|
| ||||
| ||||
|
Strana 82 C Y R 1 L Rok 1927
Konečně zde bylo několik kolektivních pedálů (asi 6li, jejichž význam jsem si bohužel ne oznamenal (vím jen, že byly mezi nimi spojky). Rejstříky vyčnívaly po obou stranách manuálů z korpusu varhan, zvláštního hracího stolu nebylo, tak že hráč seděl k oltář] obrácen zády. Ze všeho toho je patrno, že varhany mohly kdysi vyhovovati k doprovodu instrumentálních skladeb, kde varhaník potřeboval jen na »Kadencs piného hlavního stroje, při doprovodu skladby hrál z očárkovaného basu. bylo li předepsáno f, na I1. manuálu se všemi 8' labiálními hlasy. příp na Ill manuálu s kopulou 8' a 4', po případě ještě s jiným T. bylo li jich po ruce. Jest patrno, že při takové hře nebylo třeba žádných charakteristických hlasů, nebof s reistřiky I manu lu se po celou mši ani nehnulo, byly stále vytaženy všechny. Tímto způsobem se hrávalo také na sv.-vítské varhany. ač hrálo li se vůbec, nebof v XIX. stol. stály zde téměř nepoužity. Josef Proksch, známý klavírní pedagog psal o tom velmi sarkasticky, jak vůbec celé jeho pojednání jest zkresleno německým šovinismem, e) že »var hany stojí v dómě jen pro pohled. Říká se prý, že jdou příliš těžce, že varhaník se musí velmi namáhat, ostatní páni se musí obtěžovat na hořejší kruchtu a tam prý že hudba nic nevydá. Proksch si v tomto článku libuje v sesmě-ňování českých hudebníků a hudebních poměrů v Čechách. — Avšak výrok o těžké hře se zakládá na pravdě. Při tom spotřebovaly varhany mnoho vzduchu, tak že jeden kalkant sotva stačil k bezvadné obsluze. Mél jsem jako hoch a student, kdy jsem se s jinou mládeží vždy dral o přístup na hořejší kůr, vždy příležitost to pozorov í, když varhany o velkých svátcích. tedy třikráte do roka se ro ezvučely, byvše hrány n istrnou rukou zvěčnělého Smolíka, chorregenta od sv. Štěpána v Praze II. Smolík, jeden z improvisátorů starého stylu, tehdá snad už jediný, býval k slavnostní bohoslužbě v dómě zván, aby na piném stroji předváděl svoje improvisované fugy. Elektrický zvon k z dolejší kruchty, kde stál sbor, k mému největšímu zármutku vždy zazněl, když Smolík byl právě v nejlepším, avšak nic na plat, musel ukončiti a sbor dole začal svoje Kyrie, Agnus nebo Pange lingua, doprovázen byv pak dále dolejšími varhanami, u nichž sedával dómský varhaník Janda. »Starý Jandap, jak jsme mu říkávali, byl skromný dědeček, skoro ostýchavý, nevyčerpatelný ve svých vzpomínkách, rád vypravoval o starých časěch »když se eště dělaly ariea, o chorreg_-,ntech, o varhanách atd Jeho čiperné malé oči zářily, když mluvil o velkých sv_-vítských varhanách, to že je stroj s kterým se strahovský nemůže měřit Janda totiž vypomáhal na Strahově tamnějšímu chorregentovi Bedřichu Folbergrovi s nímž byl velice za dobře, nebof oba působili spolu svorně v Loretě, Folberger jako chorregent, Janda jako varhaník. Folbergrův otec Jan byl předchůdcem fandovým jako varhaník v dómě ČINNOST CYRILSKÁ 1 1111111oEiEioa'1 ^^^^^^^a OBECNÁ JEDNOTA CYRILSKÁ ARCID. CYR. JED. V PRAZE. K oslavám Sv.-Václavským v r. 1929. Komitét pro slavnosti v roce jubilejním sestavil již rámcový pořad všech slavností za účasti zástupců všech spolků a korporací, které se účastnili také naši zástupci O. J. C. Uveřejníme pořad v prvním čísle příštího ročníku. Zatím jen připomínáme, že uvádí se v něm pro červenec kolem sv. Cyrila a Metoděje také Jubilejní sjezd Cyrilských Jednot, spojený s mezi-národním sjezdem hudebním. Budiž k tomu připomenuto, že třeba, aby se všecky naše Jednoty již dnes připravovaly. Pro o.lavy sv.- Václavské mimo literaturu již uveřejněnou, která bude dopiněna, vyjde také v Editio Cyril Sv.-Václavská kantáta od F. C Sychry, nač již dnes upozorňujeme. Řádná valná hromada Farní jednoty Cyrilské na Král. Vyšehradě konala se 6. listopadu 1927. Valnou hromadu, za předsedu úředním úkonem zaneprázdněného, zahájil kanovník Můller, uvítavpřítomné, vzpomenuv v úvodu úmrtí dvou členek stč. A. Atlové a K. Beckové. Po zahájení před-neseny byly zprávy funkcionářů a to jednatele, pokladníka a archiváře. Jednota tímto rokem vkročila do 14. roku své činnosti. Měla ve správním roce 9 schůzí výborových. Úkolem jejím bylo pěstovati hlavně zpěv lidový, který také nejvíce uplatňovala každou neděli a svátek při mši sv. o 11. hod. dopol. v chrámu Páně Vyšehradském. V druhé řadě zpívala též věci sborové při různých příležitostech církev- e) Viz Moisslův článek ---,Musikalisch,~ Geheimnisse aus Pragc v »Musica Divina« (Wien, Univers. Edition) ročn. 1918 str. 127. ') Po smrti Wolfově (1791) byli u sv. Víta tito varhaníci: Jan Wenzel (1791—1831), Robert Fůhrer (1831—1839), Adolf Zábradský (1839—1852) a Jan Folberger (od 1852). (Podlaha aCatal.= str. XXX[V, XXXVIII. XXXIX, XXXXI.) | ||||
|