|
| ||||
| ||||
|
Rok 1927 (; V P I L Strana 47
Tři zpěvy přj průvodu zasluhují naší pozornosti. Antifona Responsum vzatá z Evangelia, jež se čte toho dne, rozvíjí se gregoriánskou tóninou velmi ozdobnou a způsobem dosti zvláštním. Abtulerunt jest responsorium rovněž vzaté z Evangelia, ale vrací se do skupiny od-povědí druhého tónu. První antifona Adorna thalamum jest vzata z troparií řeckých, jako ony z prvních vesper svátku O admirabile commercium, Quando natus est, Rubum quem viderat Moyses, Germinavit radix Jesse, Ecce Maria. jsou to tytéž antifony jako na svátek Obřezání Páně, jenž může býti považován též za svátek Panny Marie. Tento řecký vliv na naše latinské liturgie, zejména na liturgii řírnskou, by zasluhoval důkladného studia.) Ne-odoláme pokušení a podáváme zde antifonu Adorna, která ovšem ztrácí na půvabu pře-kladem do francouzštiny, jako již ztratila při překladu z řečtiny do latiny Ozdob svoji síň svatební, Sione, a přijmi Krista-Krále: přijmi Marii, jež jest branou nebes, poněvadž drží ve svých rukou krále slávy, nové světlo.') Panna se zastavuje, po-zdvihujíc ve svých rukou svého syna, zrozeného před světlem; Simeon jej béře do svých loktů a oznamuje národům, že jest pánem života a smrti a Vykupitelem světa. Z tohoto souhrnu modliteb a obřadů získáváme první poučení. Naše úcta vztahuje se především k Marii. Svátek Očišfování Panny Marie tvořil počátek svátku Obětování Páně, potom stává se specielně svátkem Panny Marie. Ale ty dva svátky tvoří jen jediný; jejich, dva životy byly důvěrně spojeny. Jako vánoce jsou svátky Matky i Syna, také svátek 2. února spojuje je v jediné myšlence. Maria zde hraje hlavní úlohu. Svatý Lukáš vypravuje děj s obdivuhodnou prostotou, ale shrnuje a zkracuje. Mystikové si vytkli dráhu : přjpomínali dobrovolné pokoření sv. Panny, jež nemusela se říditi zákonem, poněvadž byla očištěna a posvěcena předem; pak pokoru oběti, jež byla obětí chudých, civě holoubátka místo beránka, jenž byl příliš drahý pro skromné sáčky chudých ; a cestu svaté Panny z Betléma do jerusaléma; nesla v náručí svého čtyřicetidenního novorozence, jenž jest nadějí světa; připomínají i slova Simeonova, která dříve ještě, než byla uváděna v Evangeliu toho dne, tvoří podstatnou část dramatu : »Tento postaven jest ku pádu a ku povstání mnohých v Israeli a na znamení, jemuž bude odpíráno : a tvou vlastní duši pronikne meč.« A Lukáš může zde opakovati, co již řekl dvakráte v této kapitole: >Marie zachovávala všecka ta slova, rozjímajíc je v srdci svém« (verš 19. a verš 51.) Ze všech svátků Panny Marie je tento téměř nejdojímavější a nejvýznamnější. Jest pin ohlašovaného díla vykoupení s předvídanou součinností Panny Marie, jejím utrpením a soucitem. Nedivme se, že zde bylo proneseno jméno liturgického dramatu. Toto drama má své rozuzlení ve mši sv V době, kdy Ježíš sem byl přinesen, byl chrám jerusalémský ještě ve vší své skvělosti. Kamenná hora, jež vévodila městu, jeden z divů světa, který svými rozměry, bohatstvím svého staviva, ušlechtilostí svého vzhledu snesl přirovnání s nejkrásnějšími stavbami řeckými a římskými. Ale tato vnější krása nebyla ničím, vzhledem k náboženské myšlence, jejímž byl symbolem. Byl svatyní Židů, svatým místem především, veškeré tradice tohoto národa, ohniskem židovského vlastenectví a toho náboženství, jež věky postupovalo až k Mojžíšovi a Abrahamovi- Velikou touhou každého Žida bylo, aby aspoň jednou v životě mohl se klaněti pravému Bohu v jeho svatyni. Prvně vstoupil Ježíš do chrámu jerusalémského, nesen v náručí své matky. Vrátil se tam později ; pod tímto sloupovím několikrát vyučoval a činil zázraky Předpověděl zkázu tohoto chrámu, že z něho nezůstane kámen na kameni. Římané byli vykonavateli božské spravedlnosti, ale v podstatě toto dítě, nesené dnes svými rodiči do chrámu, bude zkázou tohoto chrámu ; dokončí své oběti zakládajíc skutečnou a jedinou obět, nahradí bohoslužbu tohoto chrámu jinou bohoslužbou ; nová úmluva nahradí starou. S tímto vysvětlením nutr-o čísti texty mešní a officium: »Hle, přichází do svého chrámu Pán a Vladař; raduj se a jásej, Sione, a jdi vstříc svému Bohu ... a náhle přijde do svého chrámu — oznamuje Malachiáš před věky tento okamžik — Pán, jehož hledáte, anděl úmluvy, již si přejete. Hle, zde přichází, pravý Bůh zástupů. Anděl nové úmluvy přišel; Vladař ujal se vlastnictví ve svém chrámě; obnovil úmluvu a obětuje ve správedlnosti obět čistou, ohlašovanou Malachjášem. Všechny vysvětlivky seslabují jen krásu těchto významných liturgických textů. 4) Některá z těchto sblížení mezi liturgiemi: římskou a arnbrosiánskou a řeckou byla vytčena R. P. Dom Cagin-em v V. svazku Palěographie musicale 1896 — Solesmes; a též v Échos d'Orient R. P. Petit-em, dnes arcibiskupem v Athénách pod názvem Euchologie latine et euchologie grecque, říjen 1900 str. 1.—9. 6) Latinský překlad zde není přesný. Svatá Panna jest zde představována jako obklopena světlem. Tento symbolistu málo známý na západě jest naopak velmi běžný v melodiích řeckých. | ||||
|