|
| ||||
| ||||
|
Rok 1927 C V R 1 L Strana 41
Budějovicích, nezapoměla na P. Křížkovského při odhalení jeho pomníku na Špilberktt v Brně, a povšimla si pobytu ředitele vynikajícího učeliště nScltola cantorume v Paříži skladatele d' lndyho, který za sympatické projevy naše odměnil se zasláním církevní skladby své s věnováním. Pokud se kursů varhanických týče připojuji zprávu řed. Říhovského o jejich průběhu. Ke zprávě této měl bych jen jedinou poznámku. S velikým nákladem a obětmi vydržuje 0. J C. tyto kursy. Již jediný tento fakt stačil by vlastně na činnost celého roku. Co se provádí jinde s bohatými dotacemi soukromými i veřejnými, podnikáme vlastní silou. Avšak mélo by se to uznati. Je zajisté dosti, když O. J• C. dá příležitost, aby si každá i sebe menší osada mohla vzdělati varhaníka, který by místa Božího důstojně obstaral lidový zpěv. Avšak žádati, aby to činila 0. J. C. zdarma, ba opatřila frekventantu kursu, byt, zaopatření a ještě podporu, to myslím, že je naprosté neporozumění kursů a mohu jistě jménem všech, kdo poměry znají, říci že to naprosto nelze. Nepatrný náklad spojený v kursu s výchovou varníka musí si hraditi každý sám. Ostatně učí nás zkušenost, že lacině nabytých věcí si nikdo neváží. Tak je tomu i se vzděláním. K tomu 0. J. C. přispívati nemůže, protože má mnoho povinností jiných a nemůže tedy vydávati a podporovati posluchače, jako činí spolky dobročinné. Vydavatelská naše činnost doposud je brzděna drahotou tisku, což zvláště se pocifuje při hudebninách. Letos v Edici Cyrila vydali jsme Říhovského proměnlivé části pro nový svátek Krista Krále a podle usnesení z dříve vydaných hudebnin nové vydání Sychrovy Golgoty. K vydání máme připraveno a částečně se již na notách těch pracuje, Foerstrovu novou Glagolskou mši, Sychrovu kantátu sv. Václavskou, Smetanova : Offertoria, a z knih Trumpusův spis »O varhanách« a nové vydání Bezecného dějin hudby. Abych přidal pak ještě krátkou zprávu e našem časopise »Cyril«. ntusím opakovati, co jsem řekl o nal{ladatelské činnosti vůbec. Je podvázána drahotou tisku. Snažíme se, aby podával časopis náš praktické články i skladby, hlavně skladby. které i v menších poměrech jsou přístupny. Každý zajisté v něm najde, co zaujme jeho pozornost af z oboru liturgie, af z některého odvětví hudby církevní. Při malém rozsahu listu, nelze uveřejniti vše. V obsahu listu našeho vyskvtují se i články historické hudby se týkající. Nelze jinak musíme sbírati látku, aby byla stavivem pro napsání dějin posvátné hudby naší. Kde by se měly tyto důležité a pracné, ale velmi cenné monografie uveřejňovati. Měli bychom je přenechati jiným listům, které by k nim s radostí sáhli ? To by bylo jistě neporozumění, které by se na nás v budoucnosti vymstilo. Kdo se bude zabývati hudbou církevní, když neví, kde práci svou vydá ? Potom nepracujeme pro dnešek, nýbrž pro budoucnost a k té má každý z nás rovinnosti, i ten koho snad historické otázky nezajímají. Poměrně veliké místo v tisku věnováno činnosti naší Cyrilské a zajisté právem. Jest si jen toho přáti, abv všechny Jednoty dostály své povinnosti stanovami vytčené a hojné zprávy do »Cyrila« posílali. Ze naše navázané styky s cizinou nesou ovoce, toho dokladem, že se s ciziny dostává nám zpráv a hudebnin v nichž přejí si, aby se v našem listě stala o nich zmínka. Doufejme, že důležitost svého listu poznají také všechny naše Cyril. Jednoty a také i naše farní úřady, nebof právě těm jest vydatnou pomůckou, aby měli pro své ředitele kůru návod, jak prováděti řádnou hudbu církevní v duchu církve. Vždyf pravdu těchto slov potvrzuje úchvaia nejd. ordinariátů, z nichž nejdůst. arcib. ordinariát pražský v roce právě uplynulém své doporučení obnovil. Bylo by našim přáním, aby se »Cyrile v našich jednotách nejen piině odbíral a četl, nýbrž. aby každý člen známost jeho šířil a také nové přátele a předplatitele mu získával. Tak by bylo možno rozsah listu nejen rozšířiti, ale i zpestřiti. Doufejme, že pilnou prací se nám to podaří, každá dobrá věc jde pomalu a ostatně lépe jest kráčeti jistě krokem, než nejistě skokem a potom ustati. Mám povinnost poděkovati všem pracovníkům i všem, kteří nás v práci podporovali. Bůh zaplaf. Bylo by jen mým přáním, aby se řady pracovníků rozmnožily, tak, aby Obec. Jedn. Cyril• vešla do nové padesátky osvěžena, posílena k nové práci. Vznešený jest účel její, který i v nynějším sv. Otci má vřelého příznivce a protektora, jak to vyjádřil v listě vlastnoručním, který věnoval Obecné Jednotě Cecilské v Italii k rukám jejího předsedy biskupa Msgra Ferdinanda Rodolfiho ve Vicenze. Co tam praví sv. Otec? DZehná jim, protože s větším vždy zápalem trvájí na svém apoštolátu uměleckém ve službě kultu posvátného, to jest ve službě víry a zbožnosti křes- | ||||
|