|
| ||||
| ||||
|
Strana 74 C Y K I L Rok 1927 D. F. Cabrol
Tři velká liturgická svěcení: svící hromničných, popela a ratolestí. IV. Svěcení ratolestí a průvod o Květné neděli. (Dokončení) cvw irj větná neděle je bezesporně jednou z nejdůležitějších celého roku. Osmělujeme se skoro klásti ji vedle Hodu Božího velikonočního a svatodušního. Nepostupuje svého místa žádné neděli, ani nahodilému svátku, nechf by byl jakkoli slavnostní.') Církev sv. nám tím na-značuje, s jakou zbožností a péčí ji máme slaviti. Jako Hody Boží velikonoční a svatodušní, jimž ji rádi připodobňujeme, připomíná nám jednu z největších událostí z historie našeho vykoupení, časnou poctu našeho Vykupitele, počíná slavnostně ten týden, který je především svatým týdnem, největším týdnem roku. Tuto stránku historie našeho Spasitele nám vypravují třj evangelisté skoro týmiž slovy a také svatý Jan. (Mat. XXI., Marek XI , Lukáš XIX , Jan XII). Důležité okolnosti jsou tytéž; změny jsou zajímavé, ale zde nemožno se u nich zastavovati. K vypravování evangelia při svěcení ratolestí stačí nám odkázati čtenáře na jeho missál a modlitební knihu. Tato stránka je citována podle sv. Matouše, ale vidíme, že narážky jsou dělány na text sv. Jana. Jest samozřejmo, že toto evangelické vypravování, které se obejde beze všeho výkladu, je jádrem všech obřadů při svěcení ratolestí. Vstup našeho Spasitele do Jerusalema se udál ve výroční den Květné neděle a možno pozorovati, že liturgie. která zanedbávala chronologii v životě našeho Spasitele v době postní, sleduje ji nyní skoro hodinu za hodinou po šest posledních dní jeho pozemského života. Tento den je označen velikým triumfem, možno říci, že jediným, který měl Ježíš na zemi před svou smrtí. Ostatně triumf bez zítřku, který, jen pobádal všechny jeho nepřátele, aby uspíšili hodinu jeho smrti. Ježíš opustil Bethanii, kde se zastavil na své cestě do Jerusaléma a kde se udála hostina u Simona, 10. dne měsíce Nisanu; ubíral se do Jerusa léma. V Betfagé (dům fíků), ve vesnici položené, jak se myslí, mezi B: thanií a horou Olivetskou, poslal dva učedníky, aby přjvedli oslici a oslátko; vstoupil na oslátko a v tomto průvodu jako král pokoje vstoupil do svého města Jerusaléma. Antifony zpívané při průvodu, založené na textu evangelia, nám popisují velmi živě hnutí a volání davu: kladli své pláště na oslátko a posadili na ně Ježíše. Druzí prostírali svoje oděvy na cestu, jiní sekali ratolesti se stromů. Lidé jdoucí vzadu volali: »Hosanna=! požehnán budiž. jenž přichází ve jménu Páně! Požehnán budiž trůn Davida, otce našeho! Smiluj se nad námi, synu Davidův, atd. Svěcení ratolestí a průvod jsou jen zdramatisováním tohoto vypravování, zcela jako na svátek Očišfování P. Marie. Je to upotřebení téhož prvku jejž shledáváme velmi často v liturgii a z něhož pocházejí i Mysterie. Pozorujme že původ tohoto obyčeje je velmi dávný. Ve IV. století věřící v Jerusalémě byli vyzváni, aby se odebrali na horu Olivetskou blízko místa, kde se utvořil průvod Ježíšův. Z evangelia se čte vypravování o vstupu Kristově do Jerusaléma. Celé množství, nesoucí ratolesti palmové a olivové se dá na pochod; biskup, představující Ježíše, veden jako on na oslu až do Jerusaléma, kde v kostele sv. Anastasie se odbývala večerní pobožnost.') My nebudeme míti té radosti jako křesfané jerusalémští. abychom mohli sledovati Krista na půdě posvěcené jeho kročejemi, ale rozumíme, že toto přání přivádělo do svatého města vždy četnějsí zástupy až do dne, kdy zazněl výkřik křjžáckých výprav: »Bůh tomu chce, tato země je země křesfanská.« Známkou tohoto svátku je především znamení poutní výpravy na místa svatá, po stopách našeho Spasitele. V minulém čísle podali jsme jen náčrt obřadů, ale nutno je zde vyprávěti podrobně. Všichni, kteří jsou důvěrně obeznámeni se svým missálem či modlitební knihou, již pozorovali, že se tyto obřady přirozeně dělí ve iři části: první přede mší sv., se všemi jejími prvky, antifonou Hosannah, jež zastupuje místo Introitu, modlitbou, jež je skutečnou col- 1) Viz naše dílo : Les églises de Jérusalem, Paris 1895, str. 91. `) Jedná se zde ovšem o cenu absolutní. Vzhledem k zařazení v rubrikách, je Květná něděle nedělí velkou a mezi těmito velkými Nedělemi je privilegovanou nedělí prvního řádu. Toto rozděloní nedělí bylo ,určeno posledně bullou eDivino afflatu« a nasledujícími dekrety. | ||||
|