|
| ||||
| ||||
|
CyRI1 1928 Prof. Jan Boháč
Cyrilské hnufí a jeho úkoly. yrilské hnutí u nás vyvolala v letech 80tých minulého století všeobecná snaha vyvésti církevní zpěv z tehdejšího žalostného stavu a úpadku. Mocné reformní hnutí táhnoucí jinými zeměmi, zvláště Německem, nezůstalo u nás bez ozvěny. Byl to tehdejší kaplan karlínský, Ferdinand Lehner, který se postavil v Cechách v čelo reformního hnutí a na Moravě mu podal bratrskou ruku Pavel Křížkovský. R. 1874 počal vycházeti časopis pro ;katolickou hudbu posvátnou, zvaný »Cecilie'.(. který později přijal název =Cyril«, aby tímto velikým jménem jasněji tlumočil svůj program a účel v našich vlastech. R. 1875 byl zřízen při křesf. Akademii v Praze, spolku to pro pěstování círk. umění, zvláštní odbor pro církevní hudbu a zpěv, který později rozšířil e v Obecnou Jednotu cyrilskou. Započatá reforma hbitě se šířila po vlastech našich, všude zakládány byly farní jed-noty cyrilské. Casopil »Cyril« byl tepnou, která do celé organisace zvláště venkovské měla dodávat stále dostatek životodárné krve nadšení, povzbuzení, orientaci, pokyny a dostatek církevních skladeb. Prvním redaktorem =Cyrila« byl Lehner sám. Po Lehnerovi ujal se redaktorství nynější profesor university bratislavské Dr. Orel, který je se zdarem vedl až k samému pře vratu. Od převratu rediguje »Cyrila« vyšehradský kanovník Msgre Miiller. Cyrilské hnutí u nás prodělalo svůj určitý vývoj, obvyklý, jaký prodělává každá idea. Počátkem jeho bylo nadšení, došlo svého rozkvětu, od válečných let — nezapírejme si toho — začal jeho úpadek a dnes? — nevím, snad z toho úpadku povstává, ale těžce — pomalu. Je mnoho neutěšených okolností, které ztěžují jeho opětný rozmach. Nejvážnější, mnohem pádnější než všechny neutěšené sociální poměry našich kůrů, zpěváků a chorregentů, jest nedostatek lásky ke zpěvu, nedostatek idealismu a obětavosti. Potřebovali bychom, aby se nám v tom směru vrátily doby velikého nadšení a obětavosti minulých, hodně minulých století, doby vzniku a rozkvětu literátských bratrstvech, a při nejmenším aspoň doby let 80lých — 90tých minulého století a počátky století našeho, kdy ještě hrubý materialismus a falešný pokrok nepotlačoval náboženského nadšení v té míře, jako dnes a kdy nezatarasoval cestu do chrámu a na chrámový kúr. — Veškerá činnost cyrilská točí se kolem chrámového zpěvu. Jaké nadšení je pro zpěv, takový je stav církevního zpěvu. Nadšení však vychází z pochopení a proto musíme chápati význam zpěvu církevního, abychom pro něj potom měli i nadšení. Církevní zpěv. Umění je jedna z nejkrásnějších stránek lidstva; kdekoliv se projevuje, jeví se v něm nejlepší stránka jednotlivce i celých národů. Vyjadřujet se jím tužba po znázornění a do-sažení vyšších, nebeských zájmů a citů člověčenstva. Zpěv jest nejsilnější umění. jest nejmocnější a nejzřetelnější projev pohnutého srdce. Zpěv jest slavnostní mluva srdce. Ve chvíli, kdy srdce lidské překypovalo nevšední radostí nebo nesmírnou bolestí a kdy nestačilo mu už pouhé slovo, zrodil se na rtech lidských zpÉv. Kdy však může nastati nejmocnější pocit obdivu, radosti a bolesti lidského srdce než když srdce obdivuje Boha a jeho dílo, roztouží se láskou k němu anebo zapláče nad svým nevděkem k němu? A skutečně nejstarší zpěv lidský byl asi bud chvalozpěvem na Boha, písní lásky k Bohu anebo hlubokým miserere, voláním o smilování a odpuštění Potvrzuje nám to aspoň historický fakt, že se zpěvem se setkáváme v bohoslužbě nejstarších národů. V bohoslužbě národa israelského zpěv hrál důležitou úlohu. Králové David a Salomoun povznesli jej na nejpřednější místo bohoslužby. Podobně v bohoslužbě křesfanské zpěv zaujímá nejprvnějši a nejpřednější místo. leště nestály nádherné cnrámy. ba ještě ani v domech římských a katakombách ne-připravovala církev míst bohoslužebných a již přece dávno v památném večeřadle jerusalemském sám Kristus Pán slavil první nekrvavou oběf nového zákona za zpěvů žalmů a díkůčinění, jak se dovídáme z evangelia sv. Matouše v kapitole 26. Svatý Pavel v list | ||||
|