|
| ||||
| ||||
|
Rok 1926 C Y R I L Strana 69
i druhá viola. Violoncello a kontrabass nemá v Ohlschlágelově rozepsaném notovém materialu svého zvláštního hlasu (»partu«), ale jich užíval. Hráli patrně z hlasu varhanového v číslovaném bassu (»generál bassu«) psaného (»Organo« neb »Fundamento«), zesilujíce tak základní bass. Z d e c h o v ý c h nástrojů zastoupeny jsou jednak d ř e v ě n é, (flauta traverso, oboe, fagoti), jednak ž e s fov é (klariny, lesní rohy a posauny). Z nástrojů bicích: tympany. Že i těchto nástrojů Ohlschlágel užíval, dokládá nám rovněž rozepsaný notový materiál skladeb Ohlschlágelem provozovaných. (Přsště dále.) Jan Fáhnrich M. Josef Cyril Sychra. V těchto dnech propůjčil sv. Otec Pius XI. českému umělci, M. Josefu Cyr. Sychrovi, rytířský řád sv. Řehoře Velikého. Na církevní řády díváme se okem střízlivého demokrata jako na něco, co má vvjádřiti uznání a pochvalu vedoucích osob za zvláštní, vzácné výkony. Zasluhuje-li si někdo takového uznání, pak jest to náš hud. skladatel Sychra. Jeho jméno jest úzce spiato s českou duchovní písní. O něm se vyjádřil profesor J. B. Foerster, »že jest to náš nejlepší církevní kontrapunktilc«. Jeho skladby dýší hlubokou vroucností a zá- roveň velebností — dva hlavní Z dlouhé řady jeho skladeb požadavky církevního zpěvu. uvádím jen několik zvláště Sychra 'jest rodákem z ústí j, význačných : Mše ke cti sv. n. Orl., města hudebníků, o - Václava, Missa X., První re- němž říkají: »V Ústí musí kviem na památku P. Kříž všechno hústi«. Byl jsem, tu- kovského pro smíšený sbor ším, v tercii mladoboleslav- a varhany nebo malý orchestr ského gymnasia, když Sychra — pravý pendant ke Křížkov- stal se ředitelem kůt•u v M1. ského rekviem, Missa brevis.. Boleslavi po známém skla- Missa Juventutis studiosae dateli Hruškoví. S jakou hor- (vydána u Bóhma v Augs- livostí ujal se svého úřadu ne- burku), Missa pastoralis na jen jako sbormistr v děkan- motivy českých vánočních ském kostele, ale i v míst- písní, Dvě rekviem pro 3 muž- ním zpěváckém spolku »Bo- ské hlasy, nádherná Missa leslavanu«, o tom svědčí solemnis a Missa octo vocum. první ceny, jež si odnášel Z doby jeho působení jako z pěveckých sjezdů. Již před učitele zpěvu v mladobole- tím řídil zpěv. spolky »Vá- slavském konviktu pochází clav« v Staré Boleslavi a Missa convictus a jeho Kon- »Bojan« v Brandýse n. Lab. viktská hymna, na kterou bývalí chovanci nikdy nezapomenou- Dále dlužno jmenovati jeho Zpěvy k Božímu Tělu, Prosba k českým patronům v 11. vydání, mešní píseň »Bože Otče«, »V života bouřích« a spousty jiných skladeb církevních. Velikolepé jsou jeho kantáty (malá oratoria) Jest to: »Na Golgotě«, která vyšla i s textem německým, vánoční »Messiáš«, nádherné Velkopáteční meditace, do kterých vložil Sychra celou uměleckou duši svou. Zanechává hluboký dojem v posluchači. Myslím, že dosud jest jen v rukopise. V poslední době složil Mistr kantátu Sv. Václav na památku tisícího jubilea našeho patrona. Tvto čtyři kantáty jsou vzácné dary, které Mistr odevzdává českému národu, dary, které ocení teprve budoucnost. Sychra přispíval do příloh Cyrila, Varyta, Hudebních Květů a České hudby. Ze světských skladeb uvádíme zvláště šest sborů na slova V. Hálka, dva sbory vyšlé v nakl. Urbánkově: »Co zardívá se«, »O země ty česká« na slova Julia Zeyera, poctěna cenou 1. župy pěvecké, „Modlitba za vlast, =Pět sborů na pamět Palackého« a jiné. Každoročně chodíval Sychra se svým zpěv. spolkem z Ml. Boleslavi ve výroční den úmrtí na hrob Palackého do Lobkovic. Zabolelo jej, když r. 1919 slyše], že žádný zpěv. spolek již tam nepřišel, poněvadž nebylo honoráře. Přízračný rys naší povahy ! Tof vděčnost českého národa k Palackému ! Rychle komponuje sbory na hrob Palackého, dojíždí se svým sborem do Lobkovic a činí tak do dnes, ač i při takovéto příležitosti naráží na překážky, které mu v cestu kladou naši pokrokáři. | ||||
|