|
| ||||
| ||||
|
1930 — — 19 — — Cyril
Jednoty mají proto povinnost uposlechnouti nařízení církevní vrchnosti, která vždy se opírají o posudky znalců a odborníků, a neodvolávati se na zvyk lidu, vžité způsoby a t. d., ale mají povinnost lid uvědomovati a pričovati proč takou- zm ny se staly. Vždyt známe ze zkušenosti, ~že během jednoho roku vžily se úpině písně v nové úpravě a lid dnes zpívá jen podle Ceského kancionalu. — Snad zdá se čtenáři, že uchýlil jsem se od svého článku. Uvádím to proto, aby se nezdálo, že lednota, která se domýšlí, míti nárok na udělení diplomu za svoji dlouholetou činnost, byla neprávem opomenuta. Výbor činil vše po zralé úvaze. Konečně přihlíženo i k tomu, jak Jednota piní své organisační povinnosti, jak je ve styku s ústředím. To prokázalo se nejlépe při loňském Sjezdu. Vzdálené Jednoty a často i z chudých krajů, uposlechly výzvy Ob. Jed. Cyrilské s nesčetnými obětmi vydaly se do Prahy. Jiné Jednoty výzvu ignorovaly, ba ani svého delegáta nebyly schopnv vyslati. Myslím, že po padesáti letech pořádaný podnik O. J. C. měl od těchto býti lépe respektován. Nelze potom diviti se takovým Jednotám, že činnost jejich nebyla udělením diplomu oceněna. Nebudiž jim to však odstrašením od další práce, nýbrž pobídkou, aby dokonalejší a disciplinovanější prací postavili se do řad těch Jednot, které možno stavěti za vzor. Snad jindy najde se příležitost, až Jednota ukáže svoji kázeň, kdy bude moci i ona býti potěšena uznáním, čestným diplomem. Uvádím Jed-noty, kteréž svoji poctivou prací vyoraly během kolika let brázdu na roli Cyrilského hnutí. Jsou to: F. J. C. v Bernarticích u N. Jíčína na Mor., F: J. C. u sv. Michala v Brně, Městská Cyrilská Jednota v Ces. Budějovicích, F. J. C v Kroměříži, F. J. C. v Lulči, Družinská Cyrilská Jednota u sv. Ingnáce v Praze, F. J. C. v Rajhradě, F. J. C. ve Slav-kově na Mor., F. J. C. u sv. Ludmily na Kr. Vinohradech a F. J. C. na Kr. Vyšehradě. Kéž toto uznání bude jim vzpruhou k další obětavé práci a ostatním budiž povzbuzením ušlechtilé ctižádosti, aby mohly se také svědomitou činností postaviti po bok těmto Jednotám. Nebyl tento diplom myšlen jako památka na Sjezd, které se dostane všem zúčastněným, nýbrž jako projev uznání a odměna za skutečné zásluhy. Msgr. J. BOUZEK Liturgické úvahy. Předesíláme několik slov o vývoji liturgie. 13 ůh stvořil člověka — (Hospodin nás učinil, a ne my sami ... Ž. 99, 3.) — ke své slávě. — (Každého, kdo se jmenuje podle mne — k slávě své jsem stvořil, způsobil a učinil ho. Is. 43, 7.) O s 1 a v a B o ž í jest tedy účelem našeho života; neoslavujeme-li Boha, ztrácíme důvod svého žití. Bůh nám dal svobodnou vůli, abychom ho dobrovolně oslavili. Dobrovolně, radostně a vděčně má člověk uznati a vyznati svou závislost na Bohu-Tvůrci a vzdáti mu poctu jako svému pánu a poslednímu cíli. V tom záleží i jeho štěstí pozemské i věčné, to jest odměna jeho svobodného rozhodnutí. Souhrn všech úkonů, jimiž člověk Boha oslavuje, tvoří kult Boha. Může se to státi úkony jen vnitřními (kult vnitřní) nebo také vnějšími (kult vnější). I k těmto jest člověk zavázán, ježto i jeho tělo jest od Boha a pro Boha. Ale musí býti provázeny vždy úkony vnitřními; jinak isou bezcenné. Přirozeným pudem, od Boha daným, spojuje se člověk ve společnost; jest tedy i tato povinna Boha ctíti jako taková. To jest kult sociální. Tento jest vždycky veřejný. Musí se díti podle stálých zákonů, které určují každý úkon bohoslužebný i každou jeho část. jen ten, kdo se podrobí těmto zákonům, jest účasten ovoce a zásluhy kultu společného, k němuž jest vázán, a smí býti ve svém svědomí přesvědčen, že spinil svou povinnost k Bohu jako člen společnosti. Kdo stanoví zákony společného kultu? Bůh sám oznámil, jak si přeje býti uctíván Oběf dětí Adamových, Kaina a Abela dokazuje, že Bůh naučil první rodiče tomuto vrcholnému projevu veřejného kultu. Když se utvořila společnost, vnuknul Bůh Enosovi formu kultu. Bohoslužbu národa vyvoleného upravil Bůh pevnými zákony. Byla předobrazná a přípravná, proto ji zrušil Zakladatel Nového zákona a zavedl bohoslužbu v duchu a pravdě. Krvavé oběti zastavit, když sám sebe jako obětní beránek na kříži obětoval; nekrvavé oběti nahradil abětí čistou, | ||||
|