|
| ||||
| ||||
|
1928 C Y R 1 L 5
bylo podružné. Vychovati varhaníky v poctivé umělce, dáti jim i pojem o pravém umění a zejména o umění chrámovém, tof kdo jest ho schopen, třeba pokládati za jednoho z největších nejen technický základ, ale výkon opravdu veliký a toho, dobrodinců lidstva. (Příště dokončení) Dr. D o b r o s 1 a v O r e I (Merán, Vánoce) Max Springer. ~f Wirtenberska pochází. Byl novicem beuronských benediktinů, ale na radu předsta- vených vystoupil pro slabé zdraví, jež podlomeno býti mohlo přísnými regulemi. Zůstal v řádu jako světský varhaník v Praze. Záhy získal zvučného jména v široké obci i mimo-pražské mezi umělci jako vynikající improvisátor. K jeho koncertním produkcím o nedělích v Emauzském kostele po slavných bohoslužbách zdaleka přijížděli znalci — a chválili. Nám imponoval jeho stylový doprovod chorálu, který přednášeli benediktini v presbytáři s chlapeckým sborem při kantátě a při círk. hodinkách. Nic takového, jako doprovod Wittův v homofonní diatonice, nic takového jako moderní hledání Griesbachrovo. Harmonické vyjádření tónického a vokálního akcentu přirozeně splývalo s melodickým útvarem, jež považoval Springer jako harmonickou jednotku, pod-loženou přilehavým akordem. Melodická vina jedna spájela se s následující v jednotný celek Springrovým uměním, jež umělo vždy nalézti v průvodu pravou náladu jásavého Gloria, vážného traktu a prostičké antifony. Nevázal se na cantus firmus ve svrchním hlase. Tu zněl v tenoru, tu v pedálu, tu jen od bratří v choru, aby Springer v bohaté polyfonii jej podmaloval a podepřel. Škoda. že nebylo ještě tehdy možno zachytit jeho průvod žalmů ! A vše v jediné dominantě po celou bohoslužbu. Umění transposiční mu bylo hračkou, na něž vůbec nemyslil. V tomto stylu zpracován i jeho průvod varhan ke G r a d u a 1 u vatikánské edice (Řezno, Pawelek), v němž není stopy po starém principu, podle něhož každá nota do-stala svůj akord. Těžkopádnost nahrazena plynulostí, akordické slepování zaměněno za skutečné uméní v novém duchu. Springer ovládal dokonale teorii chorálu, hlavně jeho zásady r y t m i c k é, jak svědčí jeho spisy.') Průpravou k chorálu edice vatikánské byl mu beuronský chorál, který se na-učil ovládati ve škole benediktinské. Známy mu byly různé ty hypothesy o rytmice chorálu, od volného rytmu až ke škole mensuralistů. Šel střední cestou, fixoval v p ř e p i s e d o m o d e r n í n o t a c e na základě jasných principů rytmiku chorální melodie a pak tuto rytmiku přenesl i do svého průvodu, ji vyjádřiv harmonickými prostředky.') Jeho G r a d u a 1 e p a r v u m 3) v moderní notaci spolu s K y r i a 1 e rozšířilo znalost vatikánské edice po Evropě a mělo vydatný účinek i v oblasti Obecné Jednoty Cyrilské, to jest v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Springrovo Graduale parvum vydáno také v č e s k é m rouchu, s českým, volným překladem liturgických textů. Rovněž tak bylo vydáno pro nás samostatně K y r i a 1 e se stálými částkami chorálu edice vatikánské, jež se dostalo péčí Obecné Jednoty Cyrilské i do malých osad, kde varhaník měl porozumění pro nové směry. Přišla po převratu vina h y p e r n a c i o n a 1 i s m u, která se zřekla latiny jako liturgického jazyka, chtěla zahodit starou pěveckou kulturu českou, která vykazovala za dob Arnoštových zlatou dobu latinského chorálu a od XV. století podávala skvosty vícehlasé polyfonie v jazyku latinském a ovšem též českém. Ale tato vina měla přece i výsledky dobré, odhodila zbytky h y p e r k o n s e r v a-t i s m u a uplatnila se souhlasem Apoštolské kurie mateřský jazyk při české epištole a českém evangeliu v kantátě, uvedla češtinu do obřadu pohřebního a jiných funkcí mimomešních. Dnes opět vracíme se a vrátit se musíme k liturgické řeči, k nutnému jazyku, abychom uhájili stejného kroku s kulturou křesfanskou pokročilé Francie, Anglie a Ameriky. »Die Kunst der Orgelbegleitung.< — =Der liturgische Choralgesang in Hochamt und Vesper.a — =ChoralsolSeggien.c Orgelbegleitung zum Graduale Ed. Vat., Řezno, Pawelek. Řezno, Pa~velek. | ||||
|