|
| ||||
| ||||
|
Rok 1927 C Y R I L Strana 37
Varhany, které Ohlschlágel na Strahově postavil, byly jistě jedny z největších a nejlepších své doby. Tvrdí to také o nich s odůvodněným sebevědomím sám Ohlschlágel, jak ve své autobiografii, tak i ve svých obou spisech. A že tvrzení to není pouze ješitnou sebe-chválou, o tom svědčí i jiné současné svědectví. V zajímavé knížečce r. 1787 v Praze tiskem od neznámého autora vydané a nazvané »Beobachtungen in und uber Prag von einem reisenden Auslándere 10) líčí neznámý autor krásu strahovského chrámu a zmiňuje se pochvalně nejen o varhanách, které stručně popisuje ale i o jejich tvůrci, jehož výslovně jmenuje. i1) A takových obdivovatelů Ohlschláglových varhan bylo jistě mnoho, jak mezi domá- cími, tak i mezi cizinci. Mezi obdivovatele tohoto nástroje náležel i velký Mozart a Lohelovi Ohlschláglovi bylo popřáno na sklonku života býti svědkem toho, jak slavný mistr na nástroj ten dokonce i hrál. Bylo to na podzim r. 1787, kdy Mozart při své druhé návštěvě Prahy navštívil také Strahov- Přišel jednoho dne kol třetí hodiny odpoledne v průvodu paní Duškové, známé zpěvačky a choti klavírního virtuosa Fr. Duška, u něhož Mozart byl na ville Bertramce v Košířích hostem. Mozart prohlížel si chrám a přát sobě slyšeti také varhany. Ježto strahovský varhaník J. Křt. Wolf nebyl právě přítomen, určen člen konventu Norbert Lehmann, (dobrý hudebník, který časem varhaníka též zastupoval) tehdejším opatem Václ Mayerem k tomu, aby slavnému mistru na varhany zahrál. Mnoho chuti neměl Lehmann, aby před. takovým mistrem se produkoval, leč zasedl k varhanám, aby vyhověl rozkazu opatovu. Mistr naslouchal v lodi chrámové, stoje blíže kazatelny a dotazoval se provázejících jej strahovských kněží, kdo to hraje. Mezi kněžími přítomný člen řádu Matyáš Eh:lich, katecheta gymnasia na Malé Straně v Praze, podal mu vysvětlení a na to mistr vyšel na kůr a sám nějakou chvíli improvisoval na varhany. Norbert Lehmann snažil se zachytiti aspoň v hrubých rysech celou tu Mozartovu fantasii a snad by se mu podařilo ji i napsati, kdyby rebyl vyrušen příchodem Lohelia Ohlschlágla. Ten, ač již churav, nedal si ujíti příležitosti spatřjti a poslechnouti na svých varhanách tak vzácného hosta, jako byl Mozart. Pln údivu nad obratností Mozartovou, zvláště však nad smělými modulacemi, jež Ohlschláglovi vychovanému v ovzduší vlašské školy (neapolské) zdály se příliš pokrokářskými, stále otázkami zahrnoval Lehmanna, jak možno to a ono hráti, aby to znělo a tak znemožnil prý Lehmannovi, aby celou tu Mozartovu improvisaci mohl načrtnouti.'') Chápeme jistě citové rozrušení Lohelia Ohlschlágla, tehdy již vážně churavícíhe, když viděl jaké zvláštní cti dostalo se jeho dílu, a slyšel na své varhany hráti samotného Mozarta ! známý osvícený opat, jenž řídil osudy Strahova v dobách josefinských. Doba opatování jeho spadá do let 1779—1800. Po ,poroval snahy Oh!sch!ágelovv již dříve jako opatský sekretář a později tím vice jato opat. Toho vděčně vzpomíná také Ohlschlágel v předmluvě k svému spisu. A naproti tomu vzpomenuto také O.ilschlágelova díla v posmrtné básni latinské, vydané dle tehdejšího způsobu na památku úmrtí opata Václava Mayera r. 1800 — tedy v době, kdy už Lohel nežil. V posmrtné ódě té Sionis Luctus (v Praze tiskem Jana Diesbacha 1800), kde v latinských verších oslavují se zásluhy Maverovy čteme také: » ... Cui Halleluja concinit Sionis organum Coelum novum, tibiis tonans, harmonicam Quod filius creavit, artifex.n A k tomu v poznámce připojeno: »Lohelius Oehlschieg~l, can Sion. Musicie Praefectus & Magister j0) Prag, bey Wolfgang Cierle, 1787, I. sv. stran 185, II. sv. str. 196. u) L. c. L, str. 34: »Das merkwiirdigste in dieser Kirche ist die Orgel, velche von dem noch lebenden Pater Lohelius zu einer besonderen Vollkommenheit gebracht worden. Er hat f{ nfrehn Jahre daran gearbeitet, und um so mehr geleistet, da er vorher nie von dieser Art von Arbeit etwas vers,anden. Die ausserordentliche Stárke der Orgel ist bewunderungswůrdig. Die grosen Pfeifen sind 32 Schuti, und der Veránderungen sind zwey und fiinfzig. Wenn das ganze Werk geht, scheint die Kirche zu beben. Alle blasende Instrumente sind im vollkommensten natůrlichen Ton darin angebracht. Auch ist eine Harmonika darin, die man in der Entfernung von diesem wůrklichen Instrumente nicht zu unterscheiden vermag.^ — Srv. i rnůj jubilejní článek o Janu Lohelu Ohlschláglovi v »Čechu^ ze dne 31. prosince 1924. iL) Celá tato nejvýš zajímavá episoda, popisující Mozartovu návštěvu na Strahově, vylíčena zde na základě článku Dra Alfreda Eberta »Fine freie Phantasie Mozartse v časopise »Musika X str. 116 a násl. Zde totiž uveřejňuje Ebert dopis strahovského kněze Norberta Lehmanna, datovaný 1. května 1818, a svědčící prvnímu životopisci Mozartovu profesoru pražské university Františku Němečkovi. V tomto dopise. který sobě na Lehmanovi, jakožto očitém svědku Mozartovy návštěvy na Strahově sám Němeček vyžádal) Lehmann velice podrobně líčí celou tu příhodu a připojuje i notovou skizzu oné fantasie, kterou Mozart tehdy na varhanách improvisoval. I tato notová příloha jest v onorn článku uveřejněna. — Dlabač se ve svém slovníku (11. 191) zmiňuje taktéž o této události, leč udává rok návštěvy Mozartovy na Strahově 1786. Dlabač však mluví pouze o tom, že Lehmann p'ed Mozartem zahrál. O ostatních jednotlivostech, jak vylíčeny jsou v článku Ebertově (a dle toho i v této studiu nemluví Dlabač ničeho. Dále povšimnutí hodno, že Lehmann klade návštěvu Mozartovu na měsíc červen 1787), kdežto Ebert dovozuje, že to muselo býti jedině na podzim 1787. Tím rozluštěn také rozpor v datech. | ||||
|