|
| ||||
| ||||
|
Strana 22 C Y R I L Rok 1927 dirigoval na Strahově chrámovou hudbu J o s e f S t r o b a c h. Strobach býval ředitelem kůru při různých kostelích pražských (posléze chorregent v chrámě sv. Mikuláše na Malé Straně)
a kapelníkem vlašské opery Bondiniho (v divadle Nosticově). Strobach dirigoval chrámovou hudbu na Strahově roku 1786 u příležitosti jubilejní slavné řeholní profese infulovaného praelata josefa z Winkelburgu; býv. probošta zrušeného kláštera praemonstrátek v Doksanech.4) Konečně zmíniti se dlužno i o občasných h u d e b n í c h p r o d u k c í c h.. jež konaly se m i m o c h r á m. Z doby, kdy hlschlá9e1 působil na Strahově děje se v letopisech klášterních zmínka o hudbě, jež provozována v ambitech před opatskými světnicemi v době, kdy opat František Daller a jeho hosté shromážděni byli při hostině, konané na oslavu slavné jeho infulace dne 11. prosince 1764`) Na jiném místě mluví se o hudbě světské, profánní, mající sloužiti jen k zábavě při roku 1771, kdy opat Daller zakazuje, aby o t. zv. pdies laetitiae,« přj nichž bratři v refektáři (obyčejně v masopustě) oddávali se družné zábavě, nebyli zváni do refektáře hudebníci-laici. A nařizuje opat, že hudbu mají provozovati bratří, členové řádu sami.') A že bratří v hudbě zběhlých bulo v době hlscháglově dosti, mohli jsme seznati již ze seznamu hudebníků kněží na Strahově tehdy žijících. Nedá se ovšem ničím doložiti, že by Lohel Ohlschlágel při těchto mimokostelních, čistě světských, profánních hudebních produkcích spolu byl činným, ale jistě že i zde jeho autorita hudební se mohla uplatniti. provozováno a s jinými skladbami Ferradiniho na Strahově prý se chová. Dlabač uvádí i titul tištěného libreta tohoto díla. (ACompatimento pietoso ...«) Dlabač tedy to dílo, a snad i ostatní Ferradiniho skladby znal a po smrti Ohlschl igelově také převzal, ale dnes o nich nikde není ani té nejmenší stopy. Gerlak Strníště v prvém svém katalogu (thematickém z r. 1833) jich už neuvádí. Zmizely tedy v době, kdy ředitelem kůru byl na Strahově Dlabač. Leč jakým způsobem a kam těžko dohadovati. A tato tajupinost a marné pátrání po skladbách tohoto Neapolitána, zvláště po onom >Stabat mater« bylo asi podnětem spisovateli Alex. Freimuthovi, že napsal novelu o Feiradiním pod názvem aDes Kůnstlers Los.< (Staropražský časopis »Erinnerungen« roč. 27., str. 101 a násl. V Praze u C. W. Medana, 1847.) Novelista A. Frein:uth dočetl se v Dlabačově slovníku o Ferradiniho skladbách, pátral po nich přirozeně na Strahově u tehdejšího regenschoriho G. Strniště a výsledek všeho, co během pátrání toho zvěděl, zpracoval novelisticky. Ježto v novele vystupuje vedle Ferradiniho i Lohel Ohlschl ígel — a to velmi sympatícky — nebude snad bez zajímavosti, pak-li stručně a to jen v hlavních rysech děj oné novely zde uvedu. Způsobem v tehdejší době romantismu obvyklým, rozvláčně a hodně sentimentálně líčí se tu osudy Ferradiniho, který stává se obětí intrik vlašského zpěváka Belmontiho (bývalého jeho soka v lásce). Belmonti způsobí, že zpěváci italské opery v Kotcích při pretniéře Ferradiniho nové opery DZenobia< schválně falešně zpívají. V publiku ozve se sykot. Ferradini v nejvyšším rozčílení vrhne se od kapelnického pultu mezi pěvce, ale Belmonti v nastalém zmatku ukazuje naň, volá, že se zde jistě jedná o šílence a dává jej odvésti a internovati. Později Ferradini