|
| ||||
| ||||
|
Cyril — — 4 — — 1930
cyrilské hnutí k životu vyvoláno, vzpomenu jak bylo organisováno, jakým způsobem pracovalo a jakých výsledků docílilo. Vzpomenu ovšem vděčně i těch postav nám tak milých, jež stály u kolébky tohoto hnutí a nejsou více mezi námi, i všech těch, kteří dosud stojí v čele cyrilské myšlenky a věnují myšlence té své vzácné síly. Dotknu se ovšem momentů jen nejvýznačnějších! Slavnostní ráz dnešní schůze ani nepřipouští, abych obíral se thema-tem daným příliš podrobně. To děje se ostatně ve zvláštní studii v našem časopise. Není snad ani potřebí, abych široce se rozhovořil o p ř í č i n á c h, jež daly podnět cyrilskému hnutí. Každý, kdo jen poněkud je obeznámen s dějinami církevní hudby a zpěvu ví v jak ubohém stavu byla hudba a zpěv kostelní počátkem století XIX. Náprava byla nutna. Včelo reformního hnutí postavil se u nás Msgr. Ferdinand Lehner. Lehner zcela dle vzoru německých ceciliánů (Ett, Proske, Haberl, Witt) počal myšlenlcu reformní prováděti slovem i skutkem. Při zřízení Akademie křesfanské r. 1875 konstituuje se zásluhou Lehnerovou zvláštní hudební odbor, jenž roku 1879 přetvořttie se v Obecnou Jed-notu Cyrilskou. 0. J. C. jest pak ústředím, v němž veškeré cyrilské hntití jest pevně zorganisováno. Odtud se šíří cyrilská myšlenka i na venek, po celé oblasti českého národa. Přehlížíme-li dnes po 50 letech celou tu činnost; kterou O. J. C. vyvíjela, pozorujeme tu 4 hlavní období. Každému tomuto období chci věnovati nělzolik slov. Období prvé, zahrnující v sobě dobu od založení O. J. C. t., j. od rokti 1879 až do r. 1894, jest dobou prvého nadšení a skutečného rozmachu cyrilských snah ti nás 0. J. C. s Lehnerem jako předsedou včele a s celou řadou vzácných pracovníků (jmenuji jen Jos. Foerstera, J. E. Zelinku, J. Starýho, Jos. Pachtu, Jos. Cainera, Fr. Chltima, 1. Sychru a j.) dociluje v krátkém čase krásných výsledků na poli reformy církevní hudby. Prostředky jichž k docílení vytčených sobě plánů užívá jsou : o d b o r n ě v e d e n ý č a s o p is (zprvu =CecilieR později »Cyril« nazvaný), z v 1 á š t n í p ě v e c k á š k o 1 a (kterou zdárn ě vede při kostele sv. Jiljí Fr. Chlum), zakládání diecesních a farních jednot (v Praze i na venkově při čemž činnou jest opět řada mimopražských cyrilistů) a k o n e č n ě pořádání cyrilských exercicií a sjezdů. — Tímto způšobem docíleno netušených výsledků. Kůr po kůru získáván pro ideu reformy, v Praze i na venkově. Bylo ovšem ještě dosti odpůrců, ale těch čím dál tím více ubývalo. Cyrilsl{é hnutí má však i jiný ještě význam. Působí na tvorbu současných našich církevních skladatelů, kteří vy-dávají četné skladby, vesměs práce přísně církevního slohu. Uvádím jen skladby Jos. Foerstera, J. C. Sychry, P. Křížkov kého, Janáčka, Fr. Hrušky, Fr. Zd. Skuherského, 1. Cainera, Jan. E.Zelinky, J. Nešvery a j. Když r. 1893 Lehner dospěl k XX. ročníku svého časopisu tu otiskuje v čísle prvním provolání, kde oznamuje, že »jedno jeho dílo životní aspoň zčásti dokonáno, druhému se nyní chce věnovati.« Od té doby vidíme Lehnera jak sice stále včele 0. J. C. stojí a jako předseda jednoty i redaktor »Cyrila« dále pracuje, (za pomoci zvláště křižovníka Pauknera a faráře Kuffnera) ale přece jen hlavní těžiště svých prací přenesl do dějin umění výtvarných ... Nastává v cyrilské činnosti tohoto druhého období (1894--1909), jakési ustrnutí. Za to v Hradci Králové zásluhou Dra. Mrštíka, předsedy diecesní jednoty hradecké a prof, D. Orla, tehdy docenta círk. zpěvu na bohosl. ústavě v Kr. Hradci udržuje se čilý život. Prof: Orel učí zpěvu v bohosloveckém semináři a vzbuzuje tak u mladých kandirlálů stavu kněžského zájem a porozumění pro pravou církevní hudbu, vydává za mocné podpory biskupa Brynycha zpěvník ~Oltářx i učebnici círk. zpěvu =Rukuvéf~. Orgaii:sace cyrilských jednot v diecesi hradecké jest náležitě upevněna. Konají se cyrilské exercicie a sjezdy, na nichž berou účast hudebníci z řad kněžských (Dr. Kolísek. Lehner, Wiínsch, Múller, E. Paukner a j.) i občanských (prof. Theuerer, řed. Kašpar atd ) Diecesní cyrilská jednota hradecká byla v tomto období jaksi v e d o u c í, udržujíc cyrilský život, jenž povážlivě v Praze a jiných střediscích uhasínal. Bylo potřebí pomýšleti na oživení cyrilského hnutí v centru samém. To stalo se hlavně zásluhou prof. D. Orla. Vystoupení prof. Orla znamená pro cyrilské hnutí počátek období třetího, jež vymezeno lety 1909-1919. Dobroslav Orel ustanoven byv profesorem na pražské střední škole odchází z Hradce Král. do Prahy a ujímá se spolu s kanovníky Wiinschem a Múllerem, s arcib. sekretářem Hrubíkem způsobem energickým, jemu vlastním znovuvzkříšení činnosti cyrilské. Bylo třeba především obnoviti časopis Cyril-, který r. 1908 přestal vycházeti. Od roku 1909 vychází časopis již zase jako ročník XXXV. Prof. Orel jest jeho redaktorem. Plní list cennými příspěvky vlastními, shromažduje kolem sebe řadu spolupracoo.,níků. — Vedle r e d a k č n í činnosti jest činným při vydávání Proprium boh , při - pravuje vydání Čes. kancionalu, v ohledu o r 9 ani s a č n í m hledí resuscitovati a v život uvést | ||||
|