|
| ||||
| ||||
|
Strana 58 C Y L? I L_ Rok 1927 všeho, co není gotické? Zastanci tohoto puritánského názoru by museli odstraniti na př. náhrobek sv. Jana Nepomuckého, náhrobek českých králů a mnoho jiného. Konečně nejde
jen o odstranění, to odstraněné by se muselo něčím nahraditi. Kdybychom i věděli z nějakého vyobrazení, jak vypadaly varhany z doby starší, neuspokojil by zase jejich tvar, nebof byly patrně renesanční. O historii varhan svato-vítských nebylo dosud nikde celkově pojednáno a domníváme se, že shrnutím veškerých nám dosud známých zpráv z pramenů málo povšimnutých před vedeme čtenářům staf z našich hudebních dějin, dosud úpině zanedbanou. Zpráva o varhanách, které dal poříditi 1255 děkan Vít,') náleží jaksi do praehistorie, nebof jedná se ještě o předchozí chrám Soběslavův. I jméno jednoho varhaníka z té doby jest známo : byl jím kanovňílt Petr, (»Petrus dictus organista«) .jenž se uvádí při roce 1277.') Kdy byly pořízeny varhany v chrámě Karlově, není známo. Jedině v tom, že se mluví při inventarisaci graduálů z r. 1387 o dvou exemplářích, užívaných pro doprovod,') ptáme positivní zprávu o existenci varhan, kterou ostatně i bez této zprávy bylo by nutno z liturgických důvodů předpokládati. Musíme učiniti skok 100 roků, abychom mohli dále zaznamenati dva varhaníky Václava z Plané (1465—1470) a Sigismunda z Budějovic (1482) rovněž kanovníky.') Inventář z r. 1483 uvádí pod č. 90. jednu knihu, z které varhaníci doprovázeli: Antiphonarius antiquus pro organo.ó) Dne 2 června 1541 vyhořel chrám, při čemž byly zničeny i varhany. Poškození chrámu mělo v zápětí čilý stavební ruch, jemuž vděčíme vznik zmíněné kruchty Wolmutovy. Jelikož v r. 1548 se uvádí varhaník Mikuláš Lescallíer,') musely zde již nějaké varhany opět být, snad nějaké provisoríum. O stavbě velkých varhan, jež byly tou dobou budovány, poučuje nás znamenitá studie architekta Kamila Hilberta, vytištěná v >Casopisu přátel starožitností českých roč. XVII. 1909.) Dle této stavěli vlastně varhany, jimiž měl býti chrám po požáru opatřen, čtyři varhanáři : Bedřich Pfannmúller z Amberka (1555—1561). Jiří Ebert z Ravensberku (1561), Jonáš Scharer z Klosterneuburku (1561—1565) a Jáchym Rudner z Budějovic (1565—1567). Základ varhan musel postaviti již Pfannmiiller, jenž ještě před montováním císaři psal, že má již na 3000 píšfal hotových. Za udržování a čištění tohoto stroje se platilo synu Pfannmiillerovu po 2 roky po 25 tolarech. Další důkaz. že Pfannmiillerovy varhany byly ihned používány, jest obsažen v cís. dekretu z 11. listopadu 1560, v němž se jedná o ustanovení varhaníka =pro nové varhany na zátnku pražském. Oným varhaníkem byl Cyprian Waldek, jehož odporučil jeho bratr Buryan Waldek za svého nástupce. Buryan Waldek byl, alespoň z počátku, druhým varhaníkem, nebof v r. 1556, kdy z Vídně o místo varhanické v Praze nebo v Kutné Hoře žádal, bylo mu sděleno, že místo mu lze zadati teprve po smrti dosavadního varhaníka Mikuláše Lescalillera. Od této podmínky muselo býti později upuštěno, nebof ve své žádosti z října 1559 nazývá se Buryan Waldek sám varhaníkem na zámku pražském«, ačkoliv Lescaillier tehda ještě žil ba víme, že ži, ještě v r. 1561, kdy již působil Cyprian Waldek.') Snad byl Lescaillier tou dobou již služby neschopen. Když se tedy na varhany Pfannmiillerovy hrálo již od r. 1560, bude se čtenáři zdáti zajisté divné, že na nich pracovali ještě další 3 uvedení mistřj. Odpověd' na to jest snadna: arcivévoda Ferdinand, tehdejší místodržitel, se o varhany velice zajímal a stále naléhal na další jejich rozšíření. V dopisu z 29. srpna 1565 chlubil se do Vídně, že stroji tontuto sotva kde v celém křesfanském světě bude rovno, že je vše skorem již hotovo, až na 2 rejstříky ...10). Nebylo tomu tak, nebof stavba byla dokončena tenr.ve v listopadu 1567 1) Fontes rerum bohemicarum II, 293. '- Dr. Ant. Podlaha: >Series praepositorum, canonicorum ...~ v >Editiones< sv. X. str. 17. Podlaha-Sittler: >Chrámový poklad u sv. Víta v Praze= (V Praze 1903) str. XLIX. pod č. 12: >quibus organi5tae utuntur.< Podlaha 1c. str. 101, 111. 6) Podlaha-Šittler ]c. str. LXXXIX. 7) Tomel{: Dějepis města Prahy, díl XI. (V Praze, 1897) str. 412. 8) Srovn. tento spis str. 1—17 a 41—47. Pojednání Hilbertovo jest zpracováním registr. otištěných v >Jahrbuch der Kunsthistorischen Sammlungen des allerh. Kaiserhauses.« sv. V., X., X[. a XII. ") Sfudien zur Musikwissenschaft. Beihefte der Denkmaler der Tonkunst in Osterreich (Wien, Universal-Edition A. 9.) článek Alberta Smijerse >Die Kaiserliche Hofmusik-Kappelle von 1543—1619.« Seš. VI[. str. 118, 119 a seš. VIII. str. 195. K vyvarování omylů budiž zde podotknuto, že žádný z těchto tří nebyl varhaníkem >císařské kapely,« nebo( těmi byli: Hans Gravendorfer (1542—1545), Christof Kršl (1546—1563) a Jakob Buns (1551—1564) Bratří Waldekové známi byli již Winterovi (Život cír: evní str. 184.) 0) Beiheft VII., str 109. Pešina z Čechorodu píše ve svém Phosphorus septicornis na str. 97: insigne opus, cui non facile invenitur par.= | ||||
|