|
| ||||
| ||||
|
Strana 74 C; Y 1Z I L Rok 1926
n a d v l á d u nad proudem orchestrálním. A skladatelé nechf uvažují o poměru orchestru k textu a k hlasům vokálním. Aby se však nezdálo, že chci povznášeti jedině nástrojovou hudbu, obracím se k těm, kteří si nedovedou představiti slavnou mši bez průvodu houslí a trompet, kteří říkají, že čistě vokální hudba či zpěv chorální je jako hudba o »Velkém Pátku« — jako polévka bez soli. Těm budiž řečeno toto: Slavnostní nálada žije v n i t r u pěvců a může se sdíleti vnímavému posluchači právě tak dobře chorálem, jako hudbou vokální. Je tedy zcela správné, doporučuje-li se hudba instrumentální pouze tam, kde je zavedena a kde může s e c t í o b s t á t i, t. j. kde je řiditeli kůru po ruce školený orchestr, a to ne neustále, nýbrž jen o slavnostech. Ostatně zapovídá se časté provozování dobré hudby nástrojová samo sebou, nebol stojí značné peníze. Na leckterém místě hodil jsem kamenem po tradici a uznaném řádu. Nebudiž mi to zazlíváno. Brzy skončím a mně i posluchači spadne kámen ze srdce, nebof přednášky bývají často konány proto, aby nebyly poslouchány. Nechf není onen kámen kamenem úrazu, aby nebyl ve více než jednom případu vliv instrumentální hudby neblahý. Aniž budtež slova má o nástrojové hudbě žernovy, aby leckterého náruživého »instrumentálního= řjditele kůru nestáhly ke dnu. Mnohému ctěnému posluchači napadlo snad přj mé řeči pořekadlo: »Kdo sedí ve skleníku nemá házeti kamením.« Napsal jsem totiž sám dosti instrumentální církevní hudby. Nuže, af se rozbije tento skleník, instrumentální hudba však, tato nejmladší větev posvátné hudby, af pod ochranou svaté Cecilie ozdravuje a rozkvétá, aby i z tohoto mladého stromu stal se mohutný kmen. Ačkoliv stará se Pán Bůh, aby »stromy nerostly až do nebe«, kéž nechá milostivě tento strom růsti aspoň až ke klenbám chrámovým. A. Castel O. S. R. Obecné zpěvy mešní. rppkun3eni.) II. Řekli jsme, že všechny naše preface připravují zpěv Sanctus upravenou formulí zvanou protocole fínal, která se omezuje obyčejně na jednu větu. Toto pravidlo má- býti považopáno za jednu z charakteristik Sacramentáře Gregoriánského. Před svatým ehořem v samotné Církvi římské a v ostatních liturgiích, v liturgiích východních a gallikánských, počet prefací je mnohe-n značnější a konečná formule je někdy nahražena dlouhými, často obdivlthodnými rozvinutími, které vysvětlují a připravují Sanctus. Stačí uvésti pouze jeden pří-klad : Je vyňat z řecké liturgie sv. Jakuba. Jest v pravdě důstojno a rozumno chváliti a velebiti Tebe a děkovati Tobě, (ó Bože všemohoucí a věčný), jejž celá nebesa chválí a oslavují; slunce, měsíc i sbory hvězd, nebeský Jerusalém, církev nebeská, spravedliví i proroci, duše mučedníků i apoštolů, ándělé, archandělé, trůny, vlády, knížata, moci, ctnosti, cherubíni, serafíni zpívají nikdy ne-ustávajícím hlasem vítězný hymnus k Tvojí slávě, říkajíce : Svatý, svatý, svatý atd. ') Ale nestačilo by tudíž uvésti serafínský hymnus tímto způsobem proslovu, je třeba jej považovati také za přechod, který by navázal na pokračování eucharistické modlitby. To bylo úlohou předpisu dnes již vymizelého aspoň v liturgii římské — Vere Sanctus. La tinské liturgie — totiž stará liturgie římská a liturgie východní — mají všechny — možno-li tak říci — své Vere Sanctus, jež je ve skutečnosti doplňkem embolismu preface. Hle, jeho ukázka: »Ano, jest vpravdě svatý, vpravdě velebný náš Pán, Ježíš Kristus, Tviji syn, jenž přišel s nebe, aby přebýval na zemi : učiněn iest člověkem, aby přebýval s námi, Pán Ježíš, Vykupitel věčný.') Ale jest ještě dosažitelnější příklad, jenž nám podává Trisagion v starém rámci s úvodem a závěrem, totiž hymnus Te Deum : Te Deum laudamus .. . Tibi omnes angeli, tibi coeli et universae potestates, •) Liturgiae sive Missae SS. Patrum, str. 24. z) Dom Cagin, (Eucharistia, str. 31 F. 112), jenž tuto otázku o Post Sanctus studoval svým oby- čejným důvtipem. | ||||
|