|
| ||||
| ||||
|
Strana 50 C Y R I L Rok 1927 Není spokojen s prvými pracemi Wittovými; za to skladbami, znamenité ceny« jsou mu mše: »in hon. sct. Luciae,- seti. Francisci Xaverii a »Te Deum.«
Z německých skladatelů reformních vedle Witta uznává (a právem) j G. Stehle, »který ve mši -Exultate Deo« přiblížil se některými málo místy modernímu ideálu církevní hudby.') Jistě, že jádro všech těchto myšlenek je zdravé docela. Je pině správné, že z doby úpadku církevní hudby vyzvedá Picka tak duchovní skladby Bachovy a Haendlovy (jen by k nim byl měl přiřadit vynikající věci Haydnovy a Mozartovy a měl rozhodně vzpomenout velkoleposti duchovních skladeb Beethovenových.) A jeho kritika reformní hudby německé je správná aspoň zčásti; pokud jí vytýká epigonství, manýrism. Co se mi tu u Pichy nejvíc líbí je upřímnost a z ní vyvěrající snaha říci pině p r a v d u. Znějí sice jeho věty leckde i výbojně a celá úvaha má povahu kacířského traktátu; ale má cenu, poněvadž je z většiny p ř e s v ě d č i v á (jak správně na příklad cítí estetickou nemožnost německé hudby reakční, která spíná svými předpisy umělce tak, že v o 1 n é h o uměleckého díla ani podat nemůže.) Picka nebyl první, kdo vystoupil proti německé hudbě reformní; už roku 1879 předešel ho Skuherský.') I ten prudce vytýkal Němcům šablonovitou práci v jich církevních komposicích. Picka vzpomíná správně Skuherského, chválí si jeho kritiku v hudbě nové.') Avšak Picka uvádí mnoho nového, hlavně názor o Wittovi je jeho vlastní a pak to, že v určitějších obrysech vyjadřuje se o svém ideálu církevní hudby, dokládaie svoje tvrzení hojným materiálem z literatury cizí i naší. Právě v té věci má Picka myšlenky ryze originální, třebaže ne ve všem správné. Všimneme si kdo z našich starších má vůbec pro Picku hodnotu. Je to Jos. Foerster st. především. Jeho »Missa de Beata«, jeho motetto »Regina coeli«, »Ecce Sacerdos«, »Pange lingua« a »Te Deum« (čtyřhlasé) jsou ze starších skladeb, které Pickovi se líbí. Váží si i Hrušky (ale ne ve všem, mluví o dvou nebo třech jeho mších) ; z Cainera cituje motetto »Ascendit« a =Zpěvy k průvodu na Boží. Télo « Ale právě Cainerovo motetto »Laetentur coeli« a Zelinkovo »Propter veirtatem« uvádí jako vzory nemožné, protože bezcenné, církevní hudby. Tato část Pickovy práce je n e j s 1 a b š í ; ne že bych myslel, že jeho odmítavé stanovisko k Cainerovi a Zelinkovi bylo by úpině nespravedlivé (třebaže je podáno příliš kuse), ale hlavní vada je, že Picka neprobral a neutřídil velkých prací Křížkovského, Nešverových a Sychrových. Je to š k o d a tím větší, že postřeh Pickův byl jinak velmi originální. Pak Picka ve svém díle zabývá se citáty, podle něho nejzajímavějšímí z cizí i naší hudby církevní, aby si konstruoval pojem nové, pokrokové hudby církevní. -Jsou to komposice z nové doby, ze kterých možno nadíti se potěšitelného obratu.«-') A tu takto podává Dvořáka : »Závažnou výminku zde činí církevní komposice Dvořákovy. Ty stojí však přece jen poněkud stranou, na stanovisku valně se různícím od snah, jež vyplynuly z přirozeného vývoje církevní hudby, počítajících na prvém místě se stávajícími prostředky, pokud se týče stránky exekutivní.« Jinde) píše: »Ovšem genius, jakým je Dvořák, nemůže se zajímati o všední boje reformy, o malicherné, slovíčkářské hádky liturgické. Samozřejmo, že pro něho mají větší význam jména jako: Bach, Haendel a Beethoven než Wittova motetta.« Činí rozdíl 9) — podobně jako nepřímo Stecker — mezi Wittovým -Stabat,« »Žalmem 149«, pak mší a »Te Deem, — a dělidlem tu je, že prvé dvě skladby se nevztahují k určitým liturgickým obřadům. Když byl pak podal příklady ze mše a »Te Dea,- do-kládá: »Z uvedených příkladů však doufám poznal čtenář aspoň částečně, jak vysoko stojí Dvořák v oboru církevní hudby.« 10) Z cizích skladatelů církevních cituje Liszta, ale ne správně, když praví : »Missa choralis« je nepatrné ceny hudební. Nasvědčuje tomu nedostatek polyfonie, častá unisona, nedostatek rhytmického kontrastu. lak vysoko stojí proti tomu druhá ieho mše »Missa solemnis.« Vrcholem Lisztova tvoření je oratorium »Christus.<") (Dokončení.) 41 ibidem s'r. 77. v díle DO formách hudebních« str. 20. s) ibidem str. 77. Víc o tom v mém článku =F. Z. Skuherský,« vytištěném v »Hudební výchově« roč I. 5) v díle s0 formách hudebních« str 20. 1) ibidem str. 77. Víc o tom v mém článku >F. Z. Skuherský« vytištěném v =Hudební výchově« roč. [. ') ibidem str. 157. ") ibidem str. 229. 0) ibidem str. 157. 10) ibidem str. 229. 11) ibidem str. 157. | ||||
|