|
| ||||
| ||||
|
Strana 76 'C Y R [ L Rok 1926
Jest to pravda často prohlašovaná liturgií, že nebe a země, andělé a lidé spojují své hlasy, aby zpívali chvály Boží. G 1 o r i a i n e x c e 1 s i s to již prohlašovalo; pověstný slavnostní introit G a u d e a m u s o m n e s vyzývá lidi, aby se radovali v Pánu, tohoto svátečního dne, nebof andělé se radují s námi a chvátí Syna Božího. Sanctus po mnoha jiných textech nám dává totéž naučení. Ukazuje nám ještě, dle doktriny běžné u sv. Otců, an-děly skloněné k oltáři při mši sv., kteří pozdravují zjevení Kristovo v tajemství eucharistickém, tak jak Krista pozdravili s výše nebes v noci vánoční, když se narodil z Panny Mirie. Trojnásobné opakování S a n c t u s, které v původním textu má potvrditi svatost Boží, všechnu jeho pinost a sílu, bylo také považováno sv. Otci a theology za jeden z těch textů` v němž tuší ještě nejasně ovšem, vznešené tajemství Nejsvětější Trojice. Křesfané vyznávají trisagionem toto tajemství v Nejsvětější Svátosti, jak ji vyznali při křtu sv., a jak je vyznávají při všech ostatních svátostech. je to projev víry v okamžiku, kdy se piní tajemství Eucharistie, v rovnosti tří osob, v božském sjednocení a ve svatosti, jež jest výhradnou vlastností jediného pravého Boha. Jeho sláva naplňuje nebe i zemi, a proto znovu při prvním H o s a n n a i n e x c e 1-si s jsou vyzváni andělé i lidé, aby to též prohlásili. Ale je to také projev víry a lásky, obnovovaný učedníky o Květné neděli, v Mesiáše, který přišel na zemi, aby nás spasil a naučil nás všeliké pravdě. K Němu obrací se druhé H o s a n n a, které potvrzuje jeho rovnost s Otcem a nikdy nebylo příhodnějšího okamžiku li tomuto vyznání než při mši sv., kdy každá modlitba, každá žádost, každý projev milosti, celá Eucharistie koná se v Něm, Jím a s Ním, jak to říká konečná doxologie anaphory, per ipsum, et cum ipso, et in ipso. Můžeme tedy skončiti pravíce, že tento zpěv zdánlivě tak prostý, složený z několika zvolání, je vznešenou doktrinou. je to souhrn naší víry v Nejsvětější Trojici. Jest jako A m e n, které ukončuje canon, potvrzením daným věřícími eucharistickému vyznání knězovu, je novým potvrzením součinnosti propůjčené jeho úřadu křesfany, kteří jsou přítomni mši sv. jest to projev víry a projev lásky, projev adorace a opravdový projev vděčnosti, projev milosti — Eucharistie. Tato zvolání liturgická, která jsou z nejstarších a z nejvýznamnějš,ch, jsou opravdovými vroucími modlitbami a zároveň křesfanskými zásadami, válečnými výkřiky proti ne příteli, potvrzení víry, výkřiky spojeneckými a, možno li tak říci, tajným heslem věrných Kolik důvodů pro nás, abychom odříkávali nebo zpívali denně s e r a f í n s k ý h y m n u s s celou vroucností andělů : F. C a b r o 1. Xa shlonhu ,72. YOCnÍku „ Cyrila”, Končíme druhý ročník po ročníku jubilejním, končíme jej přes značné doposud obh,že s vcďomim, že zvolna sice, ale jisté vracíme se do pravidelných poměrů. Rozšiřujeme znenáhla, popud při nepatrném přeďplafném možno, rozsah listu i jeho obsah. Obsah ročníku letošního přesvědčí čtenáře, že jsme si všímali všech důležitých otázek v oboru hudby církevní a liturgie. To chceme činiti, popud možno, v míře ještě větší o ročníku příštím. Děrujeme odběratelům i spolupracovníkům za přizeň „Cyrilu” provázanou, prosíme, aby i v novém ročníku zůstali nám věrni. Blíží se jubilejní rov založení Cyritsré Jednoty ! lVecht do té doby se nám zdaří uskutečniti všecky tužby a ideály, které chováme a tím přispěti r obrodu církevní hudby v naší vlasti. V PRAZE, v prosfncí 1926. Y2edahee „Gyriia”. | ||||
|