|
| ||||
| ||||
|
Rok 1927 C Y R I L Strana 79
a poslední slovo. Poznali, že dá se dobře spojit s charakterem hudby posvátné pokrok hudby moderní ve všech jeho směrech. Prvým z nich byl profesor Karel Stecker. Jeho znamenité a nejvýš pozoruhodné dílo »Missa solemnis« je prvou u nás vydanou skladbou, která byf i stavěla částečně na ně-kterých zásadách reformy Wittovy, přece tyto nesleduje otrocky, ve které objeveny byly nové dráhy, jimiž se hudba církevní může bráti jakožto skutečné odvětví hudebního umění. Skladatel bojuje mezi dvěma proudy : kontrapunktickou práci nahromaduje leckde až k jedno-tvárnosti nebo harmonické nejasnosti. Správně tu Picka o Steckerovi uvádí, že objevil nové cesty pro zdravý vývoj církevní hudby; poměr Steckerův k reformě nepodává však dost přesně ; mše Steckerova přesvědčivě udává, že je sloučením starého palestrinského slohu se slohem moderní hudby — tak to ostatně Stecker sám vyjádřil: 3) »Sloh polyfonní slavných mistrů dojis a nejvhodnějším jeví se býti pro komposici chrámovou, než nutno jej přizpůsobiti onomu nekonečnému rozvoji, jímž prošlo umění hudební od dob Palestrinových až na dnešní doby.« Tu výtku však o dvou proudech činí Picka Steckerovi rozhodně nespravedlivě ; spojení starého slohu s prostředky projevu nové hudby světské projevil Stecker zrovna ideálně ; ovšem jeho -solemnis« není dílo na prvý pohled průhledné; leželo to vůbec v povaze projevu Steckerova, že byl hutný — nikdo nebyl tak dalek primitivismu jako právě on. Proto po-chopení jeho díla vyž iduje předem intensivního vnímání — pak nebude nikoho, kdo by si dal ujíti všechnu krásu celku i nádherných jeho detailů a sotva kdo by pak našel jedno-tvárnost nebo nejasnost. Zd i se mi, že u Picky onen poslední nevlídný úsudek o mši Steckerově hlavně metoda jeho posudku zavinila ; Picka má (chybně zajisté) jediné jenom hledisko, s néhož se na, skladbu dívá : zda a co n o v é h o skladba přináší To — tedy material — ho interesuje výhradně. Vidět je to na příkladech, kterými svoje pojednání přepinil, vidět je to i na posudcích o jednotlivých věcech podaných. Měl ideu, že německá reforma je na cestě falešné; p r o t o tak úsil,;vně hledal, co bylo n e p a 1 e s t r i n s k é h o v hudbě církevní, co souviselo s hudbou světskou, jak ji nová hudba vytvořila. Nechuf k hudbě německé reformy zavinila, že Picka přehlížel i dobré stránky její hlavně, že vykořenila nemožnou hudbu úpadkovou a že vrátila hudbu církevní ů původnímu prazdroji vší duchovní hudby. Ušlo mu, že prvé počátky pokusů o novou církevní hudbu m u s i l y být tak těžké, že první komposice m u s i 1 y být tak málo samostatné, když měla ve tvorbě duchovní hudby být přetržena dlouholetá tradice, když r á z e m tvorba ta měla se změnit a to tak, aby s dosavadní hudbou úpadkovou neměla společného n i c — krátce, že t a k o v á doba církevní hudby byla naprosto nutnou, ježto šlo o o č i s t u. To však správně postřehl Picka, se svého úzkého hlediska : další vývoj za podmínek, jak je diktovala reforma, nebyl možný vůbec; církevní hudba mohla se dále vvvinout jen ve společné práci s novou hudbou světskou; dobře vysti il, že i Witt i Stehle měli díla, kde už bylo dost vzruchu i světla a dobře na to ukázal, jak náš Skuherský prvý to byl, který zásadně se vyslovil proti reformě; jak u nás pak začali volněji komponovat (třeba, že v š e c h n ě c h, kteří o to měli zásluhu, nevyjmenoval). Ale jednostranné to hledisko mu bránilo, aby hleděl vypozorovat, j a k naši lidé vývoj lepší církevní hudby, než jaká byla v Německu, budovali. Ušly mu boje, které u sebe Skuherský prodělal od své mše opus 11 (kde komponuje ještě ve stylu haydn-mozartovském) ke mším ,quartěe a >quintě« (ve stvlu přísné německé reformy), od nich k mottetům (která jsou mi zmlazením zásad reformy novější hudbou světskou) až ke mším »brevis« a •k sv. Václavu^ — (kde se Skuherský polyfonie zříká takřka docela). Právě Skuherský (kdyby byl Picka věc posuzoval se širších hledisek) byl by ho snad piněji zaujal, byl by potom otázku jeho vlivu na naši církevní hudbu blíž objasnil. Byla by i Foersterova mše »Jubilaei solemnis« podala mu víc látky k úvahám a byl by (jistě) i jeho úsudek o mši Steckerově vyzněl daleko příznivěji. Byl by tu vytušil, čím vším nám toto převzácné dílo bylo Musilo by se mu stát patrným, ža Stecker je v příkrém rozporu se Skuherským a sice potud, že odmítá jeho skladby ryze homofonní (čtvrté období jeho vývoje), že s ním s o u h 1 a s í, pokud jde o myšlenku rozhojnit prostředky výrazové v církevní hudbě o ty, které má hudba světská (a že myšlenku tu ještě svobodněji provedl než Skuherský sám) Dále ujasnilo by se mu, že Stecker svou solemnis« provedl zásadní svůj názor, že církevní hudba nová může být jen tehdy šfastnou ve svém rozvoji, když bude novými prostředky budovat na vzorné hudbě palestrinské, která zůstane jí základem. 3) Památník na oslavu padesátiletého panování F. J. I. (1898). | ||||
|