|
| ||||
| ||||
|
Rok 1927 C Y R I L Strana 69
oduševněně a propracovaně, jemuž bych přiřknul primát všech zdejších produkcí. Přednášeny byly, ukázky německé sborové písně duchovní a solové cykly duchovních zpěvů, mariánský cyklus Phillipův a Lemacherovy »Písně o Bohu<. l Ilavně poslední hluboce dojímaly. V pondělí zpíval mnichovský sbor dómský (dirig. prof Berberich) skvěle Rheinbergerovu mši Es dur a vložku »ConstituesK svého dirigenta Třetí církevněhudební pobožnost přinesla latinská motetta času svatodušního a o Božím Těle (frankfurtský á capella sbor) Na pořadu: Clemens non Papa »Ascendit Deus«, Orlando »Recordare«, Ingegneri »0 bone Jesu«, Vittoria »]esu dulcis« a Lemacherovo »Veni creator«. Pak produkce varhanní. Toho dne večer zpíval opět mnichovský dómský sbor; většinou klassická motetta holandská, nizozemská a německá. Opět bylo možno potvrditi vysokou úroveň a velké umění tohoto sboru, jakož i pojetí skladeb jeho dirigentem, který v přátelském posezení po koncertu jevil velký zájem o českou hudbu církevní. V úterý nastoupil dómský sbor z Kolína n. Rýnem (diríg. prof. Mólders a varhaník Bachem, jenž patří mezi přední virtuosy německé, což potvrdil jeho do olední koncert v Bachově síni v dílech Bachových, Franckových, Grabnerových atd.). Dómský sbor kolínský zpíval ve večerním koncertě nesnadná motetta Brucknerova »Christus factus est«, »Os justi«, »Ave Maria« a téhož mši z e-moll. Sbor jmenovaný má v sopranech a altech pouze hlasy chlapecké, které sice pině zní, ale velmi snadno se unaví a velké výšky, jichž je u Brucknera nadbytek, namáhavě odzpívávají. Celkové, asi 40členné sborové těleso je ovš-m znamenité — důkazem toho bylo provedení »Mše tříkrálové« od Koenena den na to v dómu s polyf 6h1. vložkou Hallerovon a ve čtvrtek Palestrinovy »Missa Papae Marcelu«, která ve svých monumentálních, jakoby z kamene tesaných rysech, znamenitě tomuto trochu těžkopádnému sboru přiléhá a byla pinozvučně i motivicky přesně vypracovaně zpívána. Tohoto dne měla přijeti »Capella Sixtina« z Říma se svým dirigentem L. Perosim. Bylo velkým sklamáním pro odborníky, kteří s napjetím právě tento sbor očekávali a jehož pořad byl již přesně stanoven, vzíti na vědomí zprávu o jeho odřeknutí. Mně bylo tvrzeno den před tím, že sbor právě zpívá. 1 pospíchal jsem ze zoologické zahrady, abych přišel v čas do koncertní síně. Byl již počátek koncertu a vyposleuchal jsem tři polyfonní skladby na schodech galerie v domnění, že zpívá římský sbor. Zatím však to byl frankfurtský sbor á capella, který převzal dvě úvodrií čísla. Přece jsem tedy - aspoň suggestivně -- »Sixtinské« slyšel. Na místo nich zaskočil kolínský sbor dómský a přednesl řadu starých i moderních nrotett. 1 zde rněl kolínský sbor těžkou posici oproti mnichovským s jeho měkkými dámskými hlasy a s živějším, plynnějším provedením; po svém markantním způsobu s charakteristickými, jemu vlastními značkami, zhostil se však kolínský sbor hlavně po stránce pře né:,o motivického vypracování čestně svého úkolu. — Vedle toho byly konány každodenné přednášky o círk. hudbě, v nichž mnoho bylo probíráno příliš theoreticky, než aby se to dalo přenésti s úspěchem na praxi. Místo druhého ohlášeného koncertu sboru six!inského zaskočil houslový virtuos Rebner a varhaník Bachem. Pisatel se koncertu nesúčastnil navštíviv výborné provedení Wagnerova »Bludného Holandana« ve frankfurt, státní opeře. Večer páteční byl vrc~iolem všech dosavadních produkcí Veškeré p vecké spolky frankfurtské spojili se v mohutné sborové těleso (asi 250 hlasů čítající) a provedly za vedení prof. Gambke s průvodem velkého symfonického orchestru Pierného oratorium »Sv. František«. Dílo francouzského skladatele je duchapině vystavěno, mnohá místa povznášejí do sferických krajů. Hudba tato zní často, jakoby byla od všeho pozemského odloučena. Jsou tu sborové i orchestrálně virtuosně vybudovaná místa, vroucí melodie a dramaticky vyhrocené scény. Pierné na rozdíl od svých dřívÉjších oratorií velmi často plave ve vodách francouzské moderny. Zdá se skoro, jakoby se do ní nutil; jisté že starý pán v tomto směru nevyrostl. Všude je vložena přemíra t žkostí, jež zmoci bylo sboru, solistům i orchestru tvrdým oříškem. V solovýclt partech vynikali pěvci opery frankfurtské. Provedení bylo akademickv přesné. Skladba se některým némeckým odborníkům nelíbila, snad proto, že je francouzského původu. Ohromný sál Hippodromu byl do posledního místa napinén. — V sobotu časn z rána byl referent nucen odejeti. Dle programu byl uspořádán ješt jeden večer círk. hudby, v němž zap°i frankfurtský dómský sbor více motett a Regerovo Te Deum. V neděli zpíval ješt~ dómský sbor solnohradský, ponejvíce klassiky a ukázky vídeňského baroka. Poslouchati po celý týden výhradné hudbu církevní s její složitou polyfonií a relativn , stále stejným zvukem, není malým úkolem Vyžaduje to značného duševního napletí, jež konečně vyčerpává. Ještě po týden se mi motaly ve dne v noci v hlav vokální hlasy v divé směsici. Je viděti, že i toho krásného, cenného a vznešeného moc škodí. | ||||
|