|
| ||||
| ||||
|
1930 — — 9 — — Cyril
S liturgií chorál se rozvinul, z ní čerpá životní sílu, svoji výraznost, svoje formy, s ní má tentýž cíl, totiž oslavu Boží. Proto jsou melodie chorálu tak objektivní, chorál nezná překypění citu před klidnou rozvahou. Všecky affekty jsou mu cizí. Z toho si vysvětlíme úkaz zajisté sice překvapující, ale zcela přirozený, že ten, komu idea Boha a jeho pocty je cizí, neporozumí ani chorálu; bude se mu zdáti bezbarvý a bez ducha, jako nějaký zlomek antické písně. Kde však srdce napiněno věrou, tam najde i chorál porozumění, kde křesfan rozumí obřadům církve, tam bude skutečně i chorál prostředkem povznesení mysli k Bohu. )e tedy nevyhnutelno živé spojení chorálu s liturgií. Do důležitosti a významu liturgie blíže nemohu se pustiti, odkazuji na řeč, otištěnou v Cyrilu roč. 46. (1920) Liturgie, její význam náboženský a kulturní«. Kde se nerozumí liturgii a kde proto tím upadá náboženský život, tam bude také upadati -- zájem o chorál. Dobře to napsal badatel chorálu: DPéstění chorálu je tlakoměrem liturgického života v dějinách.« To také dobře vyjadřují úřední výnosy papežské o chorálu. Z krátké této úvahy, které plynou praktické důsledky? Každému zajisté z nás je jasno, že chorá 1 jest posvátnou hudbou k a t.-e x o c h e n, protože jemu přísluší v nejvyšší míře známky, Které Motu proprio pap. Pia X. z r. ] 903 vyžaduje od hudby posvátné totiž, aby byla svatá — uměním pravý m a všeobecná. Jaké jsou poměry u nás ? Zůstali jsme rozhodně pozadu. U nás přišlo ~imotu Proprio do doby poklesu Cyrilismu, nebylo v,astně ani řádně úředně prohlášeno. U nás do dnešního dne nemáme vhodné příručky o chorálu vatikánském. Nepatrná brožurka j' ředitele Kašpara ovšem nedostačí, výborný katechismus profesora Dra Orla, nebyl vydán celý a tak naše vědomosti o chorálu jsou odkázány jen na několik článků v Cyrilu. Profesor Dr. Orel se zasloužil v C. J. o to, že vydáno aspoň s českým textem Kyriale, Graduale parvum, a pak Proprium Boh. v Edici Cyrilské. Ale více nic. Připočteme-li k tomu, že se v té době v Praze jednou konal chorální kurs v Emausích, a že Emautini učili prakticky v semináři, nic jiného se u nás nestalo Lépe bylo v diecési Hradecké, 1 Má-li však chorál býti dobře prováděn, třeba mu rozuměti, musí tedy jíti s praxí theorie ruku v ruce. V cizině na universitách, konservatořích shledáváme čtení o chorálu. U nás ? ani na universitě ani na konservatoři neshledáváme se s přednáškami o chorálu, které by látku aspoň zčásti vyčerpaly. Pouhá praktická cvičení tu ovšem nedostačí. Svého času počal profesor Dr. Orel s kursy, v nichž hleděl tento nedostatek dopiniti. Válka dobrý počátel< překazila. Po válce zůstalo v té příčině vše při starém. A přece péstování chorálu je podle všech předpisů církve a zvláště nejnovější Konstituce Pia XI. věc svě..domí. Čeho nám tedy třeba, oč musíme se zasaditi? Je třeba: 1 i Vydání dobrých příruček o chorálu. 2 Starati se, aby zavedeny byiy přednášky o chorálu, to na zvláštních kursech ; h a hudebních školách (konservatoři). 3. Snažiti se o provedení předpisu daných o tom v Motu proprio a Konstituci. 4. Pořádání krátkých cvičení po naší republice, jako tomu v zemích západnícli (journaux Gregoriens, liturgiquea). 5. Pečovati o vydání scházejících doposud litxirgických knih chorálních nebo jejich dopinění (graduale, rituale). 6. Postarati se o vzdělání učitelů chorálu na ústavech světových, zvláště na papežské škole církevní hudby v Římě. 7. Přičiniti se o pěstění chorálu ve větší míře v Cyril. Jednotách. Přednášky tamtéž o chorálu, přibrání lidu k výkonům chorálním atd. To je, co bude jistě úkolem 0 J. C. v novém půl století. Přál bych si, aby hnutí chorální rozkvetlo u nás jako ve Francii, Itatii, ve Španělsku, Německu i Polsku. Je pravdou nepřezíranou, že u latinských národů je to snadnější; ale ani u nás věc nemožná. U nás, Bohu dík, nadšení pro tak zv. českou liturgii, která způsobila uměleckv velil<é škody a působí doposud někde, protože nám přivedla do kostelů brak, který není názvu umění hoden, již značně ochiadlo Ukázalo se, že nevyl | ||||
|