|
| ||||
| ||||
|
Strana 80 C Y h 1 1. Rok 1927
Ostatně ani tak Steckerova myšlenka není věrným odleskem všeho toho, co o novém stylu podala jeho »solemnis«; ta povídá mnohem víc ještě; přesvědčuje nás, že církevní hudba, chce-li být dokonalou, musí i celkový způsob projevu (nejen prostředky, jak Stecker definuje) převzít z hudby světské; hlavně způsob výstavby a způsob výrazu. Ve výstavbě je to především m o no t h e m a t i s m u s, s kterým přichází hudba světská k hudbě církevní jako se zásadním požadavkem; na jeho nedostatek Skuherský') již ukázal (sám 've svých mešních komposicích však k piné dokonalosti nepřivedl); neznám mše. kde by tento princip byl proveden dokonaleji. Ze světské hudby přijala hudba církevní i celkový způsob výrazu, ten, s jakými světská hudba dovedla podávat obsah slova (zase to byl Skuherský, který mešním komposicím z dob palestrinské hudby právě nedostatečnou v ý r a z n o s t vytýkal). Výmluvně to dokládá Stecker ve své »solemnis« monumentálními závěry z -Gloria,« HCreda« i »Sanctus,« pak skvělým místem nad >Cruciftxus,« kde má pino harmonických tvarů nejvýš nových. Ale něco zvláštního tu Stecker ještě prokázal: že i ta stará palestrin-ká hudba může v z á s a d ě sloužiti i v líčení nálady za vzor ; to v místech duchovní veleby, jako třeba » Benedíctus« ; Steckerovo » Benedictus« na prvý pohled je snad jedno tvárné (neplatila právě jemu tahle výtka Pickova ?) Ale prožijte je důkladně a přesvědčíte se zcela určitě, jak hluboká a vznešená, jak ryze duchovní je ta jeho hudba. Stecker výtečně postřehl c e n u palestrinské hudby pro výraz tam kde jedná se o 1 y r i č n o s t. Toho všeho tedy Picka ve Steckerově mši neuvidél; proto nedopracoval se také závěru o vynikajícím postavení mše Steckerovy a jejím významu zrovna apoštolském. Ušlo mu, že ona to právě byla, v níž po prvé objevil se no,-ý sloh církevní, sloh schopný vývoje který po ní také u nás se šfastně uskutečnil. Dále Picka zabírá se ve své stati mší a moll od Bohumila Vendlera b) a mší -solemnis« Eduarda Treglera. »Jako u Steckera a Treglera tak i u Vendlera setkáváme se s principy moderními — píše. O Treglerovi se vyjadřuje nad to: »V té mši bych našel melodii intensivnější záře (sc. než ve Steckerově), nebof vytvořena je na základě principů úpině a čistě moderních. Skladatel pozoroval motivy tyto (sc• z římského chorálu) pouze vzhledem k jejich kráse m e 1 o d i c k é ; abstrahoval tedy po speciálně hudební stránce okolnost, že vzaty jsou z římského chorálu.« Na konec podává Picka tento svůj ideál církevní hudby Ten (pravý směr hudby církevní) vyvinul se sám sebou, nebof bude mu heslem to, co je heslem veškeré práci ve všech oborech lidského vědění, totiž že neustálý pokrok vede k pravému umění.« Dr. E. Trolda Varhany v dómu sv..vífskěm. (Kus historie, vzpomínek a časových úvah.) O varhanách u sv. Víta na hradě pražském. (Pokračování) na vřelá slova praví nám ale také něco jiného, co nás zajímá, že totiž varhany stály na hořejší části kruchty, jak ale vypadala dolejší část? Máme síce zprávu, že i tam stály varyany,') avšak ty byly pořízeny teprve r. 1732 a nepraví se, byl li jimi nahrazen nějaký stroj dřívější. Existenci takového ]ze jen předpokládati, nebof víme, že dne 26 čer- vence 1778, když bylo oslavováno narození císařského prince josefa. hrálo se na dvoje varhany, z nichž jedny převzaly úkol druhého sboru, který se tehdá pro nedostatek zpěváků nepo dařilo sehnati.') Tyto varhany XVII. stol. (ač ne ještě starší) byly 1732 toliko zatněnény strojem, který dle všeho přetrval požár v r. 1756, alespoň zprávy o jeho zničení jsme ne- nalezli. Důkaz ex silentio jest ovšem jen slabým důkazem, za to nám sloh a výzdoba skříně ') O formách hudebních. 5) ibidem str. 198. e) aDal,bor^ XXI. str. 105 1) Pešina 'Stručné popsání pražského hl. chrámu sv. Víta« str. 22 a Hilbert 1. c. str. 47. 2) Memorabilia (v Editiones XIII. sv.) str. 84, 85. | ||||
|