|
| ||||
| ||||
|
Strana 46 C Y R I L Rok 1927
hudební vědě. Kamper jest první, který chtěl tuto výtku odstranit a napsal svůj spis s takovým nadšením, že v každém, kdo jej přečte, musí probuditi vřelou sympathii pro tohoto skladatele. Spis chce ale ještě více, volá k vám, kteří máte přístup k starému notovému materiálu, upřímnou výzvu: Neničte, hledejte, sbírejte, zaznamenejte, zachovávejte! Tof věru nejmenší požadavek. já vyčetl mezi řádky ještě více a proto volám: Pro-hlédněte. zkoumejte, oceňujte, popisujte! Přeji spisovateli v obojím směru co největšího úspěchu! Dom F. Cabrol: Tři velká liturgická svěcení: svící hromničných, popela a rafolesfí. 2. Svěcení svící a mše sv. na svátek Očišfování Panny Marie. vátek Očištování Panny Marie je velmi starý; nejstarší ze svátků — Panny Marie, praví Duchesne'). Peregrinatio Etheriae nám dlouze popisuje, jak se oslavoval v Jeruzalémě ve IV• století. Nejedná se jen o sv~cení svící ani o zvláštní oslavu Panny Marie, ale i o obětování ježíšovo v chrámě jerusalémském') Datum bylo ustanoveno vzhledem na svátek Narození Páně a poněvadž tento byl slaven v jerusalémě 6. ledna, svátek Obětování pak připadl na 14. únor, Quadragesimae de Epiphania, praví Etheria. Podle téhož počtu 40 dnů připadne u nás 2, února. Všechny okolnosti svátku podrobně vypravuje sv. Lukáš v evangeliu, jež čteme při mši sv. a k němuž se ještě vrátíme. Z naznačené tabulky je zřejmo, že svěcení svící možno přirozeně rozděliti na tři části: modlitby, kropení svěcenou vodou, okuřování a rozdílení svící a konečně průvod. Třeba vytknouti, že všech pět modliteb má zcela zvláštní a velmi poměrný způsob skladby. Poznamenáváme zde jen; že třetí a pátá obracejí se přímo ke Kristu, což je dosti vzácné ve staré liturgii římské, ale naopak veleni běžné v liturgii gallikánské a mozarabslcé. Kristus, světlo světa, jež osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět, světlo viditelné šlechetným, jak řekl Simeon, to jest krásným poučením tohoto dne, k jeh(,ž oslavě se shromáždili věřící, nesouce rozžaté svíce. Rozdílení svící se koná za zpěvu obdivuhodného hymnu Nunc dimittis, s opakováním verše Lumen ad revelationem gentium jako antifony a končí se modlitbou, jež žádá, aby věřící, kteří nesou toto vnější světlo, byli ozářeni v duších svých světlem boží milosti. Průvod, jenž následuje, jest starý obřad, ale u něho se dnes nezdržíme. Řadí se k velkému množství obřadů: jako průvody o prosebných dnech, litanie, pouti, zastavení, pohřební obřady, slavnosti Nejsvětější Svátosti. Průvod existoval také u pohanů a náš průvod o Nromnicích se svícemi byl často přirovnáván k lupercaliím, pohanským slavnostem, jež se slavily v Římě asi v týž čas v únoru. Papež Innocenc III., ve svém kázání o Očišfování Panny Marie nám praví, že v témž čase pohané se v noci procházejí s rozžatými pochodněmi; hledají Proserpinu uloupenou Plutonem. Církev, praví sv. Otec, nemohouc vykořeniti tyto pohanské obřady, nahradila je průvodem liturgickým. Svědectví je dosti pozdní; jsou i spisovatelé, kteří vidí v tomto svátku vzpomínku na lupercalie'). Ale slova Sinleonova již citovaná, vzpomínka na oslavy v jerusalémě stačí jistě k vy-světlení o ustanovení tohoto obřadu. V každém případě křesfané nalézali zvyk pořádati průvody u Židů (zejména II. Reg. VI.; 11I. Reg. VIII.), a od I1I. století vidíme kráčeti průvod se svícemi při pohřbech. Ale přirozeně ve IV. století, když Církev dosáhla klidu, ustálil se zvyk církevních průvodů jako všechny slavnostní liturgické manifestace 1) Origines du Culte chrétien., 15. vyd. str. 287. z) Viz naši studii o Perigrinatio Silviae, Paris 1895 str. 78 a následující. 3) Dom de Vert skoro nevěří tomuto svědectví Innocence [II., Les Cérémonies de 1'Église, vyd. 1708. t. II.; str. 14 a násl. O tomtéž předmětě Beugnot: Célebration de Lupercales, ve své: Histoire de la destruction du paganisme en Occident, Paris 1835; Daremberg et Saglio: Dictionnaire des antiquites grecques et romaines, 1. III. str. 1398-1402. Viz také naši přednášku: AFétes chrétiennes et fčtes páiennes á Rome du IV. au VII. siécle= a v =La Semaine ethnolog que de Louvain, Paris 1914 sir. 375. | ||||
|