|
| ||||
| ||||
|
Rok 1927 L Y R Y L Strana 39
'istě že neušel tento obraz, předsťavující nám postavu Ohlschláglovu v bílém rouše řeholním v pravé ruce držící notový part a mající v pozadí prospekt varhanových píšfal. Jistě přilehavý a výmluvný to emblem pro kněze-hudebníka, skladatele i stavitele varhan. Dle tohoto obrazu dal Bohumír Jan Dlabač později u pražského rytce Jana Berky zhotoviti rytinup která nese tento nápis: JOANNES LOHELIUS OEHLSCHLOGEL Ord. Praemonstratensis canonicus Sioneus, Organi Sionei auctor. Dlabač učinil tak z vděčnosti a z piety k svému předchůdci v úřadě chorregentském, pod jehož řízením zpíval svého času na Strahově jako vokalista. Rytina ta spolu s první biografií Ohlschláglovou, Dlabačem sepsanou, pojata i do XII. sešitu známé Rieggerovy statistiky. 's) Ohlschlágela jako umělce, zvláště jeho nazírání na úkol varhaníka a význam posvátné hudby chrámové vůbec nemůže nic krásněji charakterisovati než verše, 17) které Dlabač po Ohlschláglově smrti nalezl v jeho pozůstalosti : Organa qui pulsat aon ut liripippía lractet, ,ledibus in sacris se sciat esse Dei. (mis aGstineut modulis, mini mersica vanu, sacralanz superis non decet illa doiniun. Sit gravis ac suauis, modulis prae se fercrt artem, sic moderata placet musicu soli Deo hepatis et ictero. Vir spiritualis, musicae totus inrnetsus adeo ut plurimum proprio peculio (quod prioribus annis per compositionem musicalium large acquisivit) chorum figuralem instrumentis optimis et pretiosis instruxerit. Organurn quoque tam minus, quam maius plurimis fistulis auxerit, imo potius ex integro reformaverit ut amodo maius pro celeberrimo opere organico reputetur, ejusque constitutio interna libello suo nomine edito 1786 typis vulgata sit, Ejus praeterea industria multa circa cantum choralem in acceptis referenda habet Strahovia: cum festa dehinc recentiora, item requiem, et exequiarum cantum aliaque organo accomodavit, quorum punc praedicta canuntur. Postremo adhuc psalmos pro tertia et vesperis, diebus domínicis et festivis secundum occurentes tonos et corum differentias sollicite et adcurate orgamstae apposuit, ideoquo cantum choralem et chorum figuralem ad praerogativam talem evexit, qua citius nunquam stetit. Devixit laudabiliter vitam suam in terris, quam inter angelorum choros feliciter inchoavit in coelis, expleta aetatis suae anno 63, professionis 39, sacerdotii 33. Requiescat in pace!« A konečně uvésti by bylo znění Dlabačova tiskem vydaného nekrologu (Chronologicum necrologium abbatum et canonicorum Praemonstratensium Sioneorum, qui mox a prímo ingressu sacri ordinis in Bohemiam, aut Pragae in Monte Sion aut aliiis in locis ad Annum usque 1816 obierunt. Descriptum a Godefrido )oanne Dlabacz ... Pragae 1817, Litterís typographiae Sommerianae). Tam na str. 8 píše Dlabač: »1788, die 22 Febr. Joannes Lohelius Oelschlegel Boh. Loschauensis ex dominio Waldsteiuiano Duxensi, Can. Sion. Director musicae ecclesiaticae in Sion annis 30, et ultra, structor organi ma:oris Strahoviensis, et Scriptor musicus celeberrímus. In communi caemeterio Micro-Pragensi. sepultus anno aetatis 64., Nebylo by bez zajímavosti uvésti i zápis matriční o Ohlschl glově úmrtí a př pojiti i příslušné faksimile. Leč není, bohužel, original ního zápisu matričního, kde by tento akt byl zanešen. jest sice správně uveden v matrice úmrtní fary strahovské tkdysi u sv. Rocha`. Tom. D II. (1758— 1794) pg. 114 (Matricula defunctorum in parochia sancti Kochi ...) kdež v rubrikách německy psaných vypiněno : a22,Feber Haus Nro. 130,Geistlicher Herr P.Lohelius Ohlschl ágel Regens Chori, Religion katholisch, Geschlecht mánnlich, Lebensiahre 63, Krankheit und Todesart Brustwassersucht.c Leč zápis tento -- jako celá řada následujících není původní a sepsán dodatečně (na základě nám dnes nezná-mých dokladů) v létech devadesátých tehdejším strahovským farářem Nepomultem Králíkem a připojen k původní staré matrice svrchu citované. 11) itilrtvola jako vždy při pohřbu strahovských řeh. kanovníků se děje, vyzdvižena za chorálního zpěvu a předepsaných obřadů v kapitulní kapli, načež vynesena z klášterní fortny přes nádvoří do chrámu. Ne však do chrámu klášterního, aby tam v hrobce bratří po chorálním Requiem a vykonaných exequiích byia uložena, jak se dělo až dosud, než vydán zákaz cís. Josefa II o pohřbívání v hrobkách kostelních — nýbrž do chrámu sv. Rocha. Zde konáno pak ~Requiemt (u Ohischlágia figurální, jaksi vyjimkou) načež ostatky odvezeny na hřbitov. A sice týž den odpoledne ve 4 hodiny za poplatek 3 zlatých. (Srv. pozn. 13 ke konci.) . ls) Ohlschlágel byl druhý ze strahovských kněží, jenž byl již pochován mimo hrobku chrámovou na hřbitov obecní. Prvním byl Adam Urban (zemřel r. 1787;. Před tím všichni strahovští řeholníci pochováváni byli do hrobky pod kostelem strahovským. — Těžko dnes udati, v kterých místech nalézaly se hroby prvních strahovských kněží tam pohřbených. Za opata Váel. Mavera zřízena hrobka pro členy Strahova v Úhonicích, a pozdě i zase počalo se pohřbívati v Košířích. S určitostí lze udati místo, kde pohřben opat Benedikt Pfeiffer. a pak hrobku strahovských bratří z doby opata Zeidlera, kde i tento jest pohřben. 'e) Dlabač, Kůnstler-Lexikon II. 906. 17) Ibidem. — Verše tytc uvedeny též ve zmíněné novele Freymuthově •>Des Kúnstler Lex.« (=Erinnerungen«, Prag 1847,) pg. 145, a u Rudolfa Procházky uMusikalische Streiflichter« (Dresden 1897) pg. 59 | ||||
|