|
| ||||
| ||||
|
Strana 38 C Y R I L Rok 1927
4. OhlschUglova nemoc, smrt a pohřeb. Ohlschlágel, i když již úpině dokončil přestavbu varhan, přece jen znovu a znovu se k nim vracel, jimi se obíral a stále přemýšlel, jak by dílo své ještě více mohl zdokonaliti. Zvláště bylo jeho přáním poříditi k varhanám rejstřík zvaný »Vox humanaa. K tomu však již bohužel nedošlo. Trpěl již delší dobu trapnou, zdlouhavou nemocí, tvrdnutím jater a z toho následující černou žloutenkou, která mu konečně znemožnila každou práci. Dne 22. února 1788 pak kolem jedné hodiny po půlnoci Jan Lohel Ohlschlěgel ve svém klášteře na Strahově ve věku ne celých 64 let ukončil svůj plodný, posvátné hudbě zasvěcený život. 1') Již druhý den na to, dne 23. února konal se Ohlschláglův pohřeb. Pohřební obřady konány sice dle ritu řádu praemonstrátského vesměs chorálně, jak bývá vždy zvykem, leč v tomto případě učiněna přec určitá výjimka. Requiem, které při exequiích kněží strahovských z pravidla jen chorálně od bratří v choru se zpívá, bylo při pohřbu Ohlschláglově provedeno figurálně a to v kostele u sv. Rocha na nádvoří strahovském. 14) Nařídil tak sám opat Václav Mayer, a pozval k tomu cíli vynikající pražské hudebníky, u nichž byl Ohlschlágel tolik oblíben a kteří také ochotně přišli, aby tuto poslední poctu zesnulému knězi-hudebníku prokázali. Ostatky Lohelia Ohlschlágla odvezeny pak téhož dne o 4. hodině odpoledne k věčnému odpočinku na obecním hřbitově malostranském v Košířích. ") Portrait Lohela Ohlschlágla, větší olejomalba od neznámého malíře, zavěšen jest až po dnešní den v theologickém sále strahovské bibliotheky. Pozornosti návštěvníků knihovny 1") Annaly strahovské, Tom. z let 1780—1799, (Rkp. strah. kn. D J IV 4.) současné to zápisky z rukou tehdejšího opatského sekretáře a archiváře Milona Grůna, k roku 1788, fol, 266b a 267a: A22. Februarii noctu circa horam primam pie in Domino obiit praevie sacramentis morientium provisus venerabilis pater L o h e l i u s O e h l s c h l e g e l ex obduratione hepati s, et subsequente ictero, aetatts anno 63 completo, professionis 39, sacerdotii 33. — 23. ejusdem funus mnre parabatur consueto, ac cantatis secundum processionale in choro exequiis, depositus est ad ecclesiam s. Rochi; dein missa de requiem fuit figurata, cum enim pie defunctus annis 31 continuis regentem chori figuralis vere famosum egisset et de musica optime meritus se musicis pragensibus reddiderit multum amabilem, jussit reverendissimus dominus Abbas celebres musicos pragenses invitari, qui figurali missa de requiem loto solitae choralis, defuncto parentarent, quod etiam promte juxta et solemniter praestitere. Eadem die hora 4. ta pomeridiana corpus avectum est ad communis sepulturae locum extra urbem.« A dále pokračuje annalista Milo Grůn německy: »NB. Ich will dieses ehrlichen Mann esseine Lebensgeschichte hier in der Kůrze ansetzen.« Potom podává stručný životopis OhischlágIův, kde uvádí zprvu osobní data z jednotlivých období Ohlschlaglova života. Na to přechází k varhanám a praví: » ... zeichnete er sich mit Auffůhrung und Herstellung eines gewiss seltensten und prkchtigsten Orgelwerckes in der strahófer Stiftskirche aus zu welcher er mit eigener Hand fast die meisten Pleifen selbst verfertigt, viele Jahre verwendet, und sich dadurch einen unsterblíchen Namen erworben hat. Ausl inder und andere ansehnliche und in der Tonkunst erfahrene Reisende iióren dieses Werk, wenn es gespielt wird mit Verwunderung an, und kónnen kaum begreifen, wie in diesem dem Anscheine nach kleinen unbedeutenden Wercke so viele und so starke Veránderungen oder Mutazionen, besonders der »Pompardregistr« (sic!) habe angebrach werden kónnen. Eben dieser wůrdige Geistliche gab im Jal re 1786 die Beschreibung dieser Orgei, sammt einer vorausgeschickten, kurzgefassten Geschichte der pneumatischen Kirchenorgeln heraus, die der hochwůrdige Herr Prálat mit Anton Hladkyschen Schriften drucken lies. Nebst diesen schrieb er auf Einrathen des gleichbelobten H. Prálaten einen Unterricht an den Orgelmacher nieder, wie und wo zuzukommen wáre, wenn in der Zeit einige Mángel sich bei diesen Orgelwerk ergeben solíte. Diese Schrift wird im Manuskript beym Stifte aufbewahrt. (Zde mluví Grůn o spise Ohlschlůglově v rukopise zůstaveném, jakoby byl napsán na popud opata Mayera, jenž dal napřed uvedený spis r. 1786 vytisknouti. Víme z dřívějšího vypravování, že to byl opat Daller, který r. 1774 vybídl Oh(schiágela k napsání onoho spisku, o němž již byla řeč a který leží v rukopise archivu strah. kláštera. Zda napsal Ohlschlůgel znovu jiný podobný spis za opata Mayera — a zda jest to onen rukopis, jenž jest uložen v knihovně strahovské, mně však neznámý z té příčiny, že již řadu let není na místě a jest nezvěstný — těžko říci). Pietní svůj nekrolog končí Milo Grůn v annalech těmito slovy: Er starb, wie schon oben angemeldet worden in der Leberverhártung und schwarzer Gelbsucht von Jedermann wahrhaft bedauert.« — Podobně Annales Strahoviae lib. I. pro prioratu (Rkp. knihovny na Strahově D ) IV 3) k měsíci únoru roku 1788: X22. hujus noctu circa horam 1. am pie in Domino F: sacramentis iuxta morem tempest ve provisus : obiít venerabilis pater Lohelius Oelschlegel (sic!), ex obduratione hepatis et subsequente ictero, aetatis anno completo 63, professionis 39, sacerdotii 33. — 23. ejusdem funus adparebatur more consueto ac cantatis secundum processionale a choro exequiis depositus est ad eccelesiam s. Rochi, dein missa de requiem fuerat figurata, cum enim pie defunctus continuis 31, annis egisset regentem chori figuralis famosum, et de musica optime meritus, pragensibus musicis se reddiderit multum amabilem, jussit reverendissimus Abbas invitari celebres musicos pragenos, qui figurali missa de requiem loto solitae de requiem, defuncto parentarent, quod etiam prompte et solemniter praestiterunt. Eadem die hora 4 ta pomeridiana corpus avectum est ad communis sepulturae locum, erga solutionem 3 florenorum.« — Neobyčejně pietní jest posmrtný zápis v »Syllabu canonicorum regularium« (připojený k známému nám často citovanému >Album novitiatus«) kde při jméně Ohlschl iglové zaznamenáno na věčnou pamět toto: a ... et audiit talis (t. j. regens chori figuralis) per 31 annos, usque ad finem vitae, quem sacramentis iuxta morem perceptis attigit anno 1788, 22. Februarii,, ex ob íuratione | ||||
|