|
| ||||
| ||||
|
Strana 28 C Y R I L Rok 1927
sedovi P. Česlavu Vaňurovi, minoritovi u sv. Jakuba, v smrti 1736). Velice vystižně se vyslovuje náš spisovatel naurovi, skladateli nezkrotné fantasie, v jehož sousedstv skoro bledne. K těmto a jiným méně významným hudebníkům druží se Šimon Brixy. Spisovateli se podařilo zjistiti jeho rodná data : narodil se dne 28. října 1693 ve Vlkavě u Nymburka z rodičů lana a Alžběty. Škoda, že není připojen celý rodokmen rodiny Brixyů, či jsou pro sestavení jeho přece jen ještě nějaké obtíže ? Zdá se, že ano, nebof spisovatel považuje Simona a Václava za bratry (str. 42). Otce Šimonova, Jana zjistil, ale otec Václavův byl ehostinský ze Skalska,el) tedy asi Jindřich.') Úpině mlčením je pominut varhaník mělnický Jan josef, otec Václava Norberta Jeronýma. Jelikož Viktorín, syn Václavův, a Jeroným, syn lana Josefa, ba i tento sám byl skladatelem, jest tato hudebnost pro rodinu Brixyů charakteristickou. Že se jedná o hudební nadání skutečně pozoruhodné, ukazuje nám spisovatel na 7 dílech Šimonových, o nichž blíže pojednává. lnstrumentální předehry v nich nejsou ale specificky Brixyho a Reichenaura, nebof zjistil jsem je již také daleko před tím, jmenovitě u Michny (Magnificat asi z r. 1670), Wentzelihu (Flores verni z r. 1699), Dukata (Cythara nova z r. 1707) a Platlnkeho (Opella ecclesiastica z r. 1723). Ze skladeb Šimonových cením jeho citované Magnificat nejvýše. Je psáno ve formě kantátové, v níž se střídájí věty homo- i polyfonní, arie a sbory. Arie jsou psány kontrapunkticky ba i fugo-vaně, závěrečná sborová fuga vrcholí v těsně ad minimam ve všech hlasech.) — Pro předčasnou smrt (2. XI. 1735) nemohl tento znamenitý skladatel míti vlivu na hudební výchovu svého syna Františka. Avšak nadanému hochu přálo štěstí: během pětiletého studia gymnasiálního byl mu učitelem piarista P. Šimon Kalous, skladatel dobrého jména. Spisovatel neprozkoumal sice skladby P. Šimona, mohu ale zde dodati, že práce Brixyovy se jim v mnohém podobají, jmenovitě má již P. Šimon onen bohatě vířící hlas houslový přikloňuje se k homofonii a používá fugy jen pro závěrečný efekt. Tím se dostáváme k hlavní části našeho předmětu, k otázce, jak Brixy tvořil, co všecko napsal, je jen povšechně označeno, vždyf by se to nedalo ani bez thematického katalogu dobře podati a objem spisu by se tím jen zbytečně rozšířil, aniž by byl výčet úpiný. Leč doufejme, že k tomu také někdy dojde a že nalezne Brixy svého » Kdchla,p jen aby potom již nebylo pozdě ! jakým postupem se máme dílu Brixyovu přiblížiti? Cítíme, že spisovatel je touto otázkou sám uveden do rozpaků ; volil by přirozeně rád postup časového vzniku jednotlivých skladeb, jen že doba vzniku je známa toliko v zcela málo případech. Proto považuje spisovatel za vhodnější, rozvrhnouti si »církevní skladby« na 2 stylové od sebe rozdílné skupiny: skladby okázalého stylu a skladby skromnější, intimnější. Do prvé skupiny řadí =arie a dvouvěté mše,« do druhé menší mše a většinu nešpor• (str. 57). Nehledě k tomu že zde postrádám zařazení litanií, hymnů, ofertorií atd., mám za to, že toto rozdělení na tomto místě jest hysteron proteron, nebof k posouzení hudebního stylu a stylových rozdílů mohu dospěti až v synthesi, když už všalc konečně bylo voleno, má býti provedeno důsledně, avšak od str. 77 probírá spisovatel skladby dle liturgického určení, t. j. nešpory, litanie, Tedeum, několik malých skladeb, pastoralia, funeralia, requiem a světské, a označuje je jako útvary v e d 1 e zmíněné dvojí formy m e š n í, ačkoliv jsme shora nečetli, že by se bylo jednalo jen o mše stylu jednak okázalého, jednak jednoduššího. Vždyf také v stati mší okázalého projevu se cituje (na str. 71) jedno Tedeum, ba nedůsledně hned na to (str. 72) Agnus ze mše, známé pod jménem S. Hyacinthi, která patří očividně do skupiny malých prací, její Gloria čítá 29, Credo 47 taktů! Čím se to stalo ? Prostě tím, že spisovatel, poiednavaje o velkých skladbách, poukazuje na zajímavé rytmické a melodické zvláštnosti, jež jej zavedly do skupiny jiné. Nebylo by tedy škodilo, analysi velkých forem předeslat všeobecnou kapitolu o melodii a rythmu. (Dokončení příště.) 1) Dle autobiografie Viktorinovy, otištěné Drem Hniličkou v »Daliboru= 1920 str. 8. ") Viz můj článek v Hudební Revui< IX. 1916 str. 10. pozn. 6. `) Za laskavé zapůjčení této skladby vzdávám spisovateli, panu radovi Kamprovi zde ještě jednou své zdvořilé díky. jeho 12 ofertoriích (vyšly až po ieho o malostranském Antonínu Reichel sláva asketického Josefa Brentnera | ||||
|