|
| ||||
| ||||
|
Strana 10 C Y R 1 L Rok 1927
se pramenů, které opravují nekriticky pojaté nápady Bainiho. Vydává je ve sbírce vPsalteriurn«. Týkají se jednak soukromého života Pierluigiho a tu ho leckdes zbavují strojené nadlidskosti a snižují ho na člověka, jednak se týkají jeho díla, a tu nalézají nové tvorby dosud neznámé a prohlubují známé a upevňují význam jeho jako knížete Hudby. L těchto pramenů Casimiri vypátral, že Giannetto, jak by'. malý Jan Pierluigi na-zýván, byl už r. 1537 jedním z 12 hochů vocalistů (»pueri cantantes,« putti (kuřátkal) při basilice Sta. Maria Maggiore v Rímě, a zůstal tam až přes rok 1541. Učitelem zpěvu byl mu krátký čas Rubino, pak Roberto a hlavně Firmino de Bel, výtečný komponista. Casimiri nalezl, uveřejnil a svým sborem nacvičil a s neobyčejným výsledkem provozoval na veřejných koncertech překrásnou vložku »Puer natus« tohoto skladatele. Později se stal Lebel řiditelem choru v S. Luigi dei Francesi a 1561 zpěvákem v Sixtinské kapele. Dosud se nevědělo, že Lebel_byl učitelem Gianettovým ; podání jen pravilo, že Pierluigi měl učitele, jehož jméno o-IZ^n~cíÍó na Hel«. V osmnácti letech, t. j. v roce 1544 stal se Jan Pierluigi varhaníkem a zpěvákem ve sboru svého rodného města. Dne 7. listopadu 1547 oženil se s Lukrecií de Goris, v září 1550 jmenován řiditelem choru basiliky vatikánské a dne 15. ledna 1555 přijat byl mezi zpěváky papežské. Po tak rychlém postupu nastala perioda obtíží. Pavel IV. vydal rozkaz, jímž ze Sixtinské kapely vyloučil všecky nekleriky, tedy i Pierluigiho. Soucitní spoluzpěváci mu dovolili, aby přijal úřad řiditele choru v Lateráně, aniž by byl při tom pozbyl pense, již mu vyměřil papež. V Lateráně pobyl 6 let; potom náhle složil svůj úřad a teprve po šesti měsících byl přijat ve stejné funkci a za stejný plat v basilice Sta. Maria Maggiore• Snad bylo příčinou jeho rozhodnutí, že měl nechuf k vyučování hochů vokalistů, možná že byl propuštěn pro zanedbání svého úřadu, anebo pro svou svárlivou povahu si znepřátelil kanovníky lateránské. V basilice Panny Marie Větší vytrval ne 10 Iet, jak myslel Baini, nýbrž pouze 6 leí ; po smrti Jana Animuccia, ředitele kapely Juliovy, byl povolán na jeho místo do Vatikánu. Ve svatém týdnu 1567 řídil zpěvy v basilice lateránské, začež dostal darem párek kůzlat (snad mimo honorář). Učitelem zpěvu v nově založeném (1564) semináři římském se stal asi proto, že oba starší jeho synové, Angelo a Rudolfo, byli chovanci tohoto ústavu od r. 1567. Baini líčí velikou chudobu mistrovu; ale nezdá se býti tak veliká, když jest dokázáno, že měl mimo majetek ve svém rodném místě ještě dva domy v Římě a dva další si dal tam postaviti později. Cametti vypátral, že ani nepoužíval příbytku, vyhraženého řediteli kapely Juliovy, nýbrž že bydlel ve svém domě v Trastevere, nedaleko sv. Petra. V roce 1580 ztratil milovanou svou ženu Lukrecii. Jeho zármutek byl veliký. Baini na základě jakýchsi zápisků tvrdí, že chtěl proto mistr opustiti své umění: »Chci se navždy vzdáti hudby« —řekl — »hudba a zármutek se nesmíří; chci se úpině zabývati myšlenkou na cíl mého života. Aby to svět věděl a abych já sám nezapomněl svého rozhodnutí, budiž posledním mým dílem mottet Super flumina Babylonis !« Ale Casimiri podle pramenů opravuje legendy Bainiho. Mistr byl zarmoucen smrtí své manželky, to je pravda, ale obrátil svou duši k Bohu a zatoužil po užším s ním spojem: chtěl se státi knězem. Casimiri uveřejňuje žádost Pierluigiho k papeži Řehoři XIII. z listopadu 1580, v níž prosí, aby směl býti »ex devotionis zelo et fervore« připuštěn k nižším i vyšším svěcením. Papež vyhověl a dovolil, aby byl Pierluigi ordinován na titulus -magisterii capelie musices basilice,« t. j. na svůj úřad ředitele choru basiliky sv. Petra. Jenže ta devotio a fervor pro stav kněžský u mistra brzy vyprchal a milý clericus Pierluigi vstupuje v druhé manželství už v březnu 1581 ! Tak už za osm měsíců po smrti své oplakávané Lukrezie a za 4 měsíce po tom, co podal papeži žádost o připuštění ke kněžství, v 56 letech věku, žení se s kožešnicí. Virginií Dormuli. Byla bohatá, obchod o-' kožešnický výnosný — a princeps musices v obchodě vypomáhal své ženě! -- A. Cametti, jenž o tom psal v * Archivio Societa Romana di storia patria« dodává: »dějepis jest přísný, prameny jsou někdy kruté= ! Virginia nebyla asi stará, když její první muž zemřel ve věku 37 let! Přinesla Pierluigimu věnem mimo prádlo, nábytek, cenné věci, zboží ještě 1500 skudů - což byla už suma pro íehdejší dobu velmi značná. Měsíc po svatbě přijat do obchodu za společníka jistého kožešníka Annibale Gagliardi, jenž asi obchod vedl. Pierluigi koupil si stavební pozemek a postavil dva nové domy. Hmotné zabezpečení jeho života mělo vliv i na jeho skladatelskou činnost. Od r. 1581 počíná zase čile skládati a až do své smrti vydává nová díla a znovu otisl;uje díla dříve vydaná. | ||||
|