|
| ||||
| ||||
|
Strana 68 C Y R I L Rok 1927
nebo profesorem, každý musil se učit a to od zvonařů. Nebylo jednotnosti, bylo třeba se teprve zapracovat. Z jeho řeči bude zajímati především, že naprosto odmítá zvony ocelové, odmítá zvony, které nemají čisté spodní oktávy, zvony se septimou jako méněcenné mohou se nanejvýš jen trpěti, a podává zajímavou klasifikaci zvonů podle dobrých a špatných vlastností. Dobře se zmiňuje o tom, že »zvon mluví« a řeč ta je závislá na vlastnostech jeho. Ke každé řeči se přimykala obšírná a zajímavá debata, jíž se účastnili nejen experti, ale i zvonaři. Odpoledne mluvil kapelník Berberich na thema: »Hudba zvonů« a pojednával při tom o pěti bodech, totiž zkušenostech expertů v té příčině, o zachování starých zvonů, zkoušení nových, o volbě zvonaře, o žebru zvonovém. Nejzajímavější byl odstavec jeho řeči, v němž za naprostého souhlasu všech přítomných zdůraznil, že zvon není nic jiného, než hudební nástrot a z toho stanoviska musí býti oceňován, jeho umělecká cena, v zavřené věži docela problematická, je teprv v druhé řadě, a nesmí býti naprosto na závadu, aby byl odstraněn zvon, který jako nástroj hudební nevyhovuje. Vzpomínám na praxi u nás, kde se na zvon dívá v první řadě jako na museální předmět a na snahy, bez ohledu na hudební jeho kvalitu věnovati první pozornost umělecké výzdobě zvonu. Měli zastanci toho názoru slyšeti zkušenosti expertů a poslechnouti k jakým nehoráznostem tu docházelo. Kde to platilo, došlo k tomu jako u nás. že často hudebně méněcenné zvony pro nějakou uměleckou linku, která mohla býti otištěna, zůstaly na věži a dobré zvony zmizely. A nyní s takovými nepodařenými nástroji hudebními je nová potíž, jak je dopiniti na nové dobré zvonění. (Příště dokončení). V. Říh. Týden katolické hudby církevní na světové hudební výstavě ve Frankfurtu n. M. q rámci světové hudební výstavy, jež byla letos uspořádána ve Frankfurtu n. M. a nesla celkový název »Hudba v životě národů«, stanoven byl ve dnech od 19. do 26. června týden katolické církevní h>>dby. Celá výstava byla velkým činem kulturním; v několika řádcích našich není možno popisovati ji důkladně a podrobně; k tomu by bylo zapotřebí obsáhlé brožury. Nám jedná se pouze o církevní hudbu v týdni, který jí byl věnován. Byly to většinou cyklické produkce. Súčastni[y se jich jednak frankfurtské kostelní sbory, dále pak sbory chrámové jiných měst, mající znamenitou pověst. Týden tento tvořil jakýsi přehled vývoje kat. církevní hudby, podával ukázky chorálu, motet z různých dob, mše klasické i moderní a korečně hudbu varhanní a nejvyšší metu hudby duchovní, oratorium. Slavnost byla zahájena 18. června večerní pobožností v místním dómu latinskými zpěvy z doby adventní a vánoční. Frankfurtský dómský sbor přednesl Hasslerovo 5h1. yDomine, Daminus noster«, Handlovo 6h1. »Emitte, DomineR, Rtieinbergerovo »Rorate coeli«, Brucknerovo 7h1. »Ave Maria«, dále sbory od Marenzia a Tantum ergo od Brucknera. Slavnostní úvodní řeč promluvil Dr. K. Weinmann, generální předseda -Všeobecného Caeciliánského spolku« o úkolech a vlastnostech kat. círk. hudby. Několik varhanních čísel (řid. konservatoře z Karlsruhe Phillip) tvořilo závěr i provedení sborů bylo výborné, polyfonie průhledná, ale některá tempa příliš rozvláčná. Tentýž den ve večerním koncertu byly provedeny symfonické skladby moderních skladatelů církevních a sice Messnerova II. symfonie a Philippova »Mše mírová«. První je skladba programová, líčící mistrně život a smrt Savonarolly, tohoto velkého reformátora a zanechala hluboký dojem. Mše Phillipova je jakási symfonie sborová, skladba svérázná a barvitá, stojící ovšem stranou liturgické hudby církevní. V neděli 19. června byly produkce v 9 kostelích frankfurtských. Na pořadu byly: Palestrina, mše D Iste confessor-, Mozart »Korunovační mše«, Rheinbergerova » Missa de S. Crucis«, Brucknerova e moll (tato provedena byla opětně ve středu na to v koncertním sále), mše od Gollera, Griesbachera, Kocha a Lemachera. Slyšeli jsme pouze Mozartovu Korunovační« ve velmi dobrém podání; orchestr poněkud kryl sbor. Na to byl koncerí na velkých výstavních varhanách Walckerových (prof. Phillip hrál Bacha, Regra atd. a velmt duchapině improvisoval). Večer opět pobožnost v dómu motetta doby postní a velkonoční, Witt, Filke, Renner, Caldara »Stahat Mater« a »Adoratio Crucis= od Erlemanna. Poslední dvě s prův. orchestru. Orch. doprovod nebyl prvotřídní a na druhém místě jmenovaná skladba má málo přitažlivosti. Na to zpíval v konc. sále dómský sbor z Mnichova velmi | ||||
|