|
| ||||
| ||||
|
Strana 26 C Y R I L Rok 1927 Dom F. Cabrol:
Tři velká liturgická svěceni: svící hromničných, popela a ratolestí. 1. Všeobecný ráz těchto svěcení. vě z těchto fří svěcení vkládají se do liturgie čtyřicetidenního postu; třetí, totiž svěcení Dsvící 2. února se také k němu připojuje dosti úzce, jednak časem, jednak překvapujícími liturgickými obdobami. Liturgický rámec těchto tří úkonů jest vskutku týž.') Svěcení: svící 1. modlitba. 2. » 3. 4. 5. » Kropení a okuřování kadidlem. Rozdávání svící s antifonami a zpěvy. Konečná modlitba. Průvod. Mše sv. popela Antifona. 1. modlitba. 2 » 3. » 4• Kropení a okuřování kadidlem. Vkládání popela s antifonami a odpovědmi. Konečná modlitba Mše sv. ratolestí. Antiíona 1-Iosanna. Modlitba. Čtení ze Starého Zákona. Odpověd. Evangelium. Modlitba. Preface. Sanctus. 1. modlitba. 2. » 3. » 4. » 5. » Kropení a okuřování kadidlem. Rozdělování ratolestí s antifonami. Konečná modlitba: Průvod. Mše sv. Tímto jednoduchým náčrtem zjistí se ihned, že liturgický rámec svěcení svící a popela je týž a že svěcení ratolestí jest slavnější, majíc před tím část, která chybí u obou ostatních, a jíž se rozumí, mezi ostatními obřady, čtení z Písma sv. St. Zákona, čtení evangelia, zpívání Preface a Sanctus, což z této části činí skutečnou přípravnou část mše svaté. Konečně průvod, konaný při svěcení svící a ratolestí, chybí při svěcení popela. Při všech třech svěceních užívá se téže barvy fialové, třebaže svátek Očjšfování Panny Marie není v postě, jako obě svěcení ostatní a třebaže svátek Očišfování má ráz radostnější. Ale tento svátek bývá obyčejně již v době předpostí (Devítník) a více ještě: barva fialová, jež značí vždycky v liturgii jistý smutek, jest odůvodněna slovy starce Simeona k svaté Panně : »Tento postaven jest ku pádu i ku povstání mnohým v Israeli a na znamení, jemuž bude odpíráno, atd.« Pravda, tyto verše 31-35. nečtou se při mši sv.,;, ale nemožno zapomínati, že den Očišfování byl celkem bolestným dnem pro Pannu Marii. Po těchto třech svěceních jest mše sv., ale jistě zarazí každého věřícího, který rozjímá nad svým missálem či modlitební knihou, že při svěcení popela se mše sv nesjednocuje s obřadem. Jsou položeny vedle sebe, ale není mezi nimi vztahu. Rozdílení popelce může se konati i jiného dne v postě a v každou hodinu denní a víme z dějin liturgie dřívější, že tento kající obřad se konal v jiné dny než v tuto středu po druhé neděli devítníkové. Možno si všimnouti, že třebaže je svěcení ratolestí v přímé souvislosti s nedělí téhož jména, nečiní se zmínka ve mši sv. o triumfálním vjezdu Ježíšově do Jerusalema, jenž je předmětem zmíněného obřadu. Při svátku Očišfování Panny Marie naopak; svěcení svící a mše sv tvoří jeden celek; abychom tak řekli, jsou to dva obřady úpině spojené, nejen vedle sebe položené. jsou smyslem závislé jeden na druhém; mše sv. jest jen dalším 1) jest; skoro zbytečno připomínati zde, že tato tři svěcení nejsou jen samotna v misálu, aniž bychom mluvili též o rituálu a pontifikálu. Není místa je srovnávati se svěcením velikonoční svíce, svěcením vody křestní, svěcením vody atd , třebaže podobnosti mezi analogickými obřady byly by vždy poučné. | ||||
|