|
| ||||
| ||||
|
Cyril — — 20 — — 1930
jedinou, která se má přinášeti Bohu na každém místě do skonání světa. Obřadná umývání odstranil a místo nich ustanovil svátosti, které člověka očišfují vnitřně, smiřují s Bohem a posilují v něm nadpřirozený život milosti. ježto národ vyvolený ho zavrhnul, založil si viditelnou společnost, církev, v níž po-kračuje ve svém vykupitelském díle. Tím jest oslava Boha a spása lidstva. Stal se hlavou nového pokolení synů Božích, kteří jsou s ním spojeni jako údv těla s hlavou, jako ratolesti révy s kmenem. Žijí životem jeho, On myslí, mluví, trpí, vítězí, Boha oslavuje v nich. On jest zdrojem, středem i cílem všeho kultu, jak soukromého tak veřejného a společného. Veškeren pak kult sobě přinášený předává nejsv. Trojici, jsa jediným prostředníkem mezi lidmi a Bohem. »Per ipsum et cum ips.o et in ipso est tibi, Deo omnipotenti, in unitate Spiritus Sancti omnis honor et gloria.a (»Skrze něho a s ním a v něm jest tobě, Bohu všemohoucímu, v jednotě Ducha Svatého všecka čest a sláva.«) Jako símě do brázdy vložil svému mvstickému tělu, církvi, do vínku živé símě pravé, bohopocty: svou krvavou oběf, jež se má nekrvavým způsobem opakovati, svátosti, jež mají uskutečniti spojení s ním. je udržovati, a bylo-li porušeno, obnoviti; zaručil modlitbě svých údů vyslyšení řka: »Zůstanete-li ve mně a slova má zůstanou-li ve vás, cokoli budete chtíti, proste a stane se vám.- (Jo. 15. 7.) V organickém těle církve, kde vše kypí životem, vyvinulo se toto símě v nádherný strom křesfansko-katolického kultu. Láska ke Kristu a k nesmrtelným duším pracovala na jeho vývoii : chopila se umění a oděla símě. Kristovo pestrým rouchem symbolických obrazů a úkonů, básnictví dalo nádhernou formu, hudba líbezné tony a tak se vytvořil ladný celele katolické liturgie. Kristus jest jeho duší, životem i silou: proto tak působí na duše a získává je radostné službě Kristu a jeho prostřednicvím trojjedinému Bohu. VÁCLAV JAROSLAV VACEK v Teplé. Dr. Karel Weinmann. 1~1ne 26. září žemřel v mužném věku 56 let náhle ředitel proslulé školy pro církevní jJ hudbu v Řezně, generální předseda ceciliánských spolků v Německu, neúnavný orga- nisátor, spisovatel a badatel Dr. Karel Weinmann. Narodil se dne 22. prosince 1873 v bavorském městě Vohenstraussu, kde otec jeho byl knihařem, měl příležítost již v mládí vzdělati se jako chovanec dómské prebendy v Řezně v duchovní hudbě a zpěvu a vynikal již jako hoch mezi svými spolužáky krásným sopránem a jistotou v intonaci. Od r. 1895-98 studovál fheologii a filosofii na universitě v Innomostí, kde řídil jako magister choralis sbory, a zpěvy chorální v tamnější jesuitské koleji. Jeho zvučný tenor byl též velice hledán vé sborech světských na rozličných koncertech. Později studoval také na universitě v Ber-líně. Byv, v r. 1899, na kněze vysvěcen, působil krátce na to v duchovní správě v Pfreimdu, ale již r. 1901 byl povolán za ředitele kůru do Staré kaple řezenslté, kde ve volném čase připravoval sek doktorátu hudebních věd. Promotorem jeho byl proslulý učenec hudební, profesor Peter Wagner ve Švýcarském Frýburku, kde měl v r. 1905 dissertaci o »Pařížském hymnariva. Jeho nejmilejším odborem byla esthetika s dějinami hudby, proto také nejvíce se jimi zabýval a sepsal na základě svých bohatých pramenův »Dějiny církevní hudby.-. jež přeloženy byly do více řečí a podle nichž vyučováno bylo téměř na všech odborných, ústavech v Německu i v cízině. Dále napsal Monografii o -Leonardu Paningerovi• (1907) »Karlu Proskeovic (1908) a později o skladateli vánoční písně »Stille Nacht< Fr. Gruberoví. Řadu let vydával u Pusteta v Řezně výtečné ročenky po Dr. Haberlov a Kircl7enmusika]ische Jahrbiichers a sbírku »Církevní hudbu«. Dne 1. listopadu 1908 jmenován byl vikářem na dómě Řezenském a ředitelem vzácné a velmi obsáhlé knihovny Proskeovy, jež jeho zásluhou stala se přístupnou k účelům studijním. Po smrti dra Haberla svěřeno bylo Weinmannovi vedení hudební školy v Řezně, kde působil neúnavně v duchu svých vynikajících předchůdcův, vychovav celou řadu církevních hudebníků. Pro veliké zásluhy, zvláště jako pedagog, jmenován byl od svého biskupai »duchovním radou- a od krále bavorského profesorem a krátce na to i čestným kanovníkem Pálésfrínským. Při své dosti již namahávé činnosti redigoval ieště známý měsíčník pro' církévní hudbu »Musica sacrae a napsal delší promoční spis v0 církevní hudbě na konciliu Tridentském-, jenž mu zjednal hodnost doktora theologie. | ||||
|