisné črtě autobiografické: »Es gelang ihm,, und er verfertigte nach und nach verschiedene Kirchenmusik, die, nachdem sie bekannt wurde, mit vielen Beyfall (sic!) allenthalben ist aufgenommen worden,« Srv. i Dlabačův Kůnstler-Lex. II. 453. — Dlabač ve svém Slovníku (II 405—406) podává i výčet Ohlschláglových skladeb, z nichž mnohé jsou označeny i datem. O skladbách Ohlschláglových zvláště pojednáno bude až v části 3. II. dílu této práce, kde dostane se jim podrobného rozboru a ocenění. Spolu bude připojen thematický katalog, p o k u d m o ž n o ú p 1 n ý a b i b 1 i o g r a f i c k y p ř e s n ý. (Z něho bude možno poznati nejen které skla.iby Lohel skutečně složil, ale i ty, jež jsou mu připisovány. Zároveň udáno bude co zachováno z jeho skladeb po naši dobu, at již v jeho vlastním autografu nebo přepise, současném či pozdějším, a kde, i jakým působem skladby ty jsou uloženy.) C) Dlabač II. 403. — Dlabačova poznámka zavdala podnět k tomu, že se tvrdívá, jakoby skladby Loheliovy byly s úspěchem provozovány i na d r á ž d a n s k é m dvoře. Píšet Rud Procházka (Musikalische Streiflichter, str. 59) : AOelschlegels Kompositionen ... fanden auch a m Dresdener Hofe vielen BeifalLe jsem spíše tohoto názoru: adráždanský dvůr« t. j. členové saské rodiny kurfirstské na cestě z Dráždan do Mnichova dleli v zimě 1759—60 v Praze, navštívili také Strahov, kde byli přítomni bohoslužbám a měli příležitost slyšeti hudbu Ohlschláglovu, o níž se pochvalně vyslovili. (Srv. o tom můj článek »Frater Šimon Truska« v »Cyrilu= XLIX. (1923) str. 39, pozn. 6-7). V jejich přítomnosti (jak udává Dlabač v Kůnstler•Lex. II. 405) provozována r. 1761 na Strahově Ohlschlůgelova vánoční větší komposice AOperetta natalitia«. Rodina kurfirsta saského byla neobyčejně hudební, na dvoře saském byla provozována hudba, jíž se i členové rodiny kurfiřtské činně účastnili. Nedivno, že i na Strahově vě~iovali pozornost hudbě. A bylo bv zcela možno, že si vyžádali některé skladby Ohlschlágelovy. které pak dali v Drážďanech provozovati. Tot ale pouhé dohady, pro něž neznám dokladů. K. S. Fiirstenau mluví sice na str. 364 v II. části svého díla aZur Geschichte der Musik und des Theaters am Hofe der Kurfirsten von Sachsen... »(Dresden bei Rud. Kuntze 2861—1862) o tom, že r. 1759 rodina kurfirstská cestovala do Prahv a později do Mnichova, ale o tom, co by se týkalo věci shora uvedené, není nikde řeči. »Viele Jahre lang war die edle Tonkunsr, und darneben gute Kirchenmusik aufzufúhren sein Lieblingsgescháft.. (Ohlschlagel ve své autobiogr. črtě.) g) -Authore Anonymo« obyčejně označeny bývají takové skladby. -- Na svém místě bude podán podrobný seznam sbírky hudebnin z majetku Lob. Oirlschlagla. Jestit sbírka ta zák 1 a d n í m f o n d e m hudebního archivu na Strahově, k němuž postupem času druží se fondy další. 9) Na obálce označoval Ohlschlágel své autografy tak, že v levém rohu připsal poznámku: >Authore P. Lohelio, nebo Auth. Joanne Lohelio po př. jen Auth. Lohelio.« Někde čteme též: »Auth. P. Joanne Lohelio, Ord. Praem. Mont. Sion. Prof.« Obyčejně však psal jen: »Del sign.« Lohelio. Časem přidal: »... Regente Chori figuralis in Strahoff.« Srv. faksimile. io) Aby bylo zřejmo, že hudebniny ty jsou jeho majetkem označoval na obálce v pravém rohu dole dle tehdejšího způsobu každou skladbu obyčejně takto: =De rebus (někdy též ex rebus) P. Joannis Lohelii, h. t. Regentis Chori in Strahov.« — Pokud byla skladba jeho vlastní komposicí psal prostě : »De rebus authoris«. 11) Viz faksimile. | ||||
|