|
| ||||
| ||||
|
Strana 20 C Y R I, L Rok 1927
kj, 9 Dvě léta před smrtí mnoho trpěl. Synovci píše dne 18. července 1825: Y Chřadnu každým dnem a cítím se chorým: bez lékaře, bez přítele, který by lpěl účast s mými strastrrti.e Dne 24. března 1827 smířjl se s Bohem, přijal svátosti umírajících a hleděl klidně smrti vstříc. Abbé Lacuria poeticky líčí poslední okamžik takto : -K jedné hodině nastal smrtelný zápas, který trval až do 26. března do šesti hodin večer. Příroda, inteligentnější než lidé, jakoby poznávala toho, jehož oni znáti nechtěli, oplakávala nejvznešenějšího ze svých opěvovatelů : Beethoven vypustil duši za tisícerého rachotu bouře doprovázené krupobitím, blesky a hřímáním.« Dr. Romuald Rud. Perlík: Jan Lohel Ohlschla-gel (17241788). (Y iříspěvek k dějinám církevní hudby v Čechách.) (Pokračování.) Jinou mimořádnou hudební událostí, která řediteli kůru na Strahově kladla zvláštní úkoly, byla slavnost přenesení ostatků sv. Norberta z Magdeburku do Prahy Památka na první přenesení, (které s velikou pompou a nádhernou okázalostí se stalo za opata Questenberka r. 1627) oslavována vždy jednou za padesát let způsobem co možno nejslavnějším. Že při tom nesměla chyběti i důstojná hudba a zpěv, netřeba zvláště podotýkati. Za života Lohelia Ohlschlágla připadla právě t ř e t í p a d e s á t á či lépe řečeno s t o p a d e s á t á o s l a v a norbertinské translace, a konala se dne 27. dubna 1777. Jistě že tu Ohlschlágel zvláštním způsobem uplatnil své umění a pochlubil se před četnými účastníky slavnosti se svými, před tím krátce dostavěnými velkými varhanami.`) Mimořádných slavných hudebních chrámových produkcí za doby Lohelia Ohlschlágela bylo by ovšem možno uvésti více. Kromě různých církevními i státními úřady nařízených slavných bohoslužeb, byly to zejména řádové slavnosti domácí, jako na příklad infulace opata Františka Michaela Dallera roku 1764, dále primice bratří, různá ta jubilea (jubileum professe řádové, nebo jubileum kněžství a pod.) Při takových příležitostech zváni bývali k bohoslužbám i vzácnější hosté a přjrozeno, že Ohlschlágel, hudebník tak svědomitý, hleděl vždy podati jen to. co dovedl nejlepšího. Zmínky však zasluhují i takové produkce chrámového kůru, kdy zváni byli cizí dirigenti, aby hudbu řídili. Tu zvláště uvésti třeba italského skjadatele A n t. B o r o n i h o, jenž dle udání Dlabače své skladby na Strahově v době Ohlscttláglově dirigoval.) Vedle Boroniho udržoval l)hlschlágel zvláště důvěrné přátelství s jiným italským hudebním umělcem, jenž tehdy v Praze žil a působil jako kapelník vlašské opery Bustelliho v Kotcích. Syl to, Neapolitán A n t o n i o F e r r a d i n i. Nenalézáme však nikde dokladu o tom, že by Ferradini, ačkoliv (dle Dlabače) mnoho skladeb svých, zvláště pověstné ono »Stabat mater,e. kůru strahovskému věnoval, také na tomto kůru kdy dirigoval.')L českých hudebníků ') O hudbě a zpěvu při slavnostech přenesení ostatků sv. Norberta na Strahově v Praze bude podrobně pojednáno ve zvláštní práci pisatele této studie. Srv. i článek můj DK dějinám hudby a zpěvu na Strahově v >Cyrilu« ročník L. (1924.) čís. 7—10., str. 57. 2) Nelze přesně udati, kdy Boroni na Strahově dirigoval. Ale poněvadž dle Dtabače (K. Lex. I. 190) Boroni dlel v Praze v létech 1765—1770, tedy státi se tak mohlo jen v tomto období. — Vilém Ondráček ve své studii »Premonstráti« (Zvláštní otisk z »Našince<, Olomouc 1920) v kap. XI. na str. 82 věnuje také pozornost hudebníkům z řádu Praemonstrátského, zvl. ze Strahova. Mezi staviteli varhan uvádí též Lohela Ohlschl5gela (Ondráček píše »Ohlschleger«) a praví dále: »Vynikající organisty ustanovovali opati na kůrech kostelních, kteří i klášterní kapelu a choralisty řídili, na př. A n t. B o r o n i (S t r a h o v 1790), ...e To jest ovšem omyl. Boroni byl jen přizvaným, nikoliv od opata ustanoveným dirigentem a datum 1790 jest patrně chybou tiskovou, nebol v té době Boroni vůbec v Praze (jak aspoň Dlabač udává,) již ani nebyl. Rovněž o Jos. Segrovi, jenž jako regenschori u K ř i ž o v n í k ů r. 1780 zemřel (Dlabač, Kinstler-Lex. III. 104), nelze doložiti, že by byl kdy na Strahově ustanoven, nebo vůbec kdy tam dirigoval, jak uvádí též Ondráček, odvolávaje se při tom na Dlabače, kterého cituje podivně takto : =Dlabač. Lex. 151--266.« 3) Ani Dlabač (K.—L. I. 390—391), nemluví výslovně o tom, že by Ferradini kdy na Strahově dirigoval. Ale za to vypravuje nám o důvěrném přátelství Ferradiniho s Ohlschlágelem, kterak tento italského umělce penězi i jinými potřebami často podporoval. Dlabač zmiňuje se též o Ferradiniho skladbách, které Ohlschlágel pro kůr strahovský opatřil i o onom >Stabat matem, které prý r. 1780 i r. 1781 u Křižovníků v Praze bylo | ||||
|