|
| ||||
| ||||
|
1928 C Y R I L 15
Slavnosti Svatováclavské v r. 1929, pokud mají býti oslavovány celonárodně v Praze, rozděluji se na dvě skupiny: prvou ve dnech Cyrilomethodějských, jež má býti lidová a obsahovati dle možnosti veškeré složky katolického lidu a vrcholiti sletem Orelstva. Přítomní zástupci spolků studentstva, učitelstva, žen, inteligence, ústředního sdružení katol. rodičů, výkonného výboru moravského, legionářů, Cyrilských jednot a ostatních slíbili ve svých spolcích usnesení to přednésti a podporovati, pouze sdružení kafol. mládeže vzhledem k projektovanému sjezdu mezi-národnímu nemohlo se zřetelem na inezínárodní komitét slíbiti nic určitě. Druhou skupinu, na níž se shodli všichni přítomní jednomyslně, budou tvořiti slavnosti kolem samého svátku sv: Václava, které ponesou ráz oficielní a budou v celku obsahovati program navržený výborem. Provedení těchto slavností znovu a definitivně svěřeno výboru pro oslavu tisícího výročí smrti sv. Václava v dohodě s příslušnými kruhy církevními. Ostatní slavnosti a podrobnosti ponechány rovněž výboru, kterému přiznán i vrchní dozor nad prvou skupinou slavností ve dnech Cyrilomethodějských. Důsledek těchto usnesení bude, že delegáti podají zprávu ve svých spolcích a pak se znovu sejdou k prohlášení definitivního svého usnesení. Upozorněni. Pp. skladatele, mající komposiceslátl Podle zpráv v novinách vydal nejd. p. biskup Brněnský dr. Kupka výnos dle něhož smějí při liturgických úkonech jako pohřbech, svatbách atd.v brněských chrámech zpívati pouze chrámoví zpěváci, choralisté za řízení ředitele kůru. Nemáme po ruce doposud autentického znění tohoto výnosu, ale možno ze zprávy uvedené souditi, že běží o výnos, platící již v dioecesích jiných, aby se učinila přítrž rozličným zpěvům hlavně při svatbách, kde nezodpovědní pěvci přednášívají zpěvv, které s místem posvátným a s posvátným úkonem jsou často v naprostém odporu, a děje se tak mnohdy i bez védomí zodpovědného ředitele kůru. Z ČASOPISU O NÁS - PRO NÁS. V rubrice té budeme přinášeti stati uveřejněné v časopisech popředně našich, mající vztah buď k našemu hnutí Cyrilskému, nebo k duchovní hudbě vůbec. Dnes přinášíme z amerického časopisu, kde horlivý pěs'itel cyrilismu v Americe vldp. farář Alois Mergl v Chicagu píše v americkém Hlase o našem Cyrilu v Besídce církevního zpěvu,,, v níž tak vřele se časopisu našeho ujímá. Otiskujeme stat s nadpisem: Několik poznámek k poslednímu dvojčíslu =Cyrita.g Co mě nejvíc zajímalo, byla ta část jednatelské zprávy za rok 1926 (přednesené ovšem až v květnu t. r.). která odporučuje, aby chrámové sbory přistoupily na základnu Obecné Jednoty Cyrilské«. Uveřejnil jsem ji už v poslední své »Besídce,< a přidal to, co vězí za touto částí oné jednatelské zprávy. ,,Větší organisační činnost, tof ovšem a samozřejmě směr každého spolku a jednoty. Zde však to bylo zcela jistě podáno pod zkušeností čerstvou ještě a pro pražsl<é české pěvectvo nepříliš potěšitelnou, u po-rovnání s ukázněností pražského pěvectva německého při ]etošníclt oslavách Beethovenových. Chrámové sbory, když by se připojily k Obecné Jednotě Cyrilské, mohly by pak tvořit ve větších městech, zvláště v Praze, organisaci schopnou úkonů přiměřených