|
| ||||
| ||||
|
Rok 1927 C Y R I L Strana 77
věku. Hájiti harmonického ladění dnes výhradně a dávati mu přednost nebude zaisté nikdo. Kolik zajímavých otázek a kolik důležitých poznatků. Je patrno, že všude, kde běží o hromadné pořizování válkou zničených zvonů. vynořují se tytéž otázky, tytéž obtíže a volá se po stejných prostředcích. Poslední den věnován jednak přednáškám. jednak konečně závaznému přijetí návrhů z debat vyšlých Přednášky konané v síni kinematografické proto, aby mohly býfi promítány obrazy, počaly obšírnou debatou o názvosloví hudebním pro zvony, při níž obšírněji pro-mluvil také frankfurtský kampanolog senior prof. Kar. Hartmann, jenž předčítal z hotového, dosud však bohužel neuveřejněného velikého spisu o zvonech kapitolu o t. zv hlavním tónu Po něm mluvil prof, vysoké školy pro církevní hudbu ve Vídni Dr Weissenbáck o resonanci zvonů, kterou probral dopodrobna a ukázal pak světelné obrazy fotografií fonografických snímků, na nichž zachyceny byly vyznívající tóny zvonů. Tyto velmi zajímavé ukázky podávaly znovu důkaz jak složitý je zvuk zvonů a jak jednotlivé složky působí na celek Odpoledne věnováno přednáškám Dr. W d nan!ia z Eichstadtu o sváření kovů se zřetelem k opravě puklých zvonů a přednášce zvonaře A. Junkra z Britonu (Vestfálsko) o tom jak zvon povstává. Po přednášká h byly pravidelně praktické ukázky zkoušení zvo ů na výstavě vy-stavených a prohl dka jejich. Na výstavě účastnilo se poměrně na celé Německo mála firem, což vysvě loval jednatel Svazu Hahn tím, že výbor výstavní pozdě se rozhodl a pro krátkou dobu nemohlo mnoho zvonařů výrobky své připraviti; hotové zvony pak objednatelé nechtěli propůjčiti. Ovšem zvony se nedělají jako pečivo do zásoby. Největší zvony vystavovala na prostranství za výstavními paláci firma Bratří Bachrtové z Karisruhe. Bylo to veliké zvonění o 5 zvonech ladných g, h, d', e', g', z nichž největší vážil 74 q Byly určeny pro Hamburk Vedle nich měl větší zvony vystaveny zvonař Otto z Hemelingen u Brem, menší Heinr. Kurtz ze Stuttgartu. Fr W. Ringcker ze Sinnu (Dillkreis) Humpert z Brilonu ve Westf. Uvnitř budovy v oddělení pro zvonařství vystavovala zvonárna Gebriider Ulrich z Appoldy v Duryňsku. Vystaven byl nový menší zvon a , potom postup prací zvonových od jádra až hotové k formě zvonu, staré zvony od XV. století počínajíc a kartony nového zvonu pro Kolínský dóm tómi C, vážící 250 q, který firma v posledních letech dodala. V tomtéž odd, lení vystavoval několik fotografií a diagramů zvonař Ringcicer ze Sinnu, a frankfurtská firma Arnberg & Co. hotovou bronz. cía a měd Bylo to tedy v té příčině dosti chudé, ale přec poučné. Všecky zvony v podstatě podobných forem, jako zvony naše. byly vesměs málo zdobené. Nanejvýš ozdobná linka u hlavy zvonu nebo ně-kolik plastických linek nahoře a u věnce zvonového, nápisy co nejkratší. Tedy opak toho co by se tak rádo uplatnilo u nás, aby zvon byl kronikou se jmény všech řárců a duchovních, se všemi možnými emblemy, ozdobami atd. Nic takového, jako nevěšíme na housle rozličné ozdoby, tak toho nepřipouští ani akustika zvonů. Kdy se to u :ás pochopí! Ještě jeden zajímavý předmět z oboru zvonařství byl tu vystaven. Na vysohé věži železné pilně hrála zvonková hra, někdy až do omrzení, Bylo to dílo firmy J. T. Weule z Bockenem a. H., k němuž dodala zvony firma Ulrichova. Celkem 25 zvonů v chromatickém postupu od es počínajíc. Pohon zvonů dál se elektricky rtufovými kontakty. Mimo bubny, které mechanicky přednášely skladby, byla tu i klaviatura, na níž bylo možno hráti a bylo toho až nadužíváno. Zvonkovou hru objednal bohatý továrník čokolády, Max John ze Saalfeldu. Zvony vážily 90 q. Ale měli jsme se zvonkovou hrou také zkušenos'.i. Zvony byly napřed pečlivě po stránce akustické vyzlcoušeny prof. Ldbmannem a ladily zúpina. Na věži často však zněly rozladěně, čehož příčinou nebyly jen změny ovzduší, ale také okolnost, že mechanickými údery kladívek, kterými se údery na zvon dějí, snadno s~ kladívka svezou a tím nebijí přesně na věnec. A tak tomu u mnohých zvonkových her, tím více tam. kde je přenos pouze mechanický, pákou a pružným pérem. Skoro se zdá, že by bylo nejlépe po způsobu holandském užítí pro zvonkovou hru srdce, jehož údery se mechanicky způ obují. Vedle prohlídky vystavených předmětů, bylo provedeno zkoušení vystavených zvonů pomocí přesných ladiček. Zajímal způsob zkoušení nárazového tonu. jak jej provádí po-mocí ladičky prof. Griesbacher ale mohu říci, že mne způsob zcela nepřesvědčil a souhlasil se mnou i prof. Hartmann a jiní rovněž. Nárazový tón přec jen nejde zachytiti ladičkou, na to je příliš složitý a také s ním i při způsobu Griesbachrově má se ozvati vyšší oktáva. Nejzajímavější bylo při tom seznámení se s prof. Hartmannem skorem již osmdesát- | ||||
|