|
| ||||
| ||||
|
1928 C Y R I L 11
doprovázejí jen skladby vokální, na varhany zcela jiné požadavky. První jest zajisté ten, aby hráč mohl měniti barvy mezi hrou. Za tím účelem zřizují se knoflíky rejstříků hráči co nejblíž ve vhodném seskupení, ba užívá se místo knoflíků malých destiček, jež lze uvésti v činnost pouhým dotekem jednoho prstu. Oproti tomu jsou rejstříky Gartnerovských varhan po stranách klaviatur do korpusu tak daleko od hráče, že týž se musí rukou od klaviatury značně vzdáliti a vynaložiti k vytažení nebo zastrčení pák dosti síly. Také musí býti hráč se strojem dobře obeznámen, aby nalezl okamžitě potřebný rejstřík, s nímž chce právě manipulovati, aniž by se musil také ještě tělem na dotyčnou stranu naklonit a rejstřík teprve zrakem vyhledat. Proto musí každý uznati, že Gartnerovy varhany k doprovodu dnešních skladeb se více nehodí. Jiná jest ale otázka, neměli li by se snad zachovati z důvodů historických. Zavedením nového vkusu do disposice a intonace varhan vznikají totiž všude stroje ve zvuku od starých naprosto rozdílné a z budoucích generací nebude již nikdo věděti, lak takový starý stroj zněl. Skladby Černohorského, Segera, Brixyho a jiných, hrávané dnes někdy při koncertech na moderních varhanách, nezní proto nikdy tak, jak zněly naším praotcům. Něco podobného máme na poli koncertní hudby, kde původně předepsané cembalo bylo nahraženo klavírem. Historikové proto žádají a někde už také prosadili restituci klavírem zatlačeného cembala při doprovodu skladeb XVIII. stol. Pochybujeme sice, že by se ještě někdy u sv. Víta provedly mše Brixyovy, Seelingovy a jiné, dnes pro neliturgičnost nedobře možné, avšak úcta k starým památkám stále roste. Cím dál tím víc litujeme toho, co bylo pro neporozumění zničeno. sami těšíme se z toho, že byla nám zachována v původní podobě svatovítská věž a kruchta, avšak varhany jsme hotovi odstraniti a nahraditi novým strojem ihned, »ježto nejsou moderní,. Posle.ní, jenž jejich významu znal, byl prof Dr. Dobroslav Orel, jemuž se podařilo zajisté za malou osobní námahu v r. 1917 je zachrániti před hrozící rekvisicí cínových píšfal, — marně se namáhal, třeba že je před rekvisicí zachránil, nebof dnes je vyhodíme sami do starého haraburdí! Jest praváa, rejstříků pestrého zabarvení, rejstříků kombinačních, crescenda, oktávových spojek nemají, nicméně dovedli staří mistři jimi uvésti své posluchače v nadšení. Tak praví Eitner o Vilému Friedemanovi Bachovi.') Jak on rejstříkům rozumí, ještě nikdo nedokázal. Mísí rejstříky, aniž by přerušoval svou hru a působí tím obdivuhodně. Jeho pěst jest pěstí obra, neúnavná. Kontrapunkt, ligatury, neobvyklé modulace, skvělé harmonie a velice nesnadné věty vypracuje s největší čistotou a správností ...a Tak výmluvným důkazem, že i na takové. nám dnes zdánlivě nehybné varhany dovedl hráti mistr tak, že diletantské střídání manuálů bylo už jen následek úpadku hry varhaní v první pol. XIX. stol. Leč víme předem, že naše podání pro úpiné zachování starých varhan zůstane jen »pium desiderium,« ') vždyf ony staré varhany stavebními pracemi, odmontováním a přenesením píšfal do depositoria utrpěly asi mnoho škod a oprava proto byla by dosti nákladná. Prostředky pro pořízení varhan budou beztak skromné a nemůžeme si tudíž dovoliti přepychu, míti v dómě dvoje varhany a ještě k tomu stroje velké. Musíme se proto uspokojiti jedině zachováním staré skříně, která sice během času také ztratila značnou část svých ozdob, zůstává ale přes to uměleckým dílem imposantním a tvoří, byf i takto ochuzena, integrující část Wolmutovy kruchty. Ještě delší dobou si vydržela práva na zachování skříň dolejšího stroje, vstavěného do středního oblouku, jenž nese druhé patro. Stroj do ní vstavěný jest sice moderní, avšak zcela malý, stačil totiž pro chrám v dosavádní délce nějakých 50 m, obzvlášf, stál-li na čelní straně, kdežto nyní, kdyby byl znovu postaven do příčné lodi, nestačil by již naprosto 2) Quellenlexikon, sv. I. str. 289, citát z Schubarta. a) Jak si váží starých strojů cizina, toho dokladem zachování starých varhan v Klosterneuburku z r. 1641. Mají na 3 manuálech a pedálu 34 rejstříků, což zajisté není ani tak mnoho, aby se dnes mohlo mluviti o velkém stroji. Při tom se přizn vá, že varhany jsou pro doprovod moderních skladeb nezpůsobilé, nebot jednak mají v manuálu jen 45 klávesů, v pedálu jen 19 klávesů (krásnou oktávu, u nás pod názvem lomeného pedálu dobře známou, ale jen 152 snad 122 — samotných tónů), jednak jsou naladěny o půl tónu výš a vyžadují pro jednotlivou klávesu 1—2, kg pro hru v plenu 10—20 kg tlaku C!). A při lom disposice: veskrz cín, i u hojných fléten, ani jeden smýkavý rejstřík! Jen pozoun 16' v pedálu ie dřevěný. Přes to chválí prof. Goller disposici jako neobyčejně krásnou, vždyf i ony různé flétny jsou od-stupňovány; zde je tón temný, tam lesklý, někde piný a kulatý, jinde zas jemný. V popisu uvádí, že většina hlasů patří k rodině principálové. Alikvotní hlasy a mixtury zaujímají lla disposice(!) (Mixtura I. man. je 13~', v pedálu je 4' 7~ a 2' 3-) Jak proti tomu vypadají disposice z posledních desítiletí! 16 a 8' hlasy zaujímají 31, všech míst a na ně se nasadí několik 4' a mixtura, která visí ve vzduchu= atd. (Viz >Musica divina< roč. 1. 1913 str. 180 a násl.). | ||||
|