větším slavnostem místnírn i národním — a o to se patrně jedná — mimo, ovšem, i toho zisku pro zpěv chrámový. Pro nás zde v Americe možno znovu opakovat, jak důležitou složkou osadního života je řádný sbor chrámový. Já, na příklad, nikdy jsem nezamýšiel tvořit nějakých pěvců pro osadní zábavy, a dbal jsem jen na to, abych — co mohu — zaopatři] pro zpěv chrámový. A ejhle! Po létech mnohých dorostli chlapci v muže, kterým ani nenapadne, aby se »styděli< za to zpívat každé neděle — mimo parné léto — u oltáře, a někteří už loni se oženili, a kteří ovšem jsou pak po ruce i pro zpěv při osadní slavnosti, nejvíce školní, více nechci říci, ale umenšuji, aby se nezdálo, že pravím více, než skutečnou pravdou jest. Zpěv těchto mladGch mužů při osadních a chicagských slavnostech, pokud se jich súčastňujeme, je pouhým vedlejším výsledkem, Dbyproduct,« cvičení pro zpěv chrámový. Kde nelze nic dělat pro zpěv ke cti a chvále Boží, aneb kde se nechce, aneb kde se to neděje v duchu církevním, tam také nelze očekávat, že bude nalezen minto kostel sbor pěvecký toho jména hodný. Osm mladců — lako panna oltář Boží obklopí: žalmy církve jsou co pějí, kdo jich smysl pochopí? Žalmy pějí, srdci chvějí — andělé se dívají: na svých loktech jejich zpěvy k trůnu Páně zdvihají. Blaze budiž vám, ó mladci, kteří tuto pějete! Odměnu si dobrou v nebi — věnec slávy vijete. Dále mne velice zajímaly zprávy o varhanických kursech v Praze, aby odpomoženo bylo nedostatku varhaníků v Cechách. Mimo jiné ]zP ze zprávy číst, že Obecní Jednota na ně — doplácí. Cyrilskou Jed-notu pak že založila Křestanská Akademie obnosem 2000 Kč a že jí prominula dluh téhož obnosu. Jak vidět počítá se v Cechách na koruny, a i naše před-platné časopisu aCyrilap ze Spojených Států, z toho soudím, je přijato s povděkem. Toto učení budou-cích kostelních varhaníků v Cechách od těch nejprvnějších začátků, zpravidla, je ta pravá cesta, a z té je vidět, do jakých nížin musí sestupovat každý, kdo miluje výšiny církevního zpěvu a hudby, a to v hudebních a katolických Čechách s takovou tradicí církevně-hudební, že i ten chudý vystěhovalec do Ameriky si z ní něco uchoval, po ní touží, ale co dělat u nás v té osamělosti, a i kde by toho nebylo, v té roztříštěnosti! Do jakých nížin bylo by třeba vstoupit zde u nás! Ze nikde nebude ničeho pro kostelní zpěv dokud mládež školní nebude odkojena písní (kde to bude česká?) a zpěvem sv. Řehoře, o tom je jasné ponětí v této zemi — ovšem snad všelikde jinde — jen ne u nás. My se už spokojíme, po starém zvyku, neznat svého a opičit se po cizích. Pak to půjde, dřív ne! Brát si rozhodně slovo, řečnit, kochat se v hudebních krásách, anebo posuzovat — to do-vede ledakdo, ale dělat odbornou a pokornou práci, vytrvale, po léta, beze všeho pomyšlení na to, že tomu někdo rozumí, ne tak že to ocení, to dovede jen ten, kdo pracuje pro kostel, pro zpěv potřebný k službám Božím. Ale jen tak a jen z toho možno očekávat výcvik potřebný i k zpěvu necírkevnímu, jinak není nejen organisace, nejen kázně, a ta je prvním zákonem nejen nebes, nýbrž i hudby, ale zde není pro to vůbec skoro ničeho. Hluboké ticho, které se rozestírá nad českým duševním životem ve Spojených Státech, pokud ]ze na | ||||
|