|
| ||||
| ||||
|
Rok 1927 C Y R I L Strana 5
kůr neopatřoval, tím méně sám na svůj náklad, jako skutečně většinou tak učinil. a3) Činil tak z peněz, které obdržel svého času za vlastní četné skladby. 24) Podivno, že v žádném — ani starším ani novějším — inventáři není sebe menší zmínky o nástrojích dřevěných. Že jich ale Ohlschlágel ve svém chrámovém orkestru používal, viděli jsme shora, kde byla řeč o skladbách, které Ohlschlágel prováděl a které psány též pro nástroje dřevěné. Patrně hudebníci na dřevěné nástroje přece jen tak často na kůru Ohlschlágelově neúčinkovali, a když, přinesli sobě nástroje vlastní. ") Zbývalo by ještě zmíniti se o hudebnících instrumentalistech, pokud až na dobu naši jména jejich byla zachována. Známe jich velmi málo a jedině Dlabačovi třeba děkovati, že nám ve svém slovníku jména jejich zaznamenal. jest to na př Michael B a t k a, houslista, ") dále již svrchu uvedený mezi zpěváky H o 11 a y josef,' ) bratří Knechtlové, kteří účinkovali pod Ohlschlágelem jako trubači (trombonisté) v létech kol ,1764, 78) a Michel Josef, rovněž trubač (na lesní roh i clarino).'°) Podobně účinkoval pod Ohlschlágelem (v letech koť 1774) jako výborný klarinista Josef Taubner, jenž stal se později zpěvákem (tenoristou) při strahovském kúru. ~,(') Vedle sboru pěveckého a sboru instrumentalistů účinkoval na strahovském kůru za řízení Lohela Ohlschlágela též zvláštní varhaník, (organista), osoba laikální. Úřad organisty zastával na Strahově již od r. 1744 jan Křtitel W o 1 f 31) až do své smrti. 32) Povinností varhaníka strahovského bylo jednak hráti při figurální chrámové hudbě na velkém kůru na varhany (part »Organo« z číslovaného generálbassu, »basso continuoR), jednal: doprovázeti při posvátném officj,! řeholních kanovníků v lzněžském kůru praemonstrátský chorál. as) S tímto souborem prováděl Ohlschlgel pravidelnou chrámovou hudbu na Strahově o nedělích a svátcích církevního roku. Ze bylo mu mnoho času stráviti s nastudováním skladeb, a mnoho píle na to vynaložiti, možno sobě představiti, zvláště pokud se týče na-cvičení sopránů a altů. Prohlížíme-li jednotlivé hlasy sopránové a altové ze skladeb, které Ohlschlágel na kůru strahovském provozoval — af už' jeho vlastní či cizí komposice — vidíme na první pohled, že činí mnohdy na zpěváky požadavky nemalé. A to zvláště na m a 1 é zpěváky — hochy-vokalisty. Ženských hlasů nebo dokonce »kastrátů« na Strahově nebylo. A bylo to úkolem ředitele kůru figurálního, aby si své hochy-vokalisty k tomu cíli vycvičil. Měl však i jiný úkol. Byl — jak čteme při jeho jméně v seznamu bratří v annálech z r. 1766 — zároveň s~informator vocalistarum.« To znamenalo, že musel hochy-vokalisty, dosud ve sbírce hudebních nástrojů na Strahově v hojném počtu, mimo jiných předmětů k nástrojům náležejících jako: paličky, sordiny atd. 23) Kromě dvojích houslí opatřených opatem Václ. Mayerem a obou kontrabassů, (z nichž jeden za-koupil strahovský převor Norbert Fassmann a druhý rovněž bývalý strahovský převor lan Křt. Gandert), koupil Ohlschlágel všecko sám. 21) =Album novitiatus resp. >Syllabus canonicorum ...< k onomu připojený na str. 166: r . . . plurimum proprío peculio (quod prioribus annis per compositionem musicalium large acquisivit) chorum figuralem instrumentis optimis et pretiosis instruxerit ...p `S) Sbírka dřevěných nástrojů, pokud je v hud. archivu na Strahově, nepochází z kůru strahovského. 2e) Dlabač, Kůnstler-Lex. I. 95—96. 27) Ibidem, 1. 660- z8) Ibidem, I[. 76. ~9) Ibidem, lI. 315- 3U) Ibid. 111. 253-254. 31) Dlabač Kůnstler-Lex. III. 399. — Wolf byl od r. 1748 také varhaníkem na dómě u sv. Víta. Žádal po smrti dómského kapelníka Fr. X Brixiha o místo kapelnické u sv. Víta. Místo to obdržel však Antonín Laube. (Podlaha, Catalogus collectionis operum artis musicaem str. XXV., XXVII.). 3L) Zemřel 1791, dle Dlabače dne S. září. (Dlabač, K. L. III. 359). Podlaha v citovaném právě díle str. XXXIV. udává den 7. září, cituje zde zápis matriky úmrtní fary u sv. Víta. Tím třeba údaj Dlabačův opraviti. 33) Ač Ohlschlůgel jako ředitel figurální hudby neměl přímo co činiti s kněžským kůrem, což bylo věcí kantora a sukcentora po př. varhaníka, jenž chorál měl doprovázeti, přece i sem zasahuje jeho činnost. Napsal v čísl. base vlastnoruč ě p r ů v o d v a r h a n k různým chorálním officiím. Průvody ty jsou nám zachovány mnohé až do dnešního dne a bude jim v II. díle této studie, kde bude řeč o Ohlschláglově skladatelské činnosti, věnována též pozornost. Seznam jich sestavil Gerlak Strniště na konci III. svazku svého rukopisného thematického katalogu strahovských hudebnin. — Buďtež při této příležitosti uvedena opět ně-která jména strahovských kantorů a sukcentorá, jimž péče o chorální zpěv svěřena v době působení Lohela Ohlschlágla. jsou to: Inocenc Kremputa 1757 kantor, Benedikt Forst, 1758 sukcentor, Ivan Berger 1759, kantor, Kandidus Sáthler, 1760 kantor, Matyáš Hartmann, 1761 sakcentor, později kantor, Gabriel Schóttner, 1765 kantor, Řehoř Peschke 1766 kantor, Gerlak Paus 1768 sukcentor,1769 kantor; Adolf Šrámek, 1769 sukcentor, potom kantor, Christian Steiner 1770 kantor, Jiljí Chládek 1772 sukcentor, Theodorik Charvát 1772 kantor, | ||||
|