|
| ||||
| ||||
|
Rok 1927 C Y 6t I L Strana 59
a v specifikaci, kterou Rudner podal v r. 1570, domáhaje se zaplacení, dočteme se, co vše jen jím samým bylo přiděl-"no. Jeho zpráva zní takto 2 skříně k p e d á 1 ů m, na kterých velké principály stojí, s 20 rejstříky ; v č e 1 e v a r h a n p o s i t i v se skříní a 3 rejstř:ky, vzduch k této skříni zavedl od velkého stroje, rejstříky k přitažení a zastrčení ; k pozounům spojku z manuálu a 10 rejstříků k tomu; dále p ř e d n í p o s i t i v se strojem spojil, k vypouštění vzduchu z -něchů rejsířík zařídil ; z a d n í, n e h o t o v ý p o s i t i v dokončil a novou skříň k němu s pozouny a lesními rohv udělal sem též 12 rejstříků ; vzduch z měchů po všem stroji rozvedl a k zadnímu positivu rejstříky přidělal; pedály zřídil a klavír upravil, pak k pozounům a velkým rohům 3 hlasové regály přidělal, aby se k ostatním hlasům hodily a konečně celé dílo sestavil a v nové ladil l') Jak r, `me této, poněkud nejasné zprávě rozuměti ? Především bude dlužno si uvědomiti, že ...;hany se skládaly v starší době z dvou, od sebe úpině oddělených částí : jedna, větší byla přistavěna ke stěně chrámu, jež jej uzavírala na západ druhá část menší stála ve středa chorového zábradlí. Ona větší část bývala třídílná : po slranáci- stály »věže• s velkými principálovými píšfalami v prospektu, střed tvořila nižší »prsa«. Ve věžích byl umístněn hlavní stroj a pedál ve středu prsní positiva, (t. j. 3. manuál). Pod ním byly manuály, tak že hráč měl před sebou prsní positiv, v pravo a v levo věže, za sebou pak »zadní positiv«, (t j. dnešní 2. manuál), nebof seděl k hlavnímu oltáři obrácen zády. Zřízení zvláštního hracího stolu mimo korpus varhan, při kterém viděl varhaník přes zadní positiv k hlavnímu oltáři, je vymožeností doby novější. (Tak tomu již bylo na př. na Strahově, jenže první positiv nespojoval věže v jeden celek, nýbrž stál.na mostě, věže ve výši spojujícím). Se všemi těmito termíny se potkáváme v popisu Rudnerově, ba mluví se zde o pedálu s 20 rejstříky, o manuálu s 10 rejstříky, o zadním positivu s 12 rejstříky a o předním positivu s 3 rejstříky. Dle toho měly varhany nejméně 45 znějících rejstříků, pravím »nejméně=, nebof sotva lze předpokládati v prsním positivu jen rejstříky 3. Dále vidíme, že varhany měly nejméně 7 hlasů jazyčkových a sice: pozoun v pedálu, zadním a předním positivu, lesní roh v zadním positivu a 3 regály v pedálu. »Velký= principál (v pedálu) byl rozhodně 16' a stál ve 2 skříních, t. j. na 2 vzduchovnách. Když takto jest zcela jasně vyslo,,,eno, že varhany měly 3 manuály, překvapuje dekret z r. 1581, jímž se Albrechtu Rudneravi, synu Jáchymovu, nařizuje, že má »oba« klavíry, totiž velký stroj a zadní positiv, tak spraviti, aby velký stroj příliš hluboko nezapadal a přes to zadní positiv šel lehce. Také v r. 1586 vytýká Jeho Veličenstva císaře římského varhaník Luython, že zadnímu positivu a velkému stroji nedostává se potřebného vzduchu.") O před-ním positivu se nikde nemluví, bud proto, že se svými 3 rejstříky, (asi nebyly tyto jen plus, Rudnerem přidané), nepotřebo:,al mnoho vzduchu anebo že >klavíry-na se nazývaly pouze ony manuály, jež měly 8' principál; (v positivu býval totiž principál vždy jen 4' ba i 2'). Tím se dotýkáme nevkusného sporu, jenž vznikl opravou varhan Jáchymem Rudnerem. Luython stále útočil na varhanáře, kdežto dómský varhaník Achác Goltzig a druhý dvorní varhaník Pavel de Wuinde se varhanáře bud zastávali anebo hleděli se tomu obojetným posudkem nějak vyhnouti.33) Tolik jest jisto že stroj po opravě mladšího Rudnera byl přílis vysoko naladěn, což dosvědčil kapelník Filip de Monte, jemuž ono vysoké ladění vadilo při provozování polychorních (!) mší, o jejichž provozování bychom neměli bez této zprávy ani potuchy. Polychorní mše, kde varhany zastupovaly jeden sbor, se provozovaly ale ještě v r. 1672-1679, kdy vzbuzovaly obdiv tehda v Praze dlícího císaře Leopolda I.") Poslední 11) Hilbert Ir. str. 5—7. 12) Beiheft VII., str. 112. Zde připojuji též některé zprávy o Albrechtu Rudnerovi, které jsem nalez roztroušeny v různých pramenech. Rudner bydlil na Starém městě v domě nU zvonu= (dnes č. 605) a stavě 1576—1574 varhany v kostele P. Marie před Týnem (Dr. Teige: Základy starého místopisu Pražského — V Praze 1910 — sv. I. str. 493 č. 188), 1576 dokončil »Albrecht varhaníka, tedy patrně týž, stavbu varhan u sv. Mikuláše na Starém městě (ib. sv. I. str. 119 č. 170). V letech 1594, 1605, 1608 a 1610 provevedeny byly opravy týnských varhan, snad veskrz jím, alespoň v prvých 2 případech se uvádí (1. c. 1. sv. str. 493 č. 188, str. 497 č. 208, str. 506 č. 227, str. 510 č. 233. Proč dostal v r. 1571 od císaře dar z milosti částkou 5 zl. není udáno. (Beiheft IX. str. 62). Od 16. března 1605 jest veden až do smrti Rudolfovy jako =concorderoa (ladu) mezi členy císařské kapely (Bačk. VI. str. 150). 13) Goltzig, piivodně pozounista, stal se po smrti Cypriána Waldecka 1569 jeho nástupcem. Viz o tom Beiheft VII sir. 140. 1') Pešinova nMemorabilíaa, vyd. Dr. Podlaha v =Editionesa sv. XIII. str. 31, 32, 55, 56, 59, 87, 88. | ||||
|