|
| ||||
| ||||
|
72
své nudivé přeslazenosti a jalové lahodivosti nezasluhují, leč aby zavrženy byly. I jest na čase, aby se, co jest kalého a důstojného, nezaslouženému osudu veteše vychvátilo, z prachu nevšímavosti očistilo, a kam patří, do chrámu, opět uvedlo. K dosaženi tohoto chvalitebného cíle má přispívati i přítomné dílo, v němžto starobylé, velebné a opatrně obrané nápěvy podle rozličných církevních dob a slavností i podle potřeb soukromé pobožnosti lidu jsou v hojné zásobě sestaveny tak, že kniha tato každé křesEanské osadě výbor písni po její chuti i vedle stupně její vzdělanosti umožňuje. Jsouc nápěvy zde zahrnuté na větším díle prosté, tak že i lid co do zpěvu méně vycvičený je snadno chápati a zpívati může, a že by i veškerá sbírka tato vším právem mohla slouti: Modlitby hudební pro duchovní potřeby osad křestauských. Průvod varhan pochází od varhaníka netoliko theoreticky vzdělaného, ale i dobře zkušeného a pohybuje se v prostém, spolu ale rázném čtyrhlasovém souzvuku. Revise téhož díla provedena jest od umělce po vlasti i za hranicemi chvalně proslulého. Musíme zde podotknouti, že nemohlo, ba nesmělo býti úlohou těchto umělců, aby nápadným slohem pozornost učených hudebníků na sebe přitíhli, aneb varhaníkům příležitost objednali k honosení se nadobyčejnou zběhlostí u varhaněnf. NeboE průvod varhan má toliko nápěv podnášeti a podporovati tím, že k prostému zpěvu nábožného lidu potřebný souzvuk přičiňuje, zpěv doplůu,je a usnadňuje. Z té příčiny také varhaník, dle tohoto díla se řídě, nerod přidělávati všelijaké libovolné přívěsky, anobrž hrej ,Mas varhan" prosté, pevnou a lzlidnou rukou, i chraniž se obrubovati staré, svaté melodie těkavými a štěbetavýmí mezihrami, jež píseil přirozené důstojnosti zbavuji: anobrž užívej pouze krátkých a jednoduchých přechodů a vůbec nikdy s mysli nespouštěj, že úlohou tvou není abys koncertováním na varhanách sebe oslavoval, nýbrž abys svatou pfseii pokorně a s mužnou důstojností provázel. Radíme též varhaníkům, aby mezihry a dohry bez pedálu hráli a ukončeni každé sloky lehlzou přestávkou tak vyráželi, by zpěváci neuběhli v pochybnost, zdali opět začíti mají čili nic. Čím lépe se varhaníkovi podaří, aby se zpěv pohyboval u vinách klidných a vážných a aby se výtržnost, rozervanost a hemzavost v posvátné souzvuky nevloudily, tím dokonaleji zajisté dostihl úlohy své, v té míře také i kostelní zpěv zasluhuje jmeno velebného a církevního hlaliolu. Nuže, splyii požehnání s výše na toto dílo, aby posvátní zpěvové ke cti a k oslavě Boží slavně zavzněli po širé vlasti a hojně vzdělávali nejsvětější city v srdcích lidských! Falso bordone. Přijdu snad mnohému z ctěných čtenářů Vašich vhod, promluvím-li několik slov o zvláštním slohu skladebnítri, „f a l s o bordone” zvaným, jenž v starší hudbě. církevní tak důležitou úlohu hrál. Připomínám, že se názvu „falso bordone” užívá pro označen( r o z l i č n ý c h druhův psalmodickýcli, a že jak o původu jmena toho tak i o slohu samém panuje množství rozličných náhledů, začasté sobě přfmo odporujících. Doufám, že k objasněn( věci přispčju nejlépe tím, pakliže stopovati budu historický vývin a význam nestálé formy té. Kolébku její dlužno hledati na půdě f r a n-c o n z s k é (faux bourdon) a původně to nebylo nic jiného, než nově se vyvinující druh starélio ,organnm", ktcrážt-o novota duchem svým reformatorským v periodě oblíbené telidáž formy kontrapunktické ,déchantu" rychle sobě dobyla obliby v nejširších kruzích hudebních a záhy zavedena jest ve všech kostelích francouzských. V nejpůvodnější formě záležel pak J. b." v tom, že melodie psalmodická byla prováděna trojhlasně a sice tím spůsobem, že svrchní hlas měl canto fermo ; střední pak hlas jej provázel parallelně v spodních kvartách a spodní hlas jej současně provázel v parallelnfch velkých a malých sextách stupnice diatonické, kdežto staré dříve užívané organnm při-pouštělo podivuhodným a pro naše uši nevysvětlitelným spůsobem pouze barbarské parallelní postupy dokonalých konsonancí kvinty a oktavy ! Jak z uvedeného patrně vysvítá, nebyl tedy „f. b.” nic jiného než řada postupujících sextakkordů, jež přírodě odpovídajíce, příjemněji zněly než postupy kvintové. ,Falso bordone" jest první známkou ducha po-kračujícího v uměni hudebním vůbee, jest to forma, která smělým kročejem rozdrtila předsudky starých mudrců hudebních, kteří celou hudbu vtěsnali do matematických formulek a odvolávajíce se na tradice hellenské a spisy Aristotelovy a Pythagorovy, nepři- | ||||
|