|
| ||||
| ||||
|
Strana 72 C Y R, I L Rok 1926
ve všech těchto směrech pracoval. Nebyl tvořivým umělcem jen za doby své mladosti, nebof nejlepší svá díla píše jako zralý již muž, a i ve stáří svém představuje se ještě na podiu koncertním svými fugami pro orchestr. Skuherský vyrostl v prostředí, jež vývoji jeho talentu bylo příznivo. Jako syn lékaře od dětství dostal vzornou výchovu i vzdělání. Ani bolesti, jež jest předpokladem tvoření, nezůstal ušetřen. B o 1 e s t Jest hybnou silou genia. Schoppenhauer praví přímo: »Bolest jest podmínkou činnosti umělcovy Platon byl by nefilosofoval, Kant rozum nekritisoval, Shakespeare a Goethe byli by nebásnili, kdyby jim bylo bývalo v životě dobře a jejich přání byla došla spinění.« Dokazuje to i život Michelangelův a Beethovenův. Nám Čechům život největšího genia, jenž nám dosud dán, B. Smetany, dokazuje, že největší díla se rodí z bolesti. To samo však nestačilo by rozezvučeti struny nitra; je třeba, by bolest byla podepřena 1 á s k o u, jež byla vůdčí hvězdou všem umělcům, o níž dí Dante, že »hýbe světem a všemi tělesy nebeskými.« Skuherský byl energický, přímý, přísný a neúprosný; přes to však vyvěrá z jeho prací podklad citový. Nebyl však romantický snílek; v jeho díle není lyriky písňové a v jeho zpěvohrách položen důraz na výjevy dramatické. Přes to citový element hlásí se u Skuherského všude, není však hybným živlem, není osou, nýbrž jen jakýmsi spodním tonem, jenž stále zvučí, aniž by se však stal tonem vedoucím. Nelze děliti tvůrčí práci jeho od práce učencovy a učitelovy. Zásady, které hlásal ve svých skladbách, obhajoval i iheoreticky. Co řekl, bylo obsažné, vystižné, vynikající. Celá generace českých hudebníků, jim vychovaná, děkuje mu za vážný umělecký i životní názor. Každé nadání považoval za dar nebes, z něhož třeba vytěžiti co nejvíce. Život věnovati umění, znamenalo Skuherskému úděl nejkrásnější. Velikých zásluh získal si Skuherský o r e f o r m u h u d b y c h r á m o v é. V době, kdy vládl na našich kůrech barokní styl se svými výstřelky, později pak i nevkus a titěrná pseudoromantičnost období biedermeierovského, stává se Skuherský bojovníkem za důstojnou hudbu chrámovou. Obrátil pozornost k mistrům vokální polyfonie a napsal v jejich duchu řadu vynikají-cích skladeb, jež možno hodnotiti jeho vlastními slovy: »Církevní hudba je to nejlepší a nejkrásnější, ale bez vášnivého zanícení. A tohoto svého přesvědčení držel se i jako skladatel. Možno uvésti mnohá jména těch, kdož se hlásí ke Skuherskému co svému učiteli : Káan, Niacan, Jeremiáš, Picka, Treg!er, Heřman, Hartl, Knittl, Sychra a jiní. Skuherský vytušil problémy, jež bude třeba řešiti. Jeho Harmonie na podkladě vědeckém je dílo, jako celé dílo Skuherského dosud nedoceněné, ukazující nové cesty řešení. Uctíváme právem památku jednoho z nejlepších českých hudebníků, F. Z. Skuherského, jenž byl nadšeným vyznavačem a rozmnožovatelem krásy, nebof: Každá krása šíří ve světě poklad světla!« Potom předseda Jednoty hudebních stavů prof. A. Heřman přečetl došlé pozdravy a telegramy a nastínil, jak došlo k zasazení desky. Velikých zásluh o to si získal zesnulý B. Jeremiáš, jenž nás přesvědčil, že deska musí býti napřed zasazena nikoli v Opočně, rodišti Skuherského, ani v Praze, jeho působišti, nýbrž v Č. Budějovicích, kde zemřel. Řečník vzdal díky všem, kdož k této slavnosti přispělí, a odevzdal desku do ochrany města. Zástupce starosty města p. Dr. Dlouhý přejal desku v opatrování města, ujistiv, že město vždy bude konati svou povinnost k památce geniálního skladatele. Poté promluvil jménem rodiny Hansovy, majitelky domu, na němž deska zasazena, p. spisovatel Hansa. Slavnost ukončil mužský sbor » Foerstra « zapěním slavnostního sboru Smetanova »Sláva Tobě, velký Slávy synu!- načež účastníci slavnosti prohlédli si byt, v němž Skuherský žil a zemřel, a zapsali se do pamětní knihy. Odpoledne konala se s m u t e č n í s l a v n o s t u hrobu F. Z. Skuherského. Po za pění Macalíkova sboru -Blahoslavení mrtví« budějovickým Hlaholem promluvil p. řed. Bušek, načež položeny na hrob věnce a kytice. Slavnost tato zakončena Sychrovým sborem -Pozdrav velkému «. Posledním bodem programu bylo provedení ukázek z umělecké tvorby Skuherského v chrámu P. Marie. K této pietní vzpomínce sešlo se velmi mnoho posluchačstva, takže chrám byl přepiněn. Z pořadu uvádíme: Kyrie, Sanctus a Agnus ze Skuherského Ceské mše pro lid; Kyrie a Benedictus z latinské mše ke cti sv. Václava ; posléze pak Credo ze mše Missa brevis solemnis. Skladby tyto zapěla česko-budějovická | ||||
|