|
| ||||
| ||||
|
Cyril — — 2 — — 1930
ALOIS MERCL. Chicago. PiivoclnÍ slova svatováclavského choYdlrl — a modlitba k sv. I t clavrl v hMské IllesnÍ knize 1 Y • nG' V bYeVIYI),xC) 1 q yšlenkoué jádro chorálu (zryje se s obsahem orace svatováclavské v římském missálu. Když přirovnáme tuto modlitbu: „Bože, jenž jsi sv. Václava mučednickou palmou do slávy nebeské přenesl: račiž na jeho přímluvu ode všeho zlého nás chrániti a jednou společností jeho v nebesích oblažiti —” k původnímu znění našeho chorálu: 1. Svatý Václave, vévodo české země! Kníže náš ! Pros za nás Boha, Svatého ducha, .. . 2. Nebeské je dvorstvo krásné, blaze tomu, kdož tam dojde: v život věčný, oheň jasný Svatého Ducha, ... 3. Pomoci Tvé žádámy, smiluj se nad námi! Utěš smutné, zažeň vše zlé, Svatý Václave, .. . nemůžeme než přisvědčiti, že hlaunrmi myšlenkami jali českého chorálu, falz latinské modlitby, která Tuto je dána v překladu, jsou asi tyto : Předně prosba o přímluvu sv. Václava — za život věčný (n a p ř e d v českém 0 a za ochranu přeď protivenstuim a útěchu (jali dojemné ~. Druhá vynikající myšlenka je pak chvála sv. Václava — vévody, knížete (našeho) — nyní v „dvorstvu” nebeském. Obsah českého chorálu a římské orace se (zryjí. A český chorál se vyjadřuje vroucněji! Jednu nevýhodu však naše „píseň” má, a to je jaksi překvapující verš druhý; místo — jak by se mohlo očekávati — aby verš tento pokračoval v prosbě, jali začal verš prvý, zastavuje se jako u vytržení u nebeské slávy svatého ochránce. Je to myšlenkově správné, nicméně přece, jali pravím, trochu překvapujicí, neboř verš druhý tu n u t n ě z prvého nikterak nepokračuje. Tak to vždy aspoň na mne působilo, a jali ukazují zápisy z KV. století, působilo i na jiné. Dckauad byly jen tři verše, nedalo se s jejich pořadem ničeho dělati, jakmile však přidáno jich víc, hned tento verš druhý začali přemísfouatř, místo něho dávajrce verš třetr „Pomoci Tvé žádámy !” Teprve, když jsem kdysi před svátkem sv. Václava říhal na brevíři římskou orací, mně vzešlo světlo, p r o č druhý verš falz jaksi zaráží : Je to jen proto, že z d e snaží se č e s k ý básník vyslovit ro, co l a t i n s k á orace, j i ž měl na mysli, praví na tomto místě : „z knížectví pozemského do slány nebeské ...” Ale kontrasr tu nevychází zřetelně na jevo : je roztržen mezi veršem praním a druhým : „ Vévodo, kurie naš ... ", „Nebeské je duorstvo ... ". Jen v slově „dvorstuo” můžeme třebas spatřovati narážku na stkuělý kdysi dvůr sv. Václava u Praze, ale to je příliš slabé. Nikdo zde nevycítí protivy vyslovené v římské orati — a proto pak verš o nebeském Uveřejňujeme zajímavý tento příspěvek nadšeného našeho pracovníka v Americe, který napsán byl pro americký zHlasp v St. Louis. | ||||
|