|
| ||||
| ||||
|
22 C. v R I L 1928
silných děl a našel zde řadu cenných podnětů k vlastní tvorbě v oboru církevní hudby. Možno s jistotou říci, že vedle doby přísného studia pod F. Z. Skuherským na varhanické škole byla to zejména doba Treglerova pobytu u Dominikánu, jež dala životní práci našeho skladatele pevné směrnice. O svém počátečném působení ti Dominikánů vypravuje Tregler jak následuje: »U Dominikánů byl tehdy ředitelem kůru Fr. Chlum. Clověk, který měl neobyčejný zájem o církevní hudbu, výborný hudebník a byl učitelem pěvecké školy Obecné Jednoty Cyrilské. Škola ta měla 3 nebo 4 ročníky a bvla Chlumem vzorně vedena. Bylo to v době rozkvětu reformy církevní hudby. Včele tohoto reformačního hnutí v Praze stál prof. Josef Foerster st. Pěveckým sborem školy byl poslední její ročník (až osmdesátičlenný) a působil na kůru Dominikánském. Byly to tenkráte p'ímo koncertní produkce tohoto sboru, které po stránce deklamační. dynamické a intonační nemohly býti lepší Nešlo to jinak. Chlum z každého člena sboru udělal pravého nadšence pro věc. Byly to doby, na něž rád vzpomínám. Leč dosti záhy nastal konec utešených těch dob nadšené práce hudební. Již po roce působení Treglerova u Dominikánů počal Chlum churavěti a nemohl zastávati funkce ředitele kůru, 1 >Zkoušel jsem se sborem třikráte týdně za pilné účasti všech členů. Zpívali se nejvíce mše Wittovy, Te Deum, Stehleovy mše atd_ To vše bylo již nacvičeno z dřívější doby. Další skladby německé reformo,.ané hudby církevní byly dle mého úsudku strašné: monotonní. bez ducha, krátce nebyly to práce umělecké. Bylo mně líto sbor jimi trápit. Neměl jsem, co bych nového cvičil a proto jsem ke ka2dé zkoušce udělal kus mše, hlasy jsme hektografovali a v následující zkoušce se již zpívalo. Tak povstala M i s s a J u b 11 a e i a pak i ostatní. Na vydání tiskem jsem nepomýšlel. To zacpatřil později F r. P i c k a beze mne. V době působení svého u Dominikánů provedl jsem na žádost Ant. Dvořáka (s nímž jsem se denně stýkal, v kavárně u Karla IV.) jeho Stabat Mater a to v Praze dvakrát. Roktt 1895, (dne 28. března) uspořádal jsem s Frant. Píckou k o n e e r t n a p a m ě t 3 0 0 1 e t é h o výročí úmrtí Palestrjnova. Pak byl konec pěkných časů dominikánských ... Když koncem roku 1897 bylo vypsáno místo dvorního varhaníka v Dráždanech, účastnil se Tregler konkurenční hrv a ačkoliv byl z dvaceti ucházečů jediný Čech, nemající nad to naprosto žádných protekčních stvků, místo obdržel *) Počátl Byli jsme v Drážďanech tři varhaníci. Já první, pak byl druhý, s nímž jsem se ve funkcích střídal a to tak. že jednu neděli jsem hrál já velkou, následující neděli on. Byl-li dvůr v kostele, musil jsem hrát vždy já, af byla na mne řada nebo ne. Ve všedrrí dny, jiné mše a ostatní funkce hrál třetí, tak zvaný výpomocný varhaník.- Místo dvorního varhaníka poskytlo Treglerovi jak po stránce umělecké, tak i společenské a hmotné na tu dobu velmi slušné postavení. Ztl ve vynikajícím hudebním centru, byl osobností váženou a náležitě oceňovanou, rozhodující činitelé dráždánští mu jako hudebníku přáli. Zdá se, že doba dráždanská byla pro něho osobně nejklidnější a možno říci i umělecky značně významnou dobou. Dlužno litovati, že byla tak krátká. Tregler píše: O této konkurenční hře vypravovalo se mnoho historek většinou zkreslujících pravdu. Jisto je, že Tregler odjížděje do Dráždan. zapomněl v Praze noty. Byly to S c h u m a n n o v y f u g:y n a j m é n o B a c h. Musil si tedy noty koupiti až v Dráždanech a rozřezal je teprve na kůru. Tenro fakt neměl však rozhodujícího vlivu na výsledek soutěže, ba žádný z členů komise o této nehodě nevěděl, ježto všichni konkurují^í varhaníci byli na postranním kůru (tam také Tregler rozřezal nové Izoupené noty) a soutěž se konala na velkíc.h varhanách hl vr.ího kůr . | ||||
|