|
| ||||
| ||||
|
Strana 76 C Y R I L Rok 1927 Václav Miiller
Za zvony ve Frankfurtu n. Moh. (Dokončení) L ruhý zajímavý poznatek jeho řeči, vyšlé z praxe byl, že nikdy nemá se doplňovati starý zvon, nebyl-li napřed odbormkem bezpečné na svůj tón zkoušen. Co tu bylo napácháno od místních také znalců, kteří zkoušeli zvon na tóny jeho na roztodivné nástroje ani citeru a kontrabas nevyjímajíc, a konec byla potom kočičina. Obrázek jako by by1 vykreslen z naší vlasti. Co již bylo potíží se zkoušením zvonů. Tu nelze spoléhati na žádné;io hudebníka, nejméně na cestujícího zvonařských firem. A naši lidé jako by byli hluší, až když je zle, potom to má expert napravovat. Takovým. jistě při přednáš e znělo v uších. A potom ještě o úřadě expertů promluvil zajímavě. V čem v Německu jsou před námi, jest, že experti mají také úřední charakter státní. Na to se u nás ještě nepřišlo. Co dávno měl učiniti stát, provedla u nás vrchnost duchovní. Těžký je úřad experta, dobře to charakterisoval Berberich, že není ani úředníkem far, ani prokuristou firem, ale musí míti srdce pro oba. Mám li ještě shrnouti posudek o řeči kap. Berbericha, jehož působení v Mnichově je každému Cyrilistovi, zajímajícímu se o zahraničí dobře známo, mohu říci, že vyházela z praxe a dobře odhalovala nedostatky, které ve příčině zvonové otázky se pocifují. Dobře jistě přiléhalo jeho napomenutí, že nemá se ve zprávách o zvonech příliš plýtvati superlativy o kvalitě zvonů, vždyf ani netlepší zvonař neulije samé prvotřídní zvony, zajímavá byla jeho stížnost, že konkurenční boj často svádí firmy zvonařské k tomu, aby užily špat nějšího kovu, že není jednoty ve příčině tolerance pro kovy uvádí příklady, že se při-pouští tolerance až 5°/,, že se lije příliš chladně, aby neubylo drahého kovu čímž se stává tón znovu zastřený a slabý a mnoho jiného, co svědčilo o lásce ke zvonům, jež nazývá instrumentum aeternitatis Na konec pak důtklivě doporučuje aby žádné zvonění nezůstalo bez předchozí kollaudace, To je jistě výstraha, které by si měly duchovní povš,mrrouti také a nás. Ačkoliv u nás i njd. konsistoře aspoň některé, totéž nakazují, je mi z praxe dobře známo kolik ještě zvonů zavě í se na věže bez kollaudace. Ještě to není na pro-spěch těchto instrumentorum aeternitatis. V této schůzi pozdravil shromáždění také jménem svazu německých zvonařů p Kurtz ze Stuttgartu a jménem téhož Svazu vyslovil požadavky zvonařů, jak vyšly z jejich schůzí zvonař Hahn z Landshutu Zádají, má-li ušlechtilé řemeslo (edles Handwerk) jak jme nuje zvonařství, kráčeti ku předu, aby byla úzká součinnost zvonařů s experty, třeba přede-vším, aby rozptýlila se mlha, která zastírá doposud mnohé požadavky nauky zvonové, třeba aby bvlo dosaženo jednoty v požadavcích jednotného názvosloví, jednotného dělení tónů, při čemž navrhuje, aby na 4 části dělil se půltón, nikoliv tón, protože půltón je přirozená jednotka s kterou zvonař pracuje, žádá, aby experti pracovali bezvýminečně s ladičkami, upozorňuje, že třeba stanoviti, který tón ve zvonu je rozhodující, ve příčině žebra při-mlouvá se za žebro lehké, protože prý, je-li žebro zvonu slabší, snáze se rozezvučí, mimo to pak navrhuje, aby zvláštní komise byla zřízena z expertů jež by projednávala se zvonaři všecky věci. které se naskytnou a potřebují rychlého vyřešení. K těmto řečem pojila se zajímavá přednáška známého odborníka a budiž zde také mimochodem řečeno výborného katolíka smýšlením i životem Dra. H. Loebmanna z Lipska jenž z praxe snažil se své zkušenosti podati v některých specielních otázkách, jako zda má se užívati těžkého nebo lehkého žebra, při čemž ukazuje správně, že v tom musí rozhodovati místní poměry. Mluví o tom, co rozuměti resonancí zvonů, mluví o otázce srdce zvonového, o intonaci zvonů a doporučuje, aby v každé osadě byl napřed pořízen určitý plán pro celé zvonění a podle toho aby se pak postupovalo nyní i v budoucnosti. Při té příležitosti dotýká se též otázky ladéní zvonů. Prohlašuje, že se vrací sám také k starérnu katolickému způsobu ladění t. zv. melodického, nebo melodicko harmonického a prohlašuje, že druhé vydání jeho spisku vydaného u Breitkopfa a Hartla v Lipsku bude obsahovati tuto přirozenou korekturu, která ostatně je vysvětlitelna, když církevní rada protestantská v Německu vydala přímo zápověd pořizovati jiné ladění v protest. chrámech nežli ladění harmonické, jedině prý čistotě víry odpovídající. Ostatně kdo zná novější literaturu zvonovou nejen německou ale v poslední době objevivší se v Italii, Polsku, Jugoslavii, Francii atd., ví že to je stanovisko všech katolických znalců, kteří vlastně se vracejí k praxi starých nejlepších zvonařů středověku i novo- | ||||
|