propuštěn sice z blázince, leč zcela na duchu zlomen žije pak ve vlašském špitále pod Petřínem. Tam navštěvuje a těší jej jeho přítel Lohel Ghlschl igel. Před svou smrtí odevzdává Ferradini Ohlschldgelovi své dílo -Stabat mater<, jako poslední odkaz jeho ducha a jeho umění. Dílo to komponoval v době svého domnělého šílenství, které tak zlomyslně o něm bylo pro-hlašováno a které vyvráceno jest právě tímto dílem, jež může vytvořiti jen duch úpině zdravý. A Ferradini prosí Ohlschligela, aby pokud možná dílo ono provedl. Ohlschlšgel slibuje tak učinili, a chová dílo to i s ostaními skladbami Ferradiniho jako drahocennou reliquii. Hned o příštím Zeleném čtvrtku bylo dílo to na naléhání Ohlschlágelovo provedeno v kostele u Křižovníků. Tamní slavný chorregent Seger však sám ne-dirigoval, ale nabídl řízení toho díla Ohlschlěgelovi, již vzhledem k něžným vztahům přátelským, které Ferradiniho k Ohlschlěgelovi poutaly. Dílo dobylo úspěchu a opakováno znovu r. 1781. Tehdy vytištěno i libreto. Od té doby však nebylo aní slechu o tomto AStabat mater- ani o ostatních skladbách. Ohlschlágel zatím též (r. 1788) zemřel a když r. 1845 vnuk Ferradinihv vypravil se z Italie do Prahy, aby zde pátral po památkách na svého slavného děda, navštívil i tehdejšího regenschoriho na Strahově Gerlaka Strniště. Leč o slavném díle Ferradiniho ani Gerlak Strniště nemohl mu podati žádoucích zpráv. >Zapomenuto vše —jako zapomenuto jméno skladatelovo!« odpověděl prý Gerlak Strniště zklamanému vnuku neapolského umělce. — Tof asi stručný děj novely. Uvedl jsem jej, jak již shora řečeno, jen z toho důvodu, že zde zajímavým způsobem užito postavy nejen Ferradiniho ale i Ohlschlágelovy k sympatickému novelistickému zpracování. Pro historii nám ovšem novela Freimuthova nepraví ničeho, ale přes to v podstatě buduje na faktech historických, jak je známe odjinud. 4) Tehdejší annalista Milo Griin píše o tom mezi jiným : a .. reliquae partes missae s u b s u a v i ss i m a musica, quam direxit D. Strobach J o s e p h u s, peculiariter invitatus, persolutae fuerunf.« (Ann. Strah. k roku 1783, fol. 101 b. — Rkp. v kn. Strah. D J IV 4). Podobně o tom jiný strahovský pramen (Annales Strahoviae I. pro prioratu, Rkp. kn. Strah. N J IV 3) k 21, lístopadu 1783 praví: =Sub offertorío finita musica, Rnus Dnus Doxanensis Josephus Eques de Winkelbourg legit formulam professionis omittendo nomen Abbatis Sionei, promittendo directe vota Deo. Factis i n t r a d i s m u s i c i s intonabat in choro P. Cantor P. Mansuetus hymnum V e n i C r e a t o r spiritus, qui choraliter fuit absolutus ... peractae et reliquae partes missae sub musica suavissima et optime congruente, dirigente chorum figuralem Dno Strobach, ad hoc munus specialiter invitato.« s) Rnnaly Ervína Weyraucha (sestavené na základě starých záznamů) praví k roku 1764, ll. prosince (fol. 99) : s ... musiti exquisiti in ambitu ante cubicula hospitum collocati inchoabant et durante tota mensa continuabant diversissimis instrumentis aures hospitum demulcentes ...«. (Rkp. strah. kn. bez sign e) Tamže fol. 150 k r. 1771: > ... sic dictis diebus laetitiae deinceps vesperi ad refectorium pro producenda musica aliquos saeculares invitari admitti vetuit RRais D. Abbas, eundem pro more aliorum monasteriorum a religiosis confratribus musices instrumentorum tractandorum gnaris fieri cupiens ...«. | ||||
|