|
| ||||
| ||||
|
1930 — — 3 — — Cyril
duorstou jaksi zaráží. A tu — můžeme říci — skýtá nám naše domněnka, že totiž básník chorálu mě1 na mysli obsah církevní modlitby, světlo, abychom mu lépe po-rozuměli. Verš o nebeském dvorsfvu, tak náhle vystupujrč , svědčí tedy o tom, že básník chorálu tento obsah římské orace měl na mysli. Pro tuto svou domněnku chci unésti pravděpodobnosti. Ptaní: Básník, jakoby chtěl naznačit, že 1. a 2. verš patří k sobě — že činí jednu myšlenku — končí oba verše stejně slovy : „Svatého Ducha”. Zmínka tato, o sv. Duchu, je také jediné, čeho u římské orati není, a slouží mimo to, aby vroucnost náboženskou vzbudila, — (Octa k sv. Duchu velká byla ve starším středověku k Utěšiteli a zástupci Spasitele) — k tomu pojřla ty dva první verše, že patří obsahem k sobě. A tento obsah je právě v té protivě : véooda české země, kníže náš — v nebeském duorstuu To se upříti nedá .1 %e jasno ! Další pravděpodobnost pro mou domněnku vzniká tím, že tato n e j s t a r š í éeshř= ptšeň posvátná měla by tedy jaksi autoritativní z á k 1 a d, o který ú m y s 1 n ě opříti se chtěl její básník — v liturgii římské, kdežto stářím ji přeuyšuječí skladba „Hospodine, pomiluj ny” je uznaně odrazem bvhoslužby v s t a r o s 1 o v a n s k é m jazyce. Jediná věc, která je mně nejistá a která by mohla všecko zvrátiti — ač o tom pochybuji, a pouze podmínečně přřpoušt:m — byl by důkaz, že v tom čase, kdy tato píseň byla složena, modlitby t é to u řrmských knihách u nás — nebylo ! Ale pochybuji o tom. Rrmská ta orace, jíž dnes se užívá, vypadá dosti římsky střízlivou, a tudíž starou — a v Cechách zajisté již od konce X. století, kdy víme, že se světil svátek svatého Václava, neměli nic jiného. než něco z ,Commune Sanctorum" pro mši sv. k úctě svatého knížete, „kterého Bůh z knížectví pozemského palmou mučednickou do slávy nebeské přijal ... " Alespoň modlřtba z tištěného missálu ze XVI. stol. kterou čtu právě v knížce Frant. Stejskala o sv. Václavu, je táž jen „módně” a „elegantněji” předělávána. Na myšlence se nemění tu ničeho. Mám-li pravdu, o tom nechť rozhodne hlava v tomto ob,qru zběhlejší. Mám-li však, pak bych se radostně domýšlel, že jsem objevil pohled do duševní driny básníka našr tak převzácné památky, atak vykonal něco — z upřímné k ní úcty a lásky — co každý její milovník, přř těch tmách, které ji posud obklopují, s povděkem by mohl uvítati. F h. Dr. Romuald R. P e r l í ~, O. Praem. Cyrilské hnutí v uplynulém půlsfolefí. Přednáška při slavnostní schůzi u příležitosti jubilejního sjezdu O. ].C. dne 3.! Vlt. 1929 v Obecním domě pražském. Velevážené shromáždění! Dámy a pánové! ~e srdcem piným radostných pocitú vstupujeme do letošních oslav svatováclavských. Letošní jubilejní rok, tak významný pro každého Čecha, dvojnásob významným jest pro každého cyrilistu. )estif rok 1929 pro cyrilistu také rokem j u b i 1 e j n í m. Jest tomu totiž letos právě 50 let, co cyrilské reformní hnutí u nás vzniklo a svou blahodárnou činnost z~háiilo Padesát let! Jaká to dlouhá doba! Co tu vše bylo vykonáno ve prospěch posvátné hu,_iby a zpěvu! Dnes naskytá se nám vhodná příležitost k tomu, abychom si vše to připomněli. a řádně si všecko uvědomili. A tak bude přednáška mo;e státi ve službách vzpomínky: vzpomenu příčin, proč | ||||
|