|
| ||||
| ||||
|
Strana 8 C Y R I L Rok 1927 motiv Františkúv
které často se objevují, a to motiv paní Chudoby, který spojen jest s motivem lásky k ní, jehož skladatel často při projevech hlavních osob už,vá. Konečně motiv Františkův, který bohatýrským svým zabarvením dobře vystihuje rytířské sklony, mírněné však hlubokou pokorou, která naznačena jest v motivu tom postupem paralelních kvint a oktáv. Často vy-skytují se motivy vzaté ze zpěvů liturgických; tak na př. při příchodu paní Chudoby motiv ze vzletného lte missa est doby velikonoční. V díle druhém nápěv hymnu Crux fidelis a motiv vytvořený z melodie chorální vyňaté z traktů Velikého pátku. atd. Dobře zní sbory, celkem homofonní a jen na některých místech polyfonicky pracované Mnohé z nich vynikají zvláštní lahodou a svojí zvučností upomínají etherické zvuky některých sborů Palestrinových. Provedení díla, k němuž spojily se výkony solistů Národního divadla, pražského Hlaholu a orchestru České Filharmonie, dovedl dáti skladatel patřičný vzlet a úměrnou linii. Irský původ mše „De Angelis”. Významný americký znalec hudební, W. H. G r a t t a n F l o o d, otiskl v A m e r i c a n E c c 1 e s i a s t i c a 1 R e v i e w článek jednající o tomto thematu, jenž pak byl také zkráceně uveřejněn ve Fisher Edition News. Nevšední zajímavost tohoto článku, rozšířená obliba této mše, jakož i množství rozličných, začasté sobě odporujících názorů co do původu této mše přiměla redakci, aby článek tento ve výtahu uveřejnila. Po dlouhou dobu již jest spor mezi znalci hudebními, jaký jest vlastní původ dobře známé mše »De Angelis«. Přes to však dosud nebylo stanoveno ani přibližné datum jejího vzniku. Přes ohromné pokroky v oboru chorálních výzkumů v posledních třiceti letech, docílené zejména Benediktiny v Solesmes, převládal co do datování této mše rozdíl pře-sahující tři století. V roce 1890 bylo všeobecně míněno, že tato Mše jest skladbou Henry Du Monta (1610-1684), jenž byl varhaníkem vévody z Anjou a při chrámu sv. Pavla. 0 několik let později bylo mínění toto popřeno a všeobecně se připouštělo, že Mše tato jest dílem neznámého skladatele z prvních let 18. století. Amadée Gastoué, proslulý francouzský musikolog, klade vznik této Mše do století 16. (P r i n c i p a u x C h a n t s L i t u r g i q u e s 1904). jiný spisovatel francouzský, Grospellice, soudí, že Mše tato vznikla asi roku 1390 a vyvinula se z v A n t e T h r o n u m«, alleluiatického versetu františkánské prosy ze století 14. (Revue d u C h a n t G r é g o r i e n, leden 1905). Nedlouho potom týž spisovatel nalezl Kyrie a Gloria, zvané »Kyrie Lombardi«, ve františkánském rukopise datovaném z r. 1402. A po málo měsících na to, A. Gastoué ve svrchu zmíněné již Revue načrtá pramen této Mše, který nalézá v rukopise rouenském, datovaném z konce 14. století. Takový byl stav až do r. 1919, kdy Msgr. H. V. Hughes nalezl v Britském museu rukopis, v němž byla zařazena mše vDe Angelis«. Rukopis tento datuje se z konce 13. století. Dosti podivnou náhodou rukopis tento ušel pozornosti zesnulého prof. Woolridge, když sbíral prameny ke své »Early English Harmony«. Folio 35 tohoto rukopisu obsahuje Kyrie psané pro tři hlasy s cantus firmus ve spodním hlase, jest to tedy forma melodie dosti jednodušší, než jak se dnes zpívá. Netřeba tu klásti důraz na ohromnou popularitu mše vDe Angelis jíž se tato Mše těší po celé západní Evropě a ve Spojených Státech, a jež jest rovněž zařazena ve Vatikánské edici Graduálu. Příčinou toho jest její neobyčejná libozvučnost, jakož i skutečnost, že tato Mše jest psána nikoli v pravidelných gregoriánských modech, nýbrž, jak také praví Hughes, -v modu, který ve svých intervalech jest totožný s naší moderní Dur toninou-. Vskutku Mše tato jest psána v toniné C-dur. Zde nutno podotknouti, že Kyrie, Gloria a Credo mše aDe Angelis« jsou zcela plodem jediného skladatele, naproti tomu však nápěvy Sanctus a Agnus Dei byly převzaty | ||||